Amerika je stále mrtvá

Po většinu historie měla Amerika listinu práv, která chránila základní svobody jejích občanů, jakož i systém „prověřování a rovnováhy“, který zajišťoval, že žádná vládní instituce, odnož nebo jednotlivec nikdy nezíská neomezenou moc.

Ale to vše skončilo nedávnou mimoprávní popravou amerického občana Anwara al-Awlaki v Jemenu. A zatímco většina západních politiků a vědátorů oportunisticky smrti al-Awlakiho tleská, několik chápavých Američanů je stále více znepokojeno bezprecedentními pravomocemi, které výkonná složka vlády hromadí.

Za těchto pravomocí mohou být nyní američtí občané ilegálně zadrženi, dokonce i v samotné Americe, jak ilustroval případ Abdullaha al-Kidda, který, navzdory tomu, že nikdy nebyl z žádného zločinu obviněn, byl držen více než dva týdny v cele s vysokým zabezpečením a opakovaně svlékán do naha, prohledáván a spoutáván. Navíc byli američtí občané, jako Bradley Manning a Jose Padilla, mučeni v amerických vojenských věznicích, a nyní byl americký občan Anwar al-Awlaki vědomě určen k likvidaci.

Tragicky, avšak nijak překvapivě, udělal americký federální soudní systém, odnož vlády nejlépe situovaná pro zabránění takovým zneužitím, vše ve své moci, aby zajistil, že vládou pověření únosci, mučitelé a vrazi se vyhnou jakékoliv spravedlnosti.

Nejvyšší soud Spojených států například nedávno prohlásil, že al-Kidd nemůže žalovat bývalého vrchního státního zástupce Johna Ashcrofta, představitele primárně zodpovědného za zadržení a týrání al-Kidda, protože Ashcroft dostal pro takové žaloby právní „imunitu“; federální soudce v Jižní Karolíně zamítl žalobu podanou obětí mučení Padillou na bývalého představitele vlády Donalda Rumsfelda na základě toho, že pokud by byl Padillovi umožněn proces, vytvořilo by to „mezinárodní atrakci“; a když se otec al-Awlakiho pokusil nechat jméno svého syna vymazat ze „seznamu lidí k likvidaci“ americké vlády, federální soudce nařídil, že Anwar al-Awlaki se musí tohoto odstranění dožadovat sám – což je výnos, který vytváří pro člověka na tomto seznamu absurdní a perverzní Hlavu 22, protože požadování právní nápravy v Americe, aby se zabránilo jejich mimoprávním popravám, by také zvýšilo jejich šance, že budou mimoprávně popraveni dříve, než dojdou do soudní budovy.

„Nositel Nobelovy ceny míru“ Obama a jeho přítelíčkové také udělali vše ve své moci, aby prosadili ilegální zadržování, mučení a mimoprávní popravy amerických občanů. Vrchní státní zástupce Eric Holder, samozvané paradigma „integrity“, který z ní předvádí jen velmi málo, odmítl stíhat zkorumpovaného představitele CIA, který, v rozporu se soudním nařízením, zničil video pásky, na kterých bylo mučení zadržených. A, v odhalení na Wikileaks, bylo zjištěno, že Obama silně přitlačil na zahraniční vlády, aby jim zabránil podat žaloby kvůli mučení nebo válečným zločinům na Bushe a jeho poskoky.

Ale, minimálně v jednom ohledu, může být Obama ještě horší, než Bush, protože – podle nedávného článku Matta Apuzzo z Associated Press – je prvním prezidentem Spojených států v historii, který záměrně učinil z amerického občana cíl mimoprávní popravy.

George W. Bush kdysi řekl, že teroristé nenávidí Ameriku kvůli jejím svobodám. Ale byl to Bush a jeho poskoci, ne teroristé, kdo nejvíce podkopal lidská práva, demokracii a svobodu v Americe. Přesto, že Obama se nadále stále více mění na George W. Bushe (jak tak přesně poznamenal Steven Thomma z novin McClatchy), jen vzácně došlo k nějakým známkám protestu.

Jaké jsou důvody tohoto ohlušujícího ticha, když jsou základní práva a svobody Ameriky likvidovány samotnými lidmi, kteří přísahali, že je budou chránit? Proč, v zemi, která vyznává strach z dotěrnosti a nadměrné moci „velké“ vlády, nejsou ulice přeplněny protestujícími, rozzuřenými neomezenými a neústavními pravomocemi, které si prezident Spojených států usurpoval? Proč neexistují tomu odpovídající projevy pobouření namířené proti zkorumpovanému právnímu systému, vedenému amorálními individui, jako Scalia, Thomas, Roberts, Alito a Kennedy, kteří nejen, že umožňují zneužívání moci vládou, ale nepřetržitě demontují demokracii a základní svobody? Proč Američanům tak vyhovuje fakt, že mučitelé, váleční zločinci a vrazi nejen, že se mohou vyhnout spravedlnosti, ale také žijí volně mezi nimi?

Jedním z možných důvodů je, že svoboda pro většinu Američanů prostě znamená možnost okázale konzumovat. Téměř všechny současné protesty kvůli reformě zdravotní péče a vládním výdajům jsou ve skutečnosti kvůli jedné věci: přání platit méně na daních, protože placení menších daní znamená, že je k dispozici více příjmu na nákup většího domu, přepychovějšího auta a všech nových tretek, které moderní technologie nabízí. A dokud se člověk dívá na tu velkou televizní obrazovku, hraje si s iPadem, nebo „tweetuje“ o nějaké celebritě, je snadné zůstat ignorantským ohledně faktu, že jsou vaši spoluobčané mučeni a zabíjeni vlastní vládou, že jsou vaše svobody decimovány a vaši politici jsou kupováni a placeni miliardáři a korporátním dolary.

Druhý důvod tohoto ticha byl probírán v článku Pravda.ru s názvem „Vítejte ve vesnici“ (25. října 2010). Tento článek byl inspirován prorockým televizním dramatem ze 60. let „Vězeň, ve kterém hrál Patrick McGoohan.

McGoohanova postava (známá pouze jako „číslo šest“) je nespokojeným vládním zaměstnancem, který vztekle rezignuje na svůj post, jen proto, aby pak byl unesen a přepraven do „Vesnice“ – na venkovské, avšak hrozivé místo, kde jsou obyvatelé neustále šmírováni všudypřítomným dohlížitelem, známým pouze jako „číslo dva“.

Můj článek vysvětlil, jak se mnoho z těchto fiktivních technik, používaných ve „Vesnici“, stalo nyní realitou, protože počítače, satelity, všudypřítomné kamery, technologie na rozeznávání tváří a sledovací čipy mají schopnost nepřetržitě šmírovat téměř všechny lidi na světě.

Byl jsem poněkud překvapen, když jsem zjistil, že na rozdíl od mnoha mých ostatních článků nevyvolal „Vítejte ve vesnici“ příliš reakcí čtenářů nebo diskuzi. A zatímco chápu, že název článku ne přesně odpovídal obsahu, nemohu si pomoct, ale zajímalo by mne, jestli se lidé, obzvláště v Americe, stali tak paralyzovanými strachem z terorismu, že jsou ochotni vzdát se svého soukromí a individuality a podřídit se „velkému bratru“.

Což nás přivádí ke třetímu důvodu: Američané neustále velebí „svobodu“ a „demokracii“ slovy (a opakovaně jsou oblbováni, aby poslali své děti umírat při údajné obraně těchto principů), přesto však stejně nepřetržitě vítají a prosazují fašismus svými činy.

Fašismus, jak jsem probíral v několika článcích napsaných během šílených let Bushovy vlády, byl vždy lákavější, než svoboda, protože si vyžaduje méně úsilí. Svoboda si vyžaduje, aby lidé mysleli sami a aby shromažďovali fakta a informace, nezbytné pro formulování odůvodněných úsudků nebo názorů. Svoboda také znamená činit obtížná, a někdy život měnící, rozhodnutí, bez záruky, že tato rozhodnutí budou mít nějaké pozitivní výsledky.

Na druhou stranu fašismus upřednostňuje emoce před rozumem, apeluje na nejzákladnější instinkty v lidské povaze a vytváří všemocné demagogy, kteří masám říkají, co si myslet a jak myslet. Osvobozeni od zátěže činění vlastních rozhodnutí mohou lidé předstírat, že jsou bez viny, bezmocní zabránit zvěrstvům a nespravedlnostem páchaným těmi u moci.

Nemylte se. Nechovám sympatie k teroristům nebo terorismu a souhlasím, že mnoho výroků al-Awlakiho bylo zavrženíhodných, dokonce i ve světě, kde nositel Nobelovy ceny za mír rozsévá smrt a nenávist. Ale bez ohledu na to, jak zkažený může jedinec být, když se vláda rozhodne mimoprávně popravit vlastní občany, vytváří to temný a nebezpečný precedent, který může být snadno rozšířen těmi, kteří v budoucnosti získají moc. Vzhledem k únosům, ilegálním zadržením, mučení a vraždám, které již byly spáchány ve jménu tak zvané „války proti terorismu“, je děsivě jasné, že americká vláda může překročit hranici, odkud již není návratu.

Arogantní, vojensky mocná a bez uvěřitelného nepřítele, a za opovrhování mezinárodním právem, se nyní vláda Spojených států cítí být „nadřazenou“ všem ostatním zemím na světě, a v důsledku toho se Amerika stala bezprávnou darebáckou zemí, fungují na základě utajované filosofie, že „moc má právo“, zatímco navenek (a pokrytecky) se obléká do roucha „svobody“, „spravedlnosti“ a „lidských práv“.

Takže Amerika je mrtvá, a na její mrtvole roste země, jen málo se lišící od diktatur třetího světa, o kterých tvrdí, že je nenávidí – zemí řízenou hromadou sadistických, amorálních, prodejných a bezohledných zvrhlíků, kteří neúprosně manipulují strachem z terorismu, aby prosadili vlastní agendy a rozšířili vlastní odnož terorismu do celého světa.

Možná, že jednoho dne se Američané do této reality probudí.

Ale pak již bude pravděpodobně příliš pozdě.