Mezinárodní teroristé v roli tvůrců „Velkého Středního východu“

O tom, že u „arabské revoluce“ začíná nová etapa, svědčí nová strategie v oblasti bezpečnosti, vyhlášená v USA. Z počátku poradce Baracka Obamy pro otázky vnitřní bezpečnosti a boje proti terorismu John Brennan informoval o „prohloubení spolupráce“ s úřady takových států, jako Jemen, Somálsko, Irák, Pákistán a země severní Afriky. Pak ministryně zahraniční Hitlary Clinton dala na srozuměnou, o jaké úřady se jedná – konkrétně o v Egyptě k moci se deroucí radikální islamistickou organizaci „Muslimské bratrstvo“. Vítáme dialog s těmi členy Muslimského bratrstva, kteří si přejí s námi mluvit, řekla H. Clinton a pomlčela o teroristické povaze tohoto hnutí, o jeho úzkých vztazích s Al-Kejdou a o v USA do nedávna platném zákazu pro diplomaty kontaktovat oficiální představitele „bratrů“ (1). Nyní již představitelé amerických úřadů kontaktovat přímo představitele této strany, která byla založena v r. 1928 s cílem nejen vytvořit z Egypta islámský stát, ale vytvořit kalifát „od Španělska po Indonésii“, mohou (2).

Obdobnou politiku podpory sil spojených s mezinárodním terorismem vede západ i v Libyi. Tam je za výkonnou složku strategie „Velkého Středního východu“ považována „Libyjská islámská bojová skupina“, vytvořená v 70. letech, která se v druhé polovině 90. let stala součástí Al-Kejdy. Jejich organizační propojení bylo dokončeno v r. 2007. V současné době se v Libyjské islámské bojové skupině vytvořilo i její politické křídlo – Libyjské islámské hnutí za změny, které se uchází o vedoucí roli v táboře opozice, která má základnu v Benghází a dostává se jí stále aktivnější vojensko-politické podpory ze strany USA, Francie a NATO (3). Vzájemná součinnost západních struktur s teroristickými islamistickými uskupeními je aktivně posilována a v Sýrii tato uskupení hrají hlavní roli při destabilizaci situace a snaze svrhnout vládu Bashara Assada.

Když mluvíme o společných zájmech USA, NATO a teroristických sil, je nutné zmínit vývoj ve vztazích západu s albánskou Kosovskou osvobozeneckou armádou (UCK). Již na počátku r. 1998, kdy se konflikt v Kosovu ještě nevymknul kontrole mezinárodního společenství, tehdejší zvláštní vyslanec amerického prezidenta na Balkáně Robert Gelbart řekl, že UCK „je bez jakýchkoliv pochyb teroristické uskupení“ (4). Nicméně to Washingtonu nezabránilo začít s ní spolupracovat při realizaci společných plánů na Balkáně, včetně posílení pozice USA a NATO v Kosovu. Konec konců, cožpak bývalý ministr zahraničí Británie a jeden z architektů pseudo-nezávislosti Kosova Robin Cook neřekl, že bojovníci UCK „byli stejně nemilosrdní, jako jiní, protože je to vlastnost jakýchkoliv povstalců v historii“? (5). Dnes je role takových „povstalců“ udělována silám zakopávajícím se u Benghází, kde hrají hlavní roli teroristická islamistická uskupení. Neměli snad právě tyto „povstalce“ na mysli účastníci nedávného summitu Africké unie, kteří upozorňovali Francii, že zbraně dodané vzbouřencům se mohou dostat do rukou Al-Kejdy? (6).

Svého času Zbigniew Brzezinski navrhl pro oblast, tvořenou severní Afrikou, Středním východem, Zakavkazím, přední a střední Asií, používat výraz „euroasijský Balkán“. Podle jeho slov se „euroasijský Balkán“ rozkládá se po obou stranách nutně vznikající přepravní sítě, která propojí nejbohatší oblasti Euroasie a průmyslově nejvyspělejší oblasti západu s nejzazšími místy na východě… A ta má z geopolitického hlediska silný význam (7). Dnes se na Balkáně odzkoušené metody používají v širokém měřítku, na větším prostoru. Pokud byly před sto lety nejostřejší balkánské problémy – albánský, makedonský, bosenský – řešeny velmocemi „v rámci jejich územních nároků na Balkáně, ovládnutí Středomoří a Středního východu“, tak dnes vidíme opačný obrázek: balkánské modely se staly odrazovým můstkem pro přetvoření obrovského a na energetické zdroje bohatého regionu (8).

Odkazy

1. http://www.state.gov/secretary/rm/2011/06/167374.htm
2. Scheuer M. Through Our Enemies’ Eyes: Osama bin Laden, Radical Islam, and the Future of America. Washington, 2007. P.92
3. Popular Protest in North Africa and the Middle East (V): Making Sense of Libya. Cairo-Brussels, 6 June 2011. P.21.
4. http://rpc.senate.gov/releases/1999/fr033199.htm
5. The Guardian, 11.03.2005
6. AFP 011719 GMTJUL 11
7. Бжезинский З. Великая шахматная доска. М., 2009. С. 161-162.
8. Стоjанов П. Македониjа во политиката на големите сили во времето на Балканските воjни 1912-1913. Скопjе , 1979. С. 183.