„Preventivní diplomacie“ generálního tajemníka OSN

Je zde dilema mezi plným členstvím Palestiny v OSN s hlavním městem ve východním Jeruzalému a uznáním Palestiny OSN jako nečlenské země. Oba výsledky jsou pro Palestinu přijatelné, a ta bude, v případě statutu nečlenské země, schopna požádat o členství v různých mezinárodních organizacích a ratifikovat Římský statut Mezinárodního trestního soudu.

Mimo Holandska, České republiky a potenciálně některých dalších zemí EU, které přislíbily podpořit vehementně vzpírající se Izrael, většina EU pravděpodobně Palestinou navrženou rezoluci podpoří, stejně jako většina arabských a dalších muslimských zemí. Tudíž lze realisticky očekávat, že Palestina získá ve Valném shromáždění OSN 120-130 hlasů, ze 193, ačkoliv spousta věcí bude záviset na krocích podniknutých USA. Do dnešního dne zůstává Washington ohledně svých plánů poněkud tajnůstkářský. Vloni B. Obama v podstatě zmínil vyhlídky na to, že Palestina v době, kdy se světoví vůdci sejdou v rámci stávajícího zasedání Valného shromáždění OSN, členství získá, ale později americké ministerstvo zahraničí vysvětlilo, že poznámka amerického prezidenta by měla být považována za projev naděje a v žádném případě ne za výzvu k hlasování ve prospěch připuštění Palestiny do OSN.

Mimo to, že je schopen ovlivnit, kolik členských zemí OSN bude na Valném shromáždění hlasovat, má Washington v Radě bezpečnosti OSN právo veto. Charta OSN uvádí, že „připuštění jakéhokoli státu za členskou zemi OSN bude ovlivněno rozhodnutím Valného shromáždění, na základě doporučení Rady bezpečnosti“. Pokud by nehrozilo bezprostřední americké veto, Palestina by pravděpodobně křeslo v OSN získala prostřednictvím Rady bezpečnosti.

Již je jasné, že tábor skládající se z USA, západní Evropy, Organizace islámské konference a Arabské ligy, který jednal v koordinované shodě na Balkáně, u Libye atd., čekají vážné rozmíšky. Tyto sváry se mohou přeměnit na viditelné geopolitické posuny a stát se předehrou k nové hře, mající vliv na post-sovětský prostor podél Velkého Blízkého východu.

V předvečer zasedání Valného shromáždění OSN přišel Ban Ki-moon s programovým prohlášením o udržování mezinárodního míru a prevenci konfliktů, což jsou v dnešním světě předměty velkých kontroverzí. Po zdůraznění dobře známého – „Preventivní diplomacie byla trvalým záměrem OSN po mnoho desetiletí“ – generální tajemník OSN prohlásil, že „dnes preventivní diplomacie dává konkrétní výsledky, za relativně nevelkých nákladů, v mnoha regionech světa a pomáhá zachraňovat životy a chránit výsledky rozvoje“. Keňa, Guinea a Demokratická republika Kongo byly uvedeny jako příklady. „Za neustále rostoucích znalostí, silnějších partnerství a lepších nástrojů jsem přesvědčen, že je možné dále posílit schopnost mezinárodního společenství provádět preventivní diplomacii v zájmu míru, bezpečnosti a rozvoje,“ řekl Ban Ki-moon a dodal, že rezoluce Světového summitu 2005, na kterém členské země opětovně potvrdily svůj závazek budovat „kulturu prevence“, posilovat OSN a pracovat kolektivně, slouží jako právní základ pro výše uvedené.

Avšak zpoza agendy probíhajícího zasedání Valného shromáždění OSN se vynořují množící se problémy s řešením mezinárodních konfliktů, spíše než nějaký pokrok, který by tento optimismus opravňoval. OSN bude konfrontováno s problémy na Středním východě, v post-sovětském prostoru, v Palestině a na Kypru. Zvláštní místo na tomto seznamu zaujímá prevence ozbrojených konfliktů.

Vůdci řady zemí se hodlají opětovně vrátit během obecných politických debat k tématu Balkánu. V posledních několika týdnech Kosovo směřovalo k nové vlně masivních nepřátelských střetů a situace si zjevně vyžádala Ban Ki-moonovu „preventivní diplomacii“, ve které mezinárodní společenství selhávalo roky. Od 90. let se OSN naléhavě pokoušelo konflikty na Balkáně zmírnit, ale nevytvořilo žádné solidní základy pro stabilitu v tomto regionu. Uplatňování mezinárodního práva v tomto procesu bylo nanejvýš selektivní, a co víc, v posledních letech se interpretace tak zvaných humanitárních intervencí rozšířila do té míry, že opravňuje architekty nového světového řádu k zahajování totálních vojenských útoků proti vzpouzejícím se zemím a režimům.

Dnešní OSN se své role zabývat se klíčovými regionálními problémy prakticky vzdalo a odpovídající zodpovědnost delegovalo na NATO, EU a další hráče. Washington a západoevropská mocenská centra, obzvláště Paříž a Londýn, egoisticky trvají na vlastním dalekosáhlém plánu na politickou nadvládu na celém Balkáně, v severní Africe a na Středním východě, zatímco OSN pouze vede politické kecy, aniž by se pokoušelo opětovně nastolit mezinárodní právo…

Navíc zveřejnění dříve tajných dokumentů jasně ukázalo, že Ban Ki-moon patřil k prvotním podporovatelům samozvané nezávislosti Kosova. Podle Koha Ditore, albánských novin vydávaných v Prištině, se Ban Ki-moon setkal se stálým americkým zástupcem v OSN Zalmay Khalilzadem, když Bělehrad a Priština vedly rozhovory pod záštitou tria Rusko-USA-EU, aby zdůraznil, že on osobně podporuje myšlenku státnosti Kosova, ale obává se následné konfrontace s Ruskem.

Katarský vyslanec v OSN Nassir Abdulaziz Al-Naser, který současnému zasedání Valného shromáždění OSN předsedá, po prvním dnu fóra řekl, že debaty by se měly zaměřit na zprostředkovávání. Pravdou je, že s požehnáním OSN v posledních letech NATO, EU a některé další mezinárodní instituce běžně zprostředkovávání a jakoukoliv na kompromis orientovanou diplomacii mařily. Pokud mohl generální tajemník OSN, v jasném rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti 1244 z r. 1999, vyjádřit podporu samozvané nezávislosti Kosova a dokonce naznačit, že patří mezi jeho hlavní cíle, pak je zcela přirozené, že OSN jako celek začalo hrát v mezinárodních záležitostech jen roli kulis. Palestinská iniciativa může být hlavním bodem agendy Valného shromáždění OSN, ale není pochyb, že skutečné rozhodnutí o palestinském problému bude učiněno jinde. A podobným způsobem prostě nemá OSN, s veškerou svojí diplomacií a zprostředkováváním, co mluvit do situace kolem Libye, Sýrie a Íránu.