V Evropě končí sociální smír

Ve Španělsku proběhla na konci září generální stávka 10 milionů lidí. Ve španělském Getafe začala vystresovaná policie střílet gumovými projektily. Horká středa 29.září 2010 se prohnala Řeckem, Portugalskem, Irskem, Slovinskem i Litvou a davy demonstrovaly i před sídlem „Nejvyššího sovětu“ v Bruselu. Tam vystoupil německý horník Ralf Kutkowski a řekl prostou větu, vyjadřující názory všech: “Hlavní pocit lidí je ten, že pro bankovní systém je tu přebytek milionů Euro, ale sociální výdaje jsou ořezávány“. V čele bruselského protestu šel zlověstný dav osob v černém, včetně černých masek přes tvář.

Mezinárodní organizace práce při OSN předpovídá, že se globální zaměstnanost nezlepší před rokem 2015. Počátkem října vydala varování, že se prodlužující krize může změnit v sociální nepokoje. Mezinárodní měnový fond ve výroční pololetní zprávě napsal, že globální finanční systém je Achillovou patou ekonomického oživení. Bezhlavé garance a neomezená pomoc vytunelovaným bankám, jakou poskytly v panice vlády, se ukazuje býti vražednou.

V nastalé ekonomické situaci, za kterou odmítají politické a podnikatelské elity převzít odpovědnost, nápadně vyčnívá pasivní přístup českých odborů. České odbory předstírají požadavky, které vláda předem arogantně označuje za vyloučené, aby pak oznámily „kompromis“, který je ve skutečnosti porážkou zaměstnanců na hlavu. Zatímco v Anglii, Francii, Španělsku a jinde jsou stávky na denním pořádku, v Čechách o nich krotcí „odboráři“ jen mluví.

Uspořádání jedné demonstrace je asi maximum, na co se ochočené odbory zmůžou. V Čechách totiž žádné skutečné odbory neexistují. Současné odbory sdružené v ČMKOS jsou zrcadlem i pohrobkem komunistického ROH a tedy plně pod vedením státního aparátu. ČMKOS není ničím jiným, než dítětem mateřské ROH narozeným na posledním sjezdu ROH v březnu 1990. Jedním z jasných indicií je angažmá sociálně demokratických senátorů ve vedení odborů (až do dubna 2010 vedl ČMKOS senátor ČSSD Milan Štěch). Např. věčně spící a senilní europoslanec ČSSD Richard Falbr byl v roce 1990 jedním ze zakladatelů staronových odborů.

V odborářských trafikách sedí politici a užívají si bezstarostný život. Hospodaří s majetkem za stovky milionů korun a předstírají boj za práva zaměstnanců. Česká vláda si je jistá zkorumpovatelností odborových bossů oblékajících často dres ČSSD a z toho plynoucí impotence odborového hnutí.

Vláda pana Kalouska se odborům přímo vysmívá, když navyšuje počet českých vojáků na zahraničních misích (zejm. Afghánistán) a zároveň snižuje platy státních zaměstnanců a ruší vybrané sociální benefity typu porodného.

Státních zaměstnanců je bezpochyby přebytek, ale řešením není snižování jejich platu a udržování shnilého byrokratického molochu, kteří stvořili na Frankensteinův způsob jeho otcové Klaus se Zemanem v 90. letech. Řešení je systémová reforma státní správy. Jediným výsledkem paušálního a nemotivujícího snížení platů ve statní správě může být to, že odejdou poslední zbytky schopných úředníků a zbytek zintenzivní své švejkování.

Najde se až nepochopitelně vysoký počet lidí, kteří bez dalšího souhlasí s Kalouskovými škrty. Jako by zapomněli, že to byl i pan Kalousek, který připravil státní kasu o mnoho peněz. Říkají logické B, musí se škrtat, ale zcela opomíjejí A, tj. důvody, které přivedly státní kasu a tím celý systém do propasti. Jsou ochotni platit dluhy za politiky a mohutné rozkradení státního majetku v posledních 20 letech, kdy nám vládne havloklausovský nekomunistický režim. Ve vládě sedí přece stále ti samí. Jsou lidé tak hloupí a nevidí to? Pokud ano, pak si vládu Kalousků a Johnů zaslouží.