Nová kniha vykresluje britského premiéra Browna jako vzteklého, hrubého

Popis, uvedený v knize „Konec strany“ novináře The Observer Andrew Rawnsleyho, byl rázně napaden premiérem Gordonem Brownem a jeho zástupci – kteří říkají, že i když se premiér naštve, není to neurvalec/tyran.

Rawnsleyho kniha a její obsah, jehož výňatky byly zveřejněny v osmistránkové příloze The Observer, v neděli britským médiím vládla. A Brown čelil dalším problémům, když šéfka britské charity proti týrání tvrdila, že zaměstnanci jeho kanceláře v Downing Street č. 10 kontaktovali její skupinu a stěžovali si na pracovní atmosféru.

V jedné pasáži Rawnsleyho kniha popisuje Browna jako rozzuřeného, když jeden novinář našel podobnost mezi projevem, který přednesl na konferenci Labouristů v r. 2007, a projevy Al Gora a Billa Clintona. Bob Shrum, který pracoval pro oba, předtím než se ujal funkce pisatele projevů pro Browna, zůstal po kletbami naplněném výbuchu premiéra roztřesen, podle Rawnsleyho.

V jiných pasážích kniha popisuje Browna, jak strhává sekretářku z jejího křesla, když psala příliš pomalu, a říká, že do zuřivosti upadal tak pravidelně, že vedlejší křeslo mělo důlky tam, kde do něj píchal perem.

Na jednom místě kniha uvádí, že tajemník kabinetu Gus O’Donnell musel zasáhnout, aby situaci zklidnil.

„Zuřivost, zoufalství a nerozhodnost. Uvnitř čísla 10 Gordona Browna,“ zněl titulek The Observer. The Independent on Sunday, přinášející rozhovor s Brownem, shrnul myšlenky premiéra ohledně knihy do čtyř velkých písmen: „LŽI!“.

Při rozhovoru s The Independent se Brown zdál být obzvláště rozčilený zvěstmi, že zveřejněné výňatky budou obsahovat obvinění, že své zaměstnance bije. Neobjevila se, ačkoliv tam byly odkazy na údajné incidenty, ve kterých premiér chytil asistenta za klopy nebo cloumal vysokým poradcem.

„Je to prostě lež říkat, že jsem někoho ve svém životě praštil,“ řekl Brown novinám.“Mohl jsem udělat jednu nebo dvě surovosti v rugby, ale toto tak zvané svědectví z vnitřních kruhů je prostě absurdní.“

Zveřejnění výňatků přišlo v Británii v době blížících se všeobecných voleb, těsnějších a osobnějších.

Brownova strana stále v průzkumech těsně vede, ačkoliv několik posledních průzkumů ukazuje, že rozdíl mezi ním a jeho vyzyvatelem z Konzervativní strany, Davidem Cameronem, se zmenšuje. Některé průzkumy tvrdily, že zatímco labouristé pravděpodobně parlamentní většinu nezískají, stále by se mohli po volbách, které se musí konat do 3. června, udržet u moci.

V ranním talk show Brownovi loajalisté prováděli zmírňováni škod.

„Tyto věci, které byly dány do knihy, jsou špatné a byly popřeny,“ řekla Brownova zástupkyně u labouristů Harriet Harman televizi Sky News. Souhlasila, že Brown mohl být tvrdý – „Nikdo neřekl, že je křehká květinka,“ řekla – ale dodala, že „je to dobrá věc, ne špatná.“

Uznaje, že Brownova povaha byla dlouho předmětem spekulací médií, se náměstek pro obchod Peter Mandelson snažil vylíčit Browna jako prudkého, spíše než zlostného.

Premiér „se vzteká, ale především na sebe“ řekl Mandelson BBC, a dodal, že kniha nepředkládá obrázek Browna, který je respektovaný.

Ale jejich obrana Browna byla kritizována šéfkou Britské národní linky pomoci proti násilí Christine Pratt, která řekla, že „viděla rudě“, když se ministři objevili na televizních obrazovkách, aby bránili svého šéfa.

„Osobně jsem brala hovory od zaměstnanců kanceláře premiéra, zaměstnanců, kteří věří, že pracují v tyranské kultuře a že jim to způsobuje stres,“ řekla.

„Neříkám, že Gordon Brown je násilník, nejsem soudce. Ale jsem zděšena naprostým popíráním, které probíhá bez toho, aby následoval řádný proces.“

Z komentářů Pratt bylo naprosto zjevné, o kom mluví. Mluvčí Downing Street řekl, že „v této fázi nemůže nabídnout žádný komentář“.

Rawnsley svoji knihu rovněž bránil a řekl, že je založena na tisících rozhovorů se stovkami lidí, jak uvnitř, tak vně vlády za několik let. Sleduje vzestupy a poklesy Brownovy vládnoucí Labouristické strany, ale většina mluvila o výňatcích – kdy u mnohých je zdroj uveden jako anonymní – které uvádí údajné Brownovy výbuchy zuřivosti.

Zklamání z Brownovy osobnosti přišlo v době, kdy premiér usiloval o zlidštění svého obrazu odtaživého a často zarputilého člověka. Nedávný rozhovor s britskou ITV ukázal premiéra v neobvykle emocionální diskusi o smrti jeho novorozené dcery v r. 2002.

V rozhovoru, který viděly více než 4 miliony lidí, Brown také popisoval svůj návrh své ženě Sarah, probíral svůj milostný život za mlada a mluvil neobvykle upřímně o svých střetech se svým předchůdcem Tony Blairem.

V úvodníku v The Observer Rawnsley obhajoval své zaměření se na Brownův charakter, kdy zmínil rozhovor pro ITV jako příklad, kdy se premiér vědomě snažil ukázat svoji osobnost „způsobem, který by mohl být pro voliče přitažlivějším“.

To, řekl, byl „dobrý Brown“ a dodal, že za scénou se ukrýval také „špatný Brown“.

„Veřejnost si zaslouží být plně seznámena s oběma,“ řekl.

Článek New book casts British PM Brown as angry, abusive vyšel 22. února na serveru japantoday.com. Překlad L. Janda.