Hugo Chavez může prohrát prezidentské volby

Chavezovou reakcí na sílící sympatie lidí k opozici byla hrozba soukromým bankám, že je znárodní, pokud budou pomáhat opozici.

Jak poukázal venezuelský vůdce: „Jde o ústavu, o nic víc. Byl by to dobrý nápad dát soukromé banky zemi a lidem. To by se mělo udělat také s velkými společnostmi, za jejich rozvratné aktivity proti státu.“

Nicméně podle něj, na rozdíl od opozice, které nabídl se kát a chovat mravně, je v případě své porážky ve volbách připraven odejít.

Hugo byl hlavou země od r. 1999 a má v úmyslu získat třetí funkční období. Má zdravotní problémy a léčí se na rakovinu.

Na druhou stranu je pozitivním momentem pro opozici fakt, že souhlasil s nominováním jediného kandidáta. Tudíž se Chavezova šance na vítězství stala ještě nejistější.

Hugo Chavez je jedním z několika vůdců, kteří se otevřeně staví proti USA a stále se udrželi u moci. A to navzdory nejméně dvěma pokusům o svržení, organizovaným výzvědnými agenturami USA.

Nyní je obtížné najít ve Venezuele člověka, který by byl k Chavezovi indiferentní. Populace ve vlivných městských oblastech, podnikatelé a studenti jsou hlavními exponenty opozičních nálad. Chudí a mnozí ve venkovských oblastech jsou na straně Huga.

Chavez je unikátní postavou v mnoha ohledech. Po kolapsu Sovětského svazu chtěli mnozí myšlenku socialismu rychle pohřbít. Ale nic z toho nebylo. Hugo jednou řekl: „Jsem přesvědčen, že cesta k novému, lepšímu a možnému světu není přes kapitalismus, ale socialismus. Kapitalismus nás vede přímo do pekla. Kapitalismus chce zničit pracující.“

Chudí Chaveze podporují, protože přidělil značnou část zisků z prodeje ropy na výstavbu nemocnic a škol, boj proti negramotnosti, agrární reformu atd. Rovněž se vzdal jedné ze svých rezidencí a udělal z ní školu. Chavez se otevřeně zřekl prezidentského platu (1200 dolarů měsíčně), ponechal si pouze penzijní platby za dřívější službu v armádě. Daroval uvolněné zdroje na vzdělávání třem vysokoškolským studentům. Takže pro něj není velebení socialismu jen prázdnými slovy.

S podporou chudých začal tlačit na podnikatele, včetně malých a středních, a znárodnil některé velké společnosti v různých oborech a vypověděl většinu zahraničních energetických společností ze země.

Chavezovi odpůrci poukazují na to, že navzdory vysokým cenám ropy jeho vláda nevedla jen k osvobození země ze jha chudoby a korupce, jak slíbil, ale v některých případech vedla k dalšímu zhoršení sociálně-ekonomické situace.

Míra nezaměstnanosti v zemi je jednou z nejvyšších na západní polokouli – 12,3%. Co se týká míry chudoby, patří tato země ke špici, protože chudí tvoří téměř polovinu populace.

I když výsledek voleb není jasný, podle novin La Segunda, zmiňujících výsledky průzkumu Consultores 21, je 46% lidí připravených hlasovat pro Chaveze a 45% pro Caprilese. Stoupenci Chaveze opakovaně obvinili jeho rivala z přijímání pomoci ze Západu.

Nicméně to jeho popularitu nijak výrazně neovlivnilo. Naopak, podle místních pozorovatelů čelí Chavez takovému přístupu k opozici poprvé.

Chavezova tvrdá a primitivní kampaň proti Caprilesovi, stávajícímu guvernérovi státu Miranda, není nejlepší způsob, jak získat popularitu. V tomto ohledu si mnozí pamatují, že ho Hugo slíbil porazit „volebním knockoutem“ a že svého oponenta přirovnal k „praseti“, které nemá šanci.

Jeho oponent je zdrženlivější a řídí se heslem „sjednocení Venezuely“. Každý den nachází jeho myšlenka „slušné budoucnosti pro všechny, bez ohledu na to, jestli jsou pravičáci nebo levičáci“ nachází u Venezuelanů stále větší odezvu.