Židé v Íránu jsou na tom mnohem lépe, než Palestinci v Gaze

Íránský prezident Mahmoud Ahmadinejad je západními médii démonizován. Je nazýván antisemitou a „novým Hitlerem“. Ale pokud by byla tato obvinění pravdivá, tak proč by většina íránských židů hlasovala pro Ahmadinejada v posledních prezidentských volbách? Je možné, že většina toho, co je o Ahmadinejadovi známo, je založeno pouze na zvěstech a propagandě?

Tento výňatek se objevil v článku BBC:

„Kabinet (Ahmadinejadův) nedávno poskytl peněžní dar židovské nemocnici v Teheránu. Šlo o jednu ze čtyř charitativních nemocnic na celém světě a byla založena za peníze židovské diaspory – v Íránu něco pozoruhodného, když tam má většina místních pomocných organizací problémy se získáváním fondů ze zahraničí ze strachu, že by byly obviněny z toho, že jsou cizí agenti.“

Kdy vůbec Hitler daroval nějaké peníze nemocnicím pro židy? Srovnání s Hitlerem je zoufalým pokusem vymýt mozek Američanům. Neříká nám to naprosto nic o tom, kdo Ahmadinejad skutečně je.

Lži o Ahmadinejadovi se nijak neliší od lží o Saddamu Husseinovu nebo Hugo Chavezovi. USA a Izrael se pokoušejí vytvořit ospravedlnění po další válku. To je důvod, proč média přisuzují Ahmadinejadovi věci, které nikdy neudělal. Nikdy neřekl, že chce „vymazat Izrael z mapy“. To je další fikce. Autor Jonathan Cook vysvětluje, co řekl prezident ve skutečnosti:

„Tento mýtus byl opakován do nekonečna, i když šlo o chybný překlad Ahmadinejadova projevu zpřed dvou let. Experti na farsi dosvědčili, že íránský prezident, který ani zdaleka nehrozil zničením Izraele, citoval starý projev Ajatolláha Chomejního, ve kterém ujišťoval podporovatele Palestiny, že „sionistický režim v Jeruzalému „zmizí ze stránek času“.“

Nevyhrožoval vyhlazením židů nebo zničením Izraele. Porovnával izraelskou okupaci Palestiny s dalšími nelegitimními systémy, jejichž čas uplynul, včetně šáhova, který kdysi ovládal Írán, apartheidu Jižní Afriky a sovětské říše. Nicméně chybný překlad přežil a prosperoval, protože Izrael a jeho stoupenci ho využili pro své vlastní propagandistické účely („Židovský problém Izraele v Teheránu“, Jonathan Cook, Electronic Intifada).

Ahmadinejad nepředstavuje pro Izrael nebo USA žádnou hrozbu. Jako všichni na Středním východě se jen chce zbavit izraelské a americké agrese.

Toto je z wikipedie:

„Americké ministerstvo zahraničí obvinilo Írán z diskriminace židů v zemi. Podle jeho studie nemohou židé zaujímat důležité posty ve vládě a mají zakázáno působit v soudnictví a bezpečnostních službách a stát se řediteli veřejných škol. Studie tvrdí, že židovští občané mohou obdržet pasy a cestovat mimo zemi, ale často je jim upíráno svolení vícečetných výjezdů, které je normálně udělováno ostatním občanům.“

Obvinění učiněná severoamerickým ministerstvem zahraničí byla íránskými židy odsouzena. Asociace židů v Teheránu v prohlášení uvedla: „My, íránští židé, odsuzujeme výroky amerického ministerstva zahraničí o íránských náboženských menšinách, oznámili jsme, že máme naprostou svobodu praktikovat naše náboženské povinnosti a necítíme žádná omezení v souvislosti s prováděním našich náboženských rituálů.“

Komu bychom měli věřit: židům, kteří skutečně žijí v Íránu, nebo potížistům v americkém ministerstvu zahraničí?

V Teheránu je šest košer řezníků, 11 synagog a několik židovských škol. Žádný zaměstnanec Ahmadinejada nebo jakékoliv jiné íránské agentury se nikdy nepokusil tato zařízení uzavřít. Nikdy. Íránští židé mohou volně cestovat (nebo se přestěhovat) do Izraele, pokud si přejí. Nejsou drženi v pasti žádnou okupační armádou. Není jim upíráno jídlo nebo léky. Jejich děti nevyrůstají s duševní nemocí plynoucí z traumat sporadického násilí. Jejich rodiny nejsou ostřelovány armádními čluny, když se pohybují na plážích. Nejsou zasahováni plynem nebo biti, když pořádají poklidné demonstrace za občanské svobody. Jejich vůdci nejsou naháněni a s rozmyslem zabíjeni.

Roger Cohen napsal o této problematice velmi důkladnou esej pro New York Times. Říká:

„Možná jsem trochu podjatý ve vztahu k faktům, spíše než slovům, ale říkám, že realita íránské zdvořilosti k židům nám o Íránu – kultivovanosti a kultuře – říká více, než veškerá ta zanícená rétorika. Může to být důsledkem faktu, že jsem žid a bylo se mnou v Íránu zacházeno tak vlídně často. Nebo jsem možná ohromen zběsilostí vůči Gaze, vytrubované na plakátech a v íránské televizi, a tím, že to nikdy nepřešlo v napadání nebo násilí vůči židům. Nebo je to možná proto, že jsem.