Nový evropský prezident chce celoevropské daně

Belgický premiér prozradil svůj plán jen několik dnů před svým jmenováním do funkce prezidenta EU. Stalo se tak na soukromé schůzce uzavřené skupiny Bilderberg sdružující vrcholové politiky, bankéře a podnikatelé.

Jeho jmenování sleduje obvyklý postup, při kterém je původně nízkoprofilový politik představen skupině Bilderberg a následně povýšen v politické hierarchii.

Počátkem devadesátých let byli stejnou cestou povýšeni Bill Clinton a Tony Blair; po jejich představení skupině Bilderberg byli katapultováni na pozice prezidenta a premiéra.

Podobně se zúčastnili schůzky Bilderberg v roce 2004 ve Stresa i Pedro Santana Lopes a Jose Socrates, oba se následně stali premiéry Portugálska.

Rompuy odhalil svůj plán v projevu před účastníky Bilderberg na zámku Kasteel van Hertoginnedal blízko Bruselu. Na stejném místě byla v roce 1957 dojednána Římská smlouva, která dala základ Evropské unii.

Van Rompuy údajně řekl, že EU potřebuje nové daně, které zahrnují leteckou daň, daň z benzínu, daň z přídavné hodnoty a další, které mohou ubýt vnímány jako „zelené“.

Pozici, která v podstatě bude odpovídat pozici ministra zahraničí Evropské unie, dostala další relativně málo známá kandidátka. Catherine Ashton byla oficiálně jmenována vysokým představitelem Evropské unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Jmenování Catherine Ashton do tak vysoké pozice má jednu věc společnou se všemi předcházejícími pozicemi, na kterých byla. Od doby, kdy jako baronesa Ashton z Uphollandu zasedla ve Sněmovně lordů, se nikdy nemusela ucházet o přízeň veřejnosti.

Všechny pozice, ve kterých pak následně působila, od juniorského ministra, ve Sněmovně lordů nebo jako evropská komisařka za Británii v Bruselu, a nyní jako první ministryně zahraničí EU, vždy získala jmenováním, nikdy ve volbách.

Stejně jako Herman Van Rompuy získal jmenováním funkci prezidenta Evropské unie.

Ne-li nic jiného, je Catherine Ashton, baronesa z Uphollandu evropskou šlechtou, což může vysvětlit, proč jí dali přednost před jinými, zkušenějšími kandidáty.

Její jmenování komentoval Nigel Farage v Times takto: „Baronesa Ashton je ideálním kandidátem pro tuto roli. Nikdy neměla pořádnou práci a nikdy nebyla zvolena do veřejného úřadu.“

Nicméně nachází se u ní pravá míra politické korektnosti, neboť byla rozpoznána jako advokát za práva gayů a lesbiček. V roce 2006 jí skupiny za práva homosexuálů a lesbiček ocenily jako „političku roku“.

A možná právě tohle se počítá. Nikoliv zkušenosti nebo důvěra veřejnosti, ale správné konexe a ochota navazovat na evropské elity a postupně i na globální elity, bez ohledu na to, co si obyčejní lidé případně myslí.

Protože na konci dne, kdy je vše řečeno, obyčejní Evropané nevolí své vůdce v Evropské unii. Ty dosazuje stínová, anonymní, bez tváře, nevypočitatelná, nikomu neodpovědná komise v labyrintu byrokracie EU.

Obyčejní lidi se prostě musí podřídit jejím rozhodnutím, ať se jim to líbí nebo ne.

Článek Europe’s New Premier Wants Euro-wide Tax vyšel na serveru thetruthseeker.co.uk 21.9. Překlad editor.