Americký úplatek, který smrdí usmiřováním

Každý, kdo podporuje nespravedlnost páchanou jedněmi druhým, se nazývá usmiřovatelem. Každý, kdo dává přednost míru za každou cenu, nemluvě o 3 miliardovém úplatku vinné straně – je usmiřovatel. Každý, kdo není ochoten riskovat důsledky postavení se za mezinárodní morálku proti teritoriální hrabivosti, je usmiřovatel. Ti z nás, kteří nechtěli invazi do Afghánistánu, byli zatracováni jako usmiřovatelé. Ti z nás, kteří nechtěli napadnout Irák, byli hanobeni jako usmiřovatelé. Přesto je to přesně to, co Obama udělal ve své patetické neuvěřitelné snaze uprosit Netanyahu k pouhým 90 dnům podřízení se mezinárodnímu právu. Obama je usmiřovatel.

Fakt, že západ a jeho politická a novinářská elita – zařazuji sem i stále pochybnější New York Times – bere tuto šaškárnu za bernou minci, jako by mohla být vážně považována za další „krok“ v „mírovém procesu“, abychom se opět „drželi“ tohoto mystického nesmyslu, je měřítkem míry, do jaké jsme na Středním východě rezignovali na zdravý rozum.

Je to jen známkou toho, jak daleko to Amerika (a, díky našemu selhání tuto šílenost odsoudit, i Evropa) umožnila kvůli svému strachu z Izraele – a Obama ze svého strachu ze stoupenců Izraele v kongresu a senátu – nechat zajít.

Tři miliardy dolarů za tři měsíce je miliarda dolarů měsíčně za to, že Izrael zastaví kolonizaci. To je půl miliardy dolarů za čtrnáct dní. To je 250 milionů za týden. To je 71,428,571 za den, či 2,976,190 za hodinu, či 49,603 dolarů za minutu. A mimo tohoto hrnce zlaťáků bude Washington pokračovat ve vetování jakékoliv rezoluce v OSN kritické k Izraeli a bránit tomu, aby „Palestina“ byla prohlášena za stát. Stojí za to někoho obsadit, aby se dostalo tolik peněz pro zinscenování vojenského stažení, nemluvě o vděčných gestech za to, že se nestaví více ilegálních kolonií po pouhých 90 dní, zatímco se zároveň zuřivě pokračuje v ilegální výstavbě v Jeruzalému.

Verze Hillary Clinton u této grotesky by byla legrační, pokud by to nebylo tragické. Podle ostrého pera Rogera Cohena z NYT La Clinton přesvědčila sama sebe, že Palestina je „dosažitelná, nevyhnutelná a kompatibilní s bezpečností Izraele“. A co o tom madam Hitlary přesvědčilo? Proč, při návštěvě pseudo-palestinského „hlavního města“ Ramallah vloni, navštívila židovské osady – „jejichž brutalita byla tak silná“, podle jednoho z jejích představitelů – ale tvrdila, že její kolona je střežena izraelskou armádou, protože „je tak profesionální“. A pak, najednou, se ukázalo, že šlo o palestinskou vojenskou stráž, „profesionálního ražení“ – a to vše názory madam změnilo!

Nehledě na fakt, že izraelská armáda je sběř, a že Palestinci jsou skutečně sběř také, tento incident na „cestě do Ramallah“ přiměl stoupence madam, podle Cohena, pochopit, že došlo k přeměně ze „sebelítostivé sebezdůrazňující se palestinské psýché, se všemi nasládlými nádechy oběti, na sebejistou kulturu pragmatismu a budování státnosti“. Palestinský „premiér“ Salam Fayyad, vzdělaný v USA, přirozeně, jako bezpečná ruka, dal přednost „růstu před kverulantstvím, cestám před nadáváním, a bezpečnosti před vším“.

Okupováni brutální armádou po 43 let, tito zlí, vyhnaní Palestinci, spolu se svými příbuznými na Západním břehu, kteří byli bez domova po 62 let, konečně přestali kverulovat a nadávat a pociťovat sebelítost, a začali obecně hrát divadlo, aby uctili jediné, na čem opravdu záleží. Ne na spravedlnost. Zcela určitě ne demokracii, ale jediného boha, kterého nyní údajně uctívají všichni křesťané, židé a muslimové: bezpečnost.

Přesto, přidali se k opravdovému bratrstvu lidstva. Izrael bude konečně bezpečný. To, že tato infantilní historka je nyní hnací silou ženy, která nám před 11 lety řekla, že Jeruzalém je „věčným a nedělitelným hlavním městem Izraele“, dokazuje, že izraelsko-palestinský konflikt nyní dosáhl svého vrcholu, svého nejproradnějšího a konečného okamžiku. A pokud má Netanyahu špetku rozumu – mluvím o tom sionistickém, expansionistickém – počká 90 dní, a pak na USA udělá dlouhý nos. Během těchto tří měsíců „dobrého chování“ budou Palestinci samozřejmě žrát kulky a sedět u „mírových“ rozhovorů, které rozhodnou o budoucích hranicích Izraele a „Palestiny“. Ale protože Izrael kontroluje 62% Západního břehu, zůstává Fayyadovi a jeho kámošům asi 10,9% mandátu Palestiny, o který se může přít.

A za cenu 827 dolarů za vteřinu by měli radši rychle vlézt do zadku. Udělají to. Všichni bychom měli svěsit hlavy hanbou. Ale neuděláme to, není to o lidech. Je to o prezentaci. Není to o spravedlnosti, je to o „bezpečnosti“. A penězích. Spoustě peněz. Sbohem Palestino.