Senát zamítl návrh zákona na zrušení doživotní imunity poslanců a senátorů

Dosud tedy platí, že pokud se poslanecká sněmovna či senát rozhodne nevydat svého člena k trestnímu stíhání, je tento čin již navždy promlčen. Tato doživotní imunita je ve srovnání se západními demokraciemi vysoce nadstandardní.

Pro schválení zákona bylo potřeba 29 hlasů. Pro zvedlo ruku 27 poslanců.

Neprošel tedy o 2 hlasy:

Podrobnosti hlasování najdete zde: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=12750&O=8

Znění zamítnutého tisku najdete zde: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=tisk&O=8&T=297

Rozpravu k tomuto zákonu najdete zde, ať vidíte, za co platíte státním zaměstnancům ty nadměrné platy: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=8&IS=4786&D=26.04.2012#b12720

Neodpustím si citovat alespoň senátora Miroslava Škalouda (ODS):

Senátor Miroslav Škaloud:

„Já jsem členem Komise pro Ústavu a parlamentní procedury a měl jsem odlišné stanovisko.

Já imunitu samozřejmě nepotřebuji pro sebe, ale chci připomenout to, co zde již bylo řečeno v jiné souvislosti. Chci připomenout, že imunita není ochrana jednotlivce, je ochranou parlamentního sboru jako takového a má sloužit k tomu, aby výkonná moc nemohla svými rozhodnutími tento sbor a jeho rozhodování ovlivnit. A realizuje se, pokud komora jako celek toto nebezpečí, tj. nežádoucí záměr exekutivy, uzná za relevantní. A odstranění tzv. doživotní imunity by vedlo jen k odložení takto identifikovaného výkonu záměru exekutivy.

Pokud tedy připustíme imunitu jako takovou, pokud ji nezrušíme, pokud ji připustíme, tak pokud bychom ji změnili jenom na dočasnou, tak nemůže plnit svůj účel. Pokud by byl skutečně člen komory chráněn exekutivou oprávněně, pak poté, co by mu skončil mandát, by exekutiva dosáhla svého. A to by byl dostatečný signál, mimo jiné, pro ostatní členy komory, aby byly poslušnější, i kdyby jim mandát ještě trval.

Z toho důvodu se domnívám, že zrušení tzv. doživotní imunity nemá věcné opodstatnění. Je nelogické. Tak ji zrušme celou, anebo ji nechme. Proč to tak je, o tom se zmíním později.

Já jenom chci říci, že podobnou vahou se možná řídí i Evropská unie. To je zjevné například v protokolu o privilegiích a imunitách Evropských společenství, který deklaruje, že pro úředníky Evropské komise trvá platnost imunity v rámci vynětí pravomoci soudů, mimo jurisdikci ESD, i poté, co skončí jejich služební či pracovní poměr.

To je více méně odpověď i na to, co tu od někoho zaznělo, že již není moderní imunita ne dočasná.

Dále připomínám, že hledání jakési blíže neurčené pojistky, nebo systémové pojistky v návaznosti na zrušení této doživotní imunity, o které se ve svém usnesení zmiňuje Komise pro Ústavu, je opět další cesta k prohlubování salámové metody změn Ústavy. A pokud navíc tato systémová změna, o jejichž principech nemá nikdo ani ponětí, jak by mohla vypadat, nebude přijata současně s odstraněním doživotní imunity, pak sdělení v usnesení Komise pro Ústavu podle mě představuje jenom jakousi bezradnost, jak se vyrovnat s argumentem, že odstranění tzv. doživotní imunity je jen odložení vykonání negativně identifikovatelného záměru exekutivy.

Ještě bych k tomu podotkl jednu věc, že předpisy typu Ústavy mají myslet na hypotetické situace, krizí. Ústavy tu nejsou od toho, aby se s nimi pracovalo v každodenním pohodovém životě, a navíc, aby se stávaly předmětem populismu a mediálních hrátek. Přestože tu máme demokratické instituce i nezávislé soudnictví, může být pro zachování demokracie v této zemi ochrana zákonodárných sborů i tímto způsobem vhodným nástrojem pro budoucí krizové a nepředvídatelné situace.

Ještě mám dvě poznámky k tomu, co zde bylo řečeno.

Já osobně tu nevidím žádný naléhavý zájem na takovéto změně Ústavy, kromě naléhání veřejnosti a médií a některých populistických politiků. Já se totiž obávám, že mylné chápání interpretace doživotní imunity může být jedním z důvodů negativního stanoviska veřejnosti. Mohu se také mýlit, ale já mám pocit, kdybyste se zeptali, co to znamená, tak možná, že vám dost velké procento lidí řekne, že to znamená, že poslanci a senátoři mohou páchat trestné činy až do konce svého života beztrestně.

Navíc ještě pokud média použijí vhodnou mediální masáž, lze dost lidí poštvat na ty privilegované vyžírky a ještě na tom vydělat.

