Téma nežádoucí

Ekologie jako společenské téma je z tištěných médií širší distribuce bezmála úplně vytěsněná. Škoda, protože například poslední tři roky jsme celosvětově na absolutní špici ve výskytu rakoviny. Je ovšem možné požádat ministerstvo životního prostředí o každoroční zprávu o stavu životního prostředí. Neměla jsem ji v ruce celou, nicméně textík o stavu ovzduší, otištěný loni v časopise Ekologie a společnost, mi stačil: autorem byl externista ekonom, který dostal zadání na statistické zpracování. Můžete se rozhořčit, že ekonomická statistika a vědecká statistika není totéž, že zřejmě nedošlo k revizi postupů a uplatnění časových či dynamických modelů a vůbec. Ale grafy jsou to nádherné – zobrazují zlepšování ovzduší za posledních deset let k téměř absolutní nule, a autor sám výstup komentuje zhruba takto: „Na konferenci (o stavu ovzduší) nikdo ze zástupců dalších států takováto data co se týká typu výstupů a charakteru zjišťování vůbec neměl, naše zpráva však byla mediálně podstatně přitažlivější....“ Blahopřeji. Též k neustálému zvyšování alergií u dalších generací dětí....

Nejvyšší čas, aby někdo vydal knihu, která zde dosud nebyla publikována: Historie kontaminace životního prostředí a potravin cizorodými látkami. Čas od času si v zahraničí někdo nechá udělat opravdu důsledný rozbor krve či jiné tkáně – a je udiven, kolik desítek látek, které by v organismu vůbec neměl mít, tam má....Ovšem u nás se oficiálně nevyskytuje ani CD s databází chemických látek s obchodními značeními /pozn. jediná změna oproti roku 2004 – na stránkách VŠCHT – knihovna- databáze lze databázi existujících chemických již najít/, která by byla vhodná nejen pro případy havárií a otrav – ale i pro toho, kdo by se chtěla zabývat tím, jaké látky obchodního a průmyslového použití se sem vlastně v posledních letech dostaly a jakého použití doznaly.

Ale zpět k publikování: časopis Ekologie a společnost je jinak příjemný plátek, jehož autoři pracují ve firmách, které se ekologií zabývat musí, a možná též v dost úzkém vztahu k ministerstvu se většinou neokázale pokouší se čtenáři podělit o novou podobu konferencí, existencí zahraničních pracovišť, programů a databází.

Nechci zmiňovat známější časopis Greenpeace, ale třeba Ekolist za poznámku stojí: příjemně potěší větším spektrem témat, orientovaných více na dění. Horší už je to s názory, jen potvrzují, že „čelní protagonisté“ oboru – totiž ti, které jsou ochotni někdy ocitovat i jinde, protože důsledně pracují na svém renomé – nejsou to pravé. Skupinka rozumných, rozhodných a odvážných lidí, kteří jsou skutečným motorem dění a sanují většinu katastrof, nebo se jim snaží předejít, zůstává téměř anonymní. Klidně by si mohli říkat „Spolu a sami“. Už léta to jsou stále titíž lidé – pouhý zlomek ekologické obce.

Většině ekologických časopisů odmítlo MŽP v závěru roku finance. Výsledky máme skvělé, tak proč do nich vrážet peníze...Nevím, zda třeba tohle neovlivnilo náplň posledního Ekolistu, jenž jinak bývá velmi slušný, objektivní a informovaný. Raději bych si však četla smutný článek o náhlém ú)mrtí 10 000 pěnkavek v čínské provincii, než chválu GMO. Zvlášť když autorka zapomněla dodat, že dodržování podmínek pěstování (tj. dodržení dvousetmetrového bezpečnostního pásu a dobrovolné a nenárokovatelné oznámení okolním pěstitelům) je ponecháno zcela na pěstiteli. Výhodou je ovšem to, že si musíte každoročně kupovat pětkrát předražené osivo, a technicky eliminujete běžné ztráty politím superpesticidem – ale půjde jen o jeden dryják! Pedologické aspekty používání superpesticidu nejsou zmíněny. Ani jiný důsledek používání

GMO – snižování biodiverzity – nepovažuje autorka na rozdíl od zahraničních kolegů za závažný... (Poznámka 1: dejme tomu čmeláci – mají podstatně delší sosáček než včely a pro opylení určitých rostlin jako červeného jetele jsou naprosto nenahraditelní, přes výzkum trvající přes 100 let jsme se nenaučili je chovat. — Poznámka 2: o sociální tragédii v Americe a Indii vyvolané firmou Monsanto – jež si jako náhradní strategii, poté, co se ukázalo, že GMO není objev, který by měl jakoukoliv hodnotu, vybrala podvádění, podrazy a vydírání skrze právnické kliky a marketingové hajzly.) Do přemýšlení o teorii trvale udržitelného rozvoje, jejích základech, prvcích a realizačních strategiích se pustíme snad za deset let. Zatím jsme na tomtéž bodě jako na počátku devadesátých let.

Poklona Nesehnutým a jim podobným, že to v branži a v Čechách ještě vydrželi, a poklona všem studentům přírodovědných fakult, kteří neustále překvapují svojí pilností a rozmanitostí a odvážností projektů.