Demonstrovat? Jistě ano! Ale víme, co vlastně chceme?

A co na to politikové? Inu nic. Mlčí. A tajně se smějí. Vědí, že jsou nepostižitelní a bude záležet jen na nich, zda dobrovolně odstoupí nebo ne. My, lidi dole, nemáme žádný nástroj, jak je k odstoupení přinutit. Samozřejmě, můžeme psát petice, můžeme demonstrovat.

Petice jsou berličkou našeho systému. Dali nám tento bezzubý nástroj, abychom měli pocit, že něco můžeme. Že můžeme nějak zasahovat do věcí, které se nás týkají. Podpisové archy si politikové věšejí na záchod.

Demonstrace jsou druhou takovou berličkou. Demonstrace může být – a často bývá – zneužita těmi, proti kterým je namířená. Způsobů je několik. Například mezi demonstranty zamíchat své provokatéry, kteří dav strhnou k nějakému násilí. A to následně obhájí případné represe a utažení šroubů. Používání provokatérů v demonstracích je stará a osvědčená metoda. Jinou možností je propašovat mezi řečníky a mluvčí své lidi, kteří odvedou požadavky davu někam, kde příliš neškodí.

Je tomu tak i v tomto případě? Nevím. Ale protesty se ubírají patrně špatným směrem. Požaduje se odstoupení vlády a prezidenta. A co pak? Nahrazení jedněch zmetků novými? Výměna tváří? Pomůže to? Pochybuji.

Politikové dělají jen to, co jim systém umožňuje. Ne politikové, ale systém je špatný. Potřebuje naprosto zásadní reformu. V této zemi je strašně moc věcí úplně špatně. Špatné zákony legalizující lichvu, nedovolatelnost práva, a na druhé straně imunita těch, kteří trvale a opakovaně špatně rozhodují. Špatných a prohnilých věcí je tolik, že by jen jejich prostý seznam vydal na několik stránek textu. Čím začít?

Pro začátek by úplně stačilo, kdyby byla v ústavě zakomponovaná možnost jednoduše odvolat politiky, kteří se neosvědčili. Nebudu rozebírat jak to udělat technicky, jsem si jistý, že být dobrá vůle, nějaký relativně spravedlivý způsob by se našel. Odvolat a případně potrestat, pokud jim bude možno prokázat při rozhodování zlý úmysl. Taková klauzule ovšem v naší ústavě chybí. Tato možnost, možnost odvolat politiky, chybí ve všech ústavách tzv. demokratických států. Pokud mé chabé znalosti stačí, nemají ji nikde. Jak je to možné? Domnívám se, že jde o úmysl. Nikoliv o přehlédnutí. Prostě zlý úmysl hned na začátku. Podstrčili nám vědomý zmetek a tvrdí, že jde o to nejlepší, co můžeme mít.

Mnohdy žehráme na demokracii, tvrdíme, že se neosvědčila. A je to možná pravda. Jenže zapomínáme, že to, co se nám jako demokracie předkládá, žádná demokracie není (tak, jako nikdy nebyl komunismus a socialismus, pouze real-socialismus). Demokracie aby jakž-takž fungovala, musí nutně stát na dvou nohou. Jako most. Ten také nemůže stát jen s jednu stranou ukotvenou. V demokracii je jednou nohou dosazování lidí do úřadu, tou druhou je jejich odvolávání, pokud se v úřadu neosvědčili. Tedy zpětná vazba a kontrola. Odstraň jednu nohu – a vznikne mrzák.

Je to podobné jako řízení firmy. Výkonní ředitelé mají velkou moc a rozhodují o směru firmy. Nad nimi ale bdí správní rada, která je dosazuje, ale má také nástroj je odvolat. Bylo by pro podnik katastrofou, kdyby správní rada měla jen možnost dosazovat, ale nikoliv odvolávat své ředitelé. Stát je něco podobného, domnívám se, že principy jeho řízení by mohly fungovat podobně jako u velkého podniku. Správní rada – to jsme my všichni. Musíme mít možnost špatné výkonné ředitele odvolávat.

Ve Švýcarsku patrně vykročili správným směrem, rozhodování řeší formou referend. Je to určitě lepší než náš systém, ale ani ve Švýcarsku není demokracie, protože ani tam nelze jednoduše politiky odvolat.

Takže pokud chceme demonstrovat, demonstrujme, ale snažme se vědět, čeho vlastně chceme demonstracemi dosáhnout. Ať zbytečně neplýtváme energii v plytké výsledky, které se rozplynou vniveč. Demise současných grázlů ve vedení státu nic neřeší.