Já chápu, že je obtížné tomuto vzdorovat, například před senátními volbami nebo budoucími krajskými volbami. Je to obtížné, protože takovýto požadavek nebo takovéto vysvětlení je nesdělitelné. Proto jsem také hlasoval kdysi pro zrušení celé imunity. Ale k tomuto dílčímu záměru mám velké výhrady tohoto druhu.“

Tolik tedy pan senátor Škaloud.

Z článku pana Justa se však dozvíme, že

„nestíhatelností i po skončení mandátu je Česká republika v zemích EU raritou. Běžně bývají podle studií Parlamentního institutu zákonodárci nestíhatelní po dobu výkonu mandátu, někdy už od voleb, někdy ještě krátce po skončení mandátu, ale někdy dokonce jen během zasedání. Odvolávání se na to, že poslanecká imunita je obecný trend běžně využívaný i v zahraničí, svědčí o skutečnosti, že poslanci a senátoři patrně nevědí, že jejich vlastní pracoviště studii porovnávající rozsah imunity v jiných zemích (nejen západoevropských) zpracovalo. Anebo doufají, že poznámka „práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky“, uvedená v zápatí studie, ihned odradí od přečtení každého, kdo do tohoto stavu nepatří. Studie je však volně dostupná komukoli na internetových stránkách Poslanecké sněmovny.“

Zmíněnou studii Parlamentního institutu si můžete stáhnout zde: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=63072

Na straně 20 této studie se můžeme dočíst:

„Vedle imunity přestupkové je zakotvena i imunita proti trestně právnímu stíhání. Na základě právní úpravy je trestní stíhání poslance či senátora možné pouze tehdy, dá-li k němu komora, jejímž je členem, souhlas. Nicméně v případě , že jej odepře, je trestní stíhání navždy vyloučeno – nikoli tedy jen po dobu trvání mandátu, jak je to obvyklé v jiných evropských zemích, ale navždy.

Toto ustanovení je pravděpodobně českým specifikem, minimálně v evropských poměrech. Takto široké pojetí trestně právní imunity bývá kritizováno i na mezinárodní úrovni (viz např. hodnocení České republiky Skupinou států proti korupci. Skupina států proti korupci je ustavena při Radě Evropy, v současné době je tvořena 46 státy).

Kořeny této specificky české právní úpravy lze hledat již v dobách první republiky, konkrétně v zákoně č . 35/1918 Sb. z. a. n., o osobní nedotknutelnosti (imunitě ) členů Národního shromáždění, který poprvé v české historii zakotvil možnost doživotního trvání imunity, když v § 2 uzákonil, že „ K trestnímu a disciplinárnímu stíhání poslance je třeba souhlasu sněmovny; odepřela-li jej, je trestní stíhání pro vždy vyloučeno.“ Vysvětlení pro takto široké pojetí lze hledat v historickém kontextu rozpadu Rakouska-Uherska. Vyloučení trestního stíhání navždy bylo poté upraveno i dalšími československými ústavami. Je zajímavé, že vládní návrh ústavy, který se př ipravoval v roce 1992 tuto širokou úpravu neobsahoval (délka trvání imunity byla vázána na dobu trvání mandátu).“

Milí přátelé, co udělat s našimi zastupiteli z pravicového i levicového spektra, kteří brojí proti korupci a zneužívání zákonů, věší nám na nos bulíky, jak proti tomu budou aktivně bojovat a pak, když je tu možnost alespoň v omezené míře splnit tento slib, se jedni ani nenamáhají zúčastnit hlasování a z argumentace jiných je vidět, že ani neprostudovali doporučenou studii Parlamentního institutu anebo záměrně mlží?

Když si to spočítáte, tak cca třetina až polovina(!) zástupců z každého toho spolku místo hlasování o tak důležitém zákonu raději nakupuje/kouří.

Nezbývá, než dodat, že bez našeho přičinění asi změna nenastane. Pokud byste tedy chtěli našim milým senátorům něco podnětného vzkázat, kontakty naleznete zde: http://www.senat.cz/senatori/index.php?lng=cz&ke_dni=26.04.2012&O=8&par_2=2

Poznámka editora

Takže náš senát se v tomto týdnu krásně vybarvil. Nejen, že opět, po třinácté, odmítl zrušit svou božskou nedotknutelnost, on také vehnal republiku, její občany a děti jejich dětí do otroctví příšerné smlouvy ESM (Evropský stabilizační mechanismus). To druhé selhání senátorů je ještě mnohem horší než jejich podělaná imunita. Podle tohoto senátem schváleného paskvilu budeme muset zaplatit do stabilizačního fondu 350 miliard korun ve chvíli, kdy přijmeme euro, a pak do sedmi dnů jakoukoliv jinou částku, o kterou si řeknou. Vycouvat, zrušit, odmítnout nelze. Manažéři ESM i samotný ESM mají garantovanou imunitu vůči soudním žalobám, ale ESM může hnát k soudu kterýkoliv stát. Jak zjistil Vít Jedlička v rozhovoru se senátory, mnozí vůbec nevěděli, o čem hlasují.

O nefunkčnosti tohoto systému byly popsány haldy obrazovek. Ale když v jediném týdnu tato senátorská svoloč takto dvakrát selže, tak ... (dosaďte si sami, co je třeba udělat.)