Korveta „Cheonan“, čili na Korejském poloostrově je připravována nová krize

Když se tuto smutnou zprávu dozvěděl ruský ministr zahraničí, uvedl, že jeho země s truchlícími pozůstalými soucítí. Prezident Dmitrij Medvěděv poslal vůdcům Jižní Koreje kondolenční telegram, v době jejich národního smutku.

Proto stávající pokusy jistých kruhů tuto lidskou tragédii politizovat mohou vyvolat jen spoustu obav.

Seoul věnuje pozornost faktu, že potopená loď hlídkovala v blízkosti námořní hranice se Severní Koreou. Právě v této oblasti došlo ke střetům hlídkových lodí obou zemí v r. 1999 a 2002.

Ihned po potopení Cheonan začala Jižní Korea s vyšetřováním (kterého se zúčastnili také experti z USA, Británie, Austrálie a Švédska) a vyšetřovatelé odmítli názor, že „v tom má prsty Severní Korea“, a to, mimo jiné, na základě údajů z amerických satelitů a akustických výzvědných údajů, kdy poblíž místa potopení Cheonan nebyly zpozorovány žádné severokorejské lodě.

Ale během času začala Jižní Korea svého severního souseda stále více podezřívat. Poté, co byla potopená korveta vyzvednuta z mořského dna a 24. dubna přepravena na pevninu, a prozkoumána jak zevnitř, tak zvenčí, pověřená komise dospěla k předběžnému závěru, že tato vojenská loď se potopila po explozi pod trupem, a že nejpravděpodobnější příčinou potopení Cheonan byla „nekontaktní vnější exploze“. Ačkoliv tento závěr není konečný, politici a vedení ozbrojených složek v Seoulu tvrdí, že Cheonan byla potopena minou nebo torpédovým útokem Severní Koreje.

Vojáci v Seoulu zdá se rádi čas od času opakují, že severokorejské ponorky jsou vyzbrojeny torpédy s 200 kg hlavicemi, a že všechny informace, které vyšetřovatelé vydolovali, dokazují, že je to tento typ těžkého torpéda, který byl použit při útoku na jihokorejskou korvetu. Když byli konfrontováni s tvrzením, že sonar v oblasti, kde k tragédii došlo (korveta se potopila do hloubky ne více než 30 až 40 metrů), nezjistil žádnou neobvyklou aktivitu severokorejského námořnictva, jihokorejská média okamžitě přišla s ještě exotičtější historkou, že byla použita „živá torpéda“, tedy torpédoví kamikadze, nebo akustické miny, které byly dopraveny miniponorkami o rychlosti 2 km/h, takže je sonar nebyl schopen detekovat.

Seuol odmítl kategorické ujištění Severní Koreje, že Pyongjang v potopení této korvety v žádném případě prsty nemá, jako „zanedbatelné“.

Doposud se jihokorejští vůdci zdrželi toho, aby Severní Koreu obvinili oficiálně. Ale jsou troušeny neoficiální poznámky, že pokud budou získány nezpochybnitelné důkazy, že Pyongjang je do tohoto incidentu nakonec skutečně zapleten, dojde na otázku odvetných opatření, jak v kontextu bilaterálních vztahů mezi Severní a Jižní Koreou, tak v širším mezinárodním kontextu.

Do vědomí veřejnosti je stále vtloukána myšlenka, že Severní Korea je do potopení Cheonan zapletena tak jako tak. Ale protože tato tvrzení nejsou naprosto nijak podložena tvrdými fakty, získává člověk dojem, že nepodjaté vyšetřování není právě to, na čem by měl Seoul zájem.

Obzvláště alarmující je úsilí zabránit tomu, aby byl tento problém otázkou pouze bilaterálních vztahů mezi oběma Korejemi.

Soudě podle zpráv v jihokorejských médiích Jižní Korea již přistoupila ke zvažování odvetných tahů proti Pyongjangu, včetně přednesení této věci na Radě bezpečnosti OSN.

Představitelé v Seoulu se nyní pokouší získat Moskvu a Peking, kdy trvají na tom, že v této záležitosti je potřeba „výrazného mezinárodního konsenzu“.

Tragédie jihokorejské korvety je uměle nafukována, aby se jí dostalo většího významu. Jsou do hry přiváděny faktory, které mohou značně zhoršit situaci u šestistranných rozhovorů o jaderném odzbrojení Koreje, a stejně tak to může zhoršit vojenskou a politickou situaci na Korejském poloostrově obecně. Nejhorší ze všech možností by byla tvrdá akce Seoulu proti Pyongjangu, pod záminkou odvety, po které by následovala stejně tvrdá reakce Severní Koreje. Obojí by mohlo znamenat, že tento vývoj dostane situaci na pokraj nebezpečné konfrontace.