Vzpomínky na budoucnost, neboli jak umírá impérium

Koncem viktoriánské éry byla Britská říše největší mocností světa, jak teritoriálně, tak ekonomicky. Její vojenské námořnictvo se řídilo "pravidlem dvou mocností", to znamená, že bylo větší než vojenská námořnictva čislo 2 a číslo 3 dohromady.

Ale...(to je slovo!)

Počátkem XX století se britský koloniální systém stal prodělečným. Náklady na zabezpečení kolonií (administrace, infrastruktura, ozbrojené složky, tohle to a tamhleto...) převýšily příjmy z těchto kolonií. Britský průmysl, který kdysi vydobyl Spojenému království status "Dílny světa", přenechával své pozice průmyslu USA a Německa, a nepřinášel bývalé zisky. Jestliže v roce 1870 vyráběla Anglie více než čtyřikrát více surového železa než Německo a třikrát více než USA, pak v roce 1913 ho vyráběla třikrát méně než USA a dvakrát méně než Německo. Zemědělství Velké Británie bylo "zabito" agrární krizí 70tých až 90tých let XIX století, vyvolanou dovozem laciného amerického obilí do Evropy. V důsledku toho jedla Anglie své domácí potraviny pouhých 135 dní v roce. Ostatní dny se poddaní Jejího/Jeho Veličenstva živili dováženou potravou.

Díky čemu tedy Británie žila v luxusu a dovolovala si takovou drahou hračku, jakou bylo největší na světě vojenské námořnictvo? Díky "neviditelnému exportu".

"Neviditelný export" Velké Británie se v podstatě skládal ze třech komponent: příjmy z investic (Jak ve formě dividend z akcií, tak ve formě úroků z dluhů. Cifra to byla velice solidní, vzhledem k tomu, že Británie vlastnila 40% všech světových investic.), příjmy z valutových spekulací (nezapomínejme, že světové finanční centrum se tehdy nacházelo v londýnském City) a příjmy z frachtu (pronájem přepravní kapacity) obrovského britského dopravního loďstva.

No a samozřejmě, oporou světového finančního systému byla britská libra šterlingů, která se volně směňovala za zlato. Fakticky byla světovou valutou, a většina mezinárodních obchodních operací byla prováděna právě s ní.

A tato finanční moc byla udržována mocí vojenskou – největším na světě a zároveň nejbojeschopnějším vojenským námořnictvem.

První světová válka udělala na britském "neviditelném exportu" tlustý černý kříž. Britské obchodní námořnictvo přestalo přinášet příjmy z velice závažného důvodu – 70% britských obchodních lodí leželo na dnech moří a oceánů (postaraly se o to německé ponorky – v rámci koncepce "neomezené podmořské války").

S finančními operacemi to dopadlo také bledě. Náklady na válku byly tak obrovské, že nehledě na sedminásobné zvýšení daní, pořád chyběly peníze. A Mlhavý Albión spustil tiskařský lis naplno. Posuďte sami: jestliže do války byly v hotovosti v oběhu 3 miliardy liber, po válce to bylo již 33,6 miliardy – jedenáctkrát více! Na zlatý standard bylo třeba, samozřejmě, zapomenout. Důvěra v libru sterlingů se pomalu vypařovala a finanční centrum světa se přesouvalo na západ, na Wall Street, tu co je v New Yorku. Zaplať pánbůh dolar se vyměňoval za zlato bez jakýchkoliv omezení. Ještě pořád.

Londýn v průběhu války zadával vojenské zakázky do USA. Ovšem ti hnusní Američané kategoricky odmítli platby v librách sterlingů, přijímali pouze dolary (a těch v Británii mnoho nebylo), nebo cenné papíry – tedy ty výše zmíněné investice, jejichž výnosy krmily Angličany. Když byly tyto zdroje vyčerpány, Američané začali poskytovat půjčky. Koncem války dlužila Velká Británie Spojeným státům astronomickou sumu 850 miliónů liber sterlingů (6 200 tun zlata podle předválečného kursu). Pouze na úroky dluhu padlo každoročně 40% britského rozpočtu. Z bývalého věřitele světa se stal dlužník.

Peníze došly a s tím přišel i konec impéria. Grand Fleet, hrdost Impéria byl podroben odtučňovací kůře. Anglie se sama vzdala "pravidla dvou mocností". A bez síly není vlivu. Impérium přešlo do fáze agonie.

Ta agónie trvala zhruba 30 let. V jejím průběhu se událo leccos – zformování "sterligového bloku", který se pustil do boje s "dolarovým blokem", faktický odchod dominií z Impéria, které je nedokázalo ochránit v průběhu Druhé světové války, Brettonwoodská dohoda, která ukončila privilegované postavení libry sterlingů, a nakonec získání nezávislosti Indie. Po ztrátě "perly v koruně Britského impéria", Impérium přestalo existovat. Již v roce 1949, hrdý profil Jindřicha VI. na mincích Velké Británie doprovázel nápis "Rex", ale již bez připomínky imperiálního statusu.

Všimněte si, že při tom všem Britské ostrovy nebyly okupovány. Holinky dobyvatelů nepochodovaly po Piccadilly a Trafalgar Square. Prostě bylo impérium – a je obyčejná země. Země, které mohl Egypt sebrat Suezský průplav.

Proč chtějí Američané přijmout zákon SOPA, který zavádí bezprecedentně tvrdá opatření proti intelektuálnímu pirátství? Není to náhodou proto, že i pro USA je hlavním zdrojem příjmů "neviditelný export", který prudce klesá?