Kupovat nejlevněji?

Nejlevnější výrobky nebývají nejkvalitnější, ale naopak ty nejošizenější. Aby bylo trochu ušetřeno a zvýšeny zisky, používají se co nejpodřadnější suroviny, co nejlevnější práce, vyrábí se v krajinách s nejnižší ochranou životního prostředí, s nejmenšími zásahy a regulacemi státu apod. A lidé kupují podřadné zboží, protože je to finančně výhodné. Peníze ubývající z peněženek jsou velice nápadný a očividný jev, méně zjevné jsou však zmíněné druhotné dopady, zejména pak v širších souvislostech. I z ekonomického pohledu je chování například v oblasti dovozů přinejmenším nezodpovědné. Nenápadné ochuzování domácí výroby "levnými" importy spotřebitelé vůbec nezaznamenají, časem však budou shledávat, že se nápadně zvyšuje nezaměstnanost a ubývá bohatství, místní výrobci zavírají apod. Obviňována bude "krize", příčina ale může být také v chování domácích spotřebitelů a podnikatelů.

Bohužel zde převažují tři tendence podporující současný stav zaměřený na levný a nezodpovědný konzum: Starost pouze o vlastní prospěch bez ohledu na okolí, pohled zaměřený jen do vlastní peněženky a nezájem o budoucnost. Jen člověk, který nepřemýšlí v širších souvislostech, nezajímá se o své okolí, o své zdraví a o to, co přijde po něm, může automaticky nakupovat nejlevnější zboží a produkovat zboží nejlevnějším možným způsobem. Ceny výrobků vyráběných tradičními nepoškozujícími způsoby za udržitelných podmínek jsou zpravidla vyšší než např. zboží prodávaného v supermarketech velkými obchodními řetězci. A samozřejmě nejde jen o cenu, neboť ta nemusí odrážet hodnotu výrobku - při šikovném marketingu mohou být draze prodávány i nekvalitní výrobky, vysoká cena nemusí znamenat kvalitu - ta je dána celým souborem zmíněných a dalších faktorů. Kdyby lidé odhlédli od líbivě vyumělkovaného povrchu věcí a dívali se i na obsah toho, co kupují a vyrábějí, bylo by jasně vidět, jak klesla úroveň a kvalita spotřebovávaného zboží. Celý proces od výroby, distribuce až po spotřebu se točí jen okolo peněz a lidé jsou v něm jen spotřební jednotky, které je někdy snazší ošálit a vydělat na nich, někdy těžší a je pak nutné použít lepší reklamu a účinnější triky. Dokud bude jedinou nebo hlavní motivací podnikatelů a výrobců maximální zisk, bude nám dodáváno maximálně ošizené zboží, tak aby bylo levné, a mohlo ho být prodáno co nejvíce. Spotřebitelé však též jsou zodpovědní za neutěšený stav věcí kvůli svému malému zájmu o dění okolo nich, neboť se téměř dočista vzdali své možnosti rozhodovat, vybírat si a usměrňovat produkci, kterou sami spotřebovávají - stali se pouhými příjemci a konzumenty. Velkou roli zde hraje chudoba lidí, kteří pochopitelně nemají vždy možnost si vybírat. Kdo si však myslí, že musí nakupovat to nejlevnější, protože na dražší nemá, pak by se neměl řadit mezi střední vrstvu obyvatel a měl by začít uvažovat, jestli je tento ekonomický systém v pořádku, když mu za jeho tvrdě odvedenou práci na plný úvazek stačí peníze sotva na základní zajištění, pokud má to štěstí a práci vůbec má; měl by zauvažovat nad jeho spravedlivostí a efektivitou při všem tom technologickém pokroku a při všech daních placených státu. Měl by popřemýšlet, zda jím zvolení političtí zástupci dobře plní svou práci a reprezentují jeho zájmy.

Pro koho je tato situace nejvýhodnější? Velice se daří čínskému exportu, protože splňuje všechna kritéria: Je vyroben z nekvalitních surovin, za minimální mzdy, bez ohledu na zatížení životního prostředí, bez jakéhokoliv náznaku ohledu na zdraví a prospěšnost pro jeho spotřebitele, bez zodpovědnosti za likvidaci zboží a za jeho vliv na prostředí, čistě za účelem zisku, dostatečně líbivé a dobře vypadající, ale ne tak dobré, aby dlouho vydrželo. Za současného stavu, kdy vítězí ten, kdo nejvíce ušetří při výrobě, mají poctiví výrobci těžké časy. Konkurenti na trhu je tlačí k tomu, aby i oni šidili a používali podřadné suroviny a šetřili na mzdách a technologii výroby. Je to nespravedlivé? Možná. Lidé však dostávají to, co si zaslouží, a výrobci se k nim chovají stejně jako oni sami se chovají k sobě. Jestli má dojít ke změně, musí se změnit chování občanů - spotřebitelů - musí se stát pozornějšími vůči světu okolo nich a musí začít žít zodpovědným způsobem, naučit se říkat "ne" nevyhovujícímu a volit to dobré, nikoliv menší zlo. Není důvod věřit, že musíme přijímat, co je nám nabízeno. Nebojme se více projevovat a uplatňovat své preference; upravme své hodnotové žebříčky k vyšším cílům a vydělme ze svých potřeb, co je skutečně naše, a co nám podprahově vsugerovala reklama. Jak spotřebitelé tak zejména výrobci by měli začít uvažovat v delších časových horizontech, pokud pro společnost má existovat něco jako budoucnost, a více uvažovat s pohledem celospolečenského přínosu a veřejného prospěchu, jestli nemá jejich činnost být jen prostředkem k osobnímu obohacení. Tedy berme podnikání a ekonomickou činnost i z jiného ohledu než jen ekonomického a neohlížejme se sobecky jen na vlastní peníze. Tam, kde je dáván prostor jen penězům, nemůže být místo pro srdce.

Další související článek:

Zodpovědnost spotřebitele, CFP, 27.3.2010.