„Severní fronta“ globálních energetických válek

Akcionáři společnosti Nord Stream AG stanovili na vypracování expertizy celkem tvrdé lhůty. Celý komplex prací, souvisejících s vyhodnocením možnosti vybudování jedno nebo dvou dodatečných trub, musí trvat jen osm měsíců, po kterých může být přijato odpovídající rozhodnutí. Připomeňme, že první ze dvou paralelních trub plynovodu Northstream byla uvedena do provozu v listopadu 2011. Položení druhé trouby bylo také dokončeno, a provádí se na ní předspouštěcí práce. Po jejím zprovoznění na konci roku 2012 bude možné plynovodem Northstream dopravovat do Evropy až 55 mld metrů krychlových plynu ročně.

Otázky výstavby další, třetí trouby Northstream byly posuzovány již v červenci 2011, během setkání německé kancléřky Angely Merkel a tehdejšího ruského prezidenta Dmitrije Medveděva. Nicméně tehdy se německá strana vyjádřila proti dalšímu zvyšování dovozu plynu z Ruska a záležitost byla odložena (2).

Změna situace souvisí s celým komplexem faktorů. Především je to pokračující krize v zemích Evropské unie. Poslední zpráva Evropské komise potvrdila bezútěšné prognózy ohledně krize, která v tomto roce čeká na státy eurozóny. To objektivně zmenšuje možnosti EU pro samostatnou hru na energetických trzích – včetně hledání nových dodavatelů, nebo rozvoje alternativních energetických zdrojů. Přičemž se Evropané nemohou vyhnout faktu, že v současné době členské země Evropské unie dováží až polovinu potřebných energetických zdrojů. A perspektivně bude závislost EU na vnějších zdrojích energetických surovin jen růst, a v r. 2030 může dosáhnout 70%. Přičemž u plynu činí tento ukazatel 81% (3).

Druhý významný faktor je politický. V současné době probíhá na celém evropském prostoru proces výměny vládnoucích elit. Posledním důkazem toho byly prezidentské volby ve Francii, kterou pojí s Německem úzké vztahy, ale s mnoha úskalími. Jedním z výsledků takového přehodnocení se může celkem klidně stát kurz směrem k užšímu strategickému partnerství s Ruskem, kde Angela Merkel nebyla v posledních letech nijak zvlášť vidět. Tím spíše, že v r. 2013 proběhnou v Německu volby a vládnoucí pravo-středová koalice bude muset voličům předložit konkrétní výsledky své práce. Zvýšení objemu a spolehlivosti dodávek energetických zdrojů se může stát jedním z důležitých předvolebních trumfů.

Není žádné tajemství, že řada států severní Evropy, a rovněž někteří představitelé Evropské komise, je ve vztahu k projektu Northstream stále skeptická a přisuzuje mu roli téměř ruského geopolitického „kopí“ namířeného na srdce Evropy. Známý je výrok zástupce Evropského parlamentu z Litvy Vitautase Landsbergise o tom, že „tato nová aliance Němců a Rusů byla naplánována s cílem změnit politickou mapu Evropy“. A polský sejm svého času dokonce vydal prohlášení, ve kterém se říká, že německo-ruská dohoda o výstavbě plynovodu „ohrožuje bezpečnost a nezávislost Polska“ (4). A to bez ohledu na to, že Evropská komise, Evropský parlament a Rada EU označily Northstream za projekt „odpovídající zájmům celé Evropy“ a udělily mu statut „transevropské sítě“ (5).

Nicméně v rezoluci prezidia Pobaltského shromáždění, přijaté