Francouzští farmáři budou muset platit za používání vlastních osiv

Opětovné zasetí těchto semen bylo teoretický zakázáno, ale v praxi bylo ve Francii široce tolerováno. V budoucnu to bude přísně kontrolováno a vládnoucí konzervativní strana UMP schválila příslušný zákon v parlamentu v listopadu. “Ze zhruba 5,000 kultivovaných rostlin určených na prodej je asi 1,600 chráněno certifikátem (ve Francii). Tato kategorie je zodpovědná za 99% všech odrůd pěstovaných zemědělci,“ řekl Delphine Guey z francouzské Meziresortní asociace pro osiva a rostliny.

Ale doposud byla polovina zrnin získávána z osiva, které si zemědělci schovali, uvádí Národní koordinátor pro obranu zemědělci uschovaných osiv. Jinými slovy nezákonně. Zdá se, že úřady jsou odhodlány zarazit zavírání očí. Ministr zemědělství Bruno Le Maire kategoricky prohlašuje, že takové osivo „již nemůže zůstat nezpoplatněné, jak je tomu nyní“.

Aktuální zákon zavádí do francouzského zákonodárství dříve ignorované nařízení Evropské unie pro regulaci ochrany rostlinných druhů z r. 1994. V důsledku toho je zemědělci uschované osivo, které bylo doposud tolerováno, nyní ilegální, pokud „nebudou zaplaceny poplatky vlastníkům certifikátů (osivářským společnostem) na udržení financování výzkumu a zlepšení genetických zdrojů“. Malí zemědělci produkující méně než 92 tun zrnin mají výjimku.

Měkká pšenice je jedinou odrůdou, ze které se ve Francii od r. 2001 platily povinné dávky. Tento „povinně dobrovolný příspěvek“ je placen federaci výrobců osiv. Zemědělci musí platit 0,50 euro za tunu, při dodávce své úrody. Tento systém bude rozšířen o 21 odrůd a seznam není zatím konečně určen, řekl Xavier Beulin, šéf hlavní francouzské unie zemědělců (FNSEA).

Takže „u poloviny pěstovaných odrůd – sóji, ovoce a zeleniny – je zakázáno používat vlastní osiva a semena, a u druhé poloviny – zrniny a pícniny – musíte platit za osev,“ řekl Guy Kastler, šéf sítě Semences Paysannes a člen Konfederace rolníků.

Několik skupin ekologů a malých farmářů vyjádřilo obavy ohledně zvyšování kontroly nad přístupem k osivu ze strany výrobců osiv, v důsledku toho, že majetková práva jsou rozšiřována na obilniny a výsledná osiva. Za nové daně „dokonce i zemědělci, kteří nepoužívají komerční osiva, budou muset platit (za vlastní)“, řekl Kastler. Obává se, že podíl zemědělci uschovaných osiv poklesne, protože se to stává dražším a v důsledku méně atraktivním.

Za této daně a zákazu zasívat vlastní osivo existuje pro farmáře sílící motivace osivo nakupovat, spíše než si ho pěstovat. To posiluje obavy z rostoucí závislosti na výrobcích osiv.

Beulin na druhou stranu tvrdí, že existuje dobrý důvod, aby všichni přispívali na výzkum druhů obilnin, protože dokonce i zemědělci uschované osivo je obecně odvozeno od odrůd vyšlechtěných společnostmi. S poukazem na obdobu u ochrany digitálních práv tvůrců hudby a filmu tvrdí, že „je jen správné, že (uživatelé vlastních osiv) platí financování vytváření nových odrůd, ze kterých mají prospěch“ (obzvláště ze sterilních a jedovatých GMO – p.p.). Dalším zdrojem obav je dopad nových nařízení na zemědělskou diverzitu. Osévání stejné odrůdy – která je téměř vždy výsledkem výzkumu – zcela jistě nezlepšuje biodiverzitu, obzvláště proto, že „žádná z hlavních plodin, které se nyní pěstují, nám nebyla předána našimi předky; všechny byly vytvořeny selekcí nových odrůd,“ řekl Beulin.

Kastler řekl, že opětovné vysévání vlastních osiv by mohlo vést k proměnlivosti u druhů, tudíž to prospívá biodiverzitě. „Objevují se nové vlastnosti, takže rostliny jsou lépe vybaveny pro danou půdu, klima a místní podmínky. To znamená, že je třeba méně hnojiv a pesticidů. Osivářské společností se chovají opačně, adaptují rostliny na hnojiva a pesticidy, které jsou stejné všude.“ Francouzské certifikáty o různorodosti plodin jsou alternativou patentů na živé věci, které jsou vynucovány ve Spojených státech. Tato duševní vlastnická práva vlastní společnosti, které vyvinuly kultivované odrůdy prostřednictvím výzkumu, a následně se těší monopolu na prodej odpovídajících osiv, dokud se nedostanou do veřejné domény. Někteří v oboru, včetně Kastlera, se bojí postupného sklouzávání do režimu postaveného na patentech, kdy budou omezena práva zemědělců používat chráněná osiva volně.

Nicméně na rozdíl od certifikátů různorodosti rostlin patenty zcela zakazují používání vlastního osiva, jedno jestli za poplatek nebo bez, poukazuje Guey. Certifikáty různorodosti rostlin také umožňují pěstitelům používat chráněné odrůdy, aby využili jejich genetické zdroje a vybrali nové. Ale ačkoliv mohou pracovat na genu patřícímu konkrétním druhům, nemohou si ho patentovat nebo zcela přivlastnit. Podle Guey tento rozdíl pomohl udržet mezi francouzskými osivářskými společnostmi míru diverzity, a následně poskytnout zemědělcům větší výběr odrůd. Avšak ačkoliv Francie nesouhlasila s patenty na živé věci, patentování genů rostlin je stále častější.

Poznámka editora

Mají to grázlové pojištěné na všech frontách. Po naprostém vytunelování a vyrabování příslušné země (která je právě na řadě) se pojistili i proti tomu, aby náhodou lidé nemohli začít pěstovat vlastní plodiny a z vlastní setby. Co není licencováno od Monsanto, bude zdaněno jinak. Toto, co udělali ve Francii, brzy přijde i do dalších zemí. Plány jsou dokonalé a nemají trhlinu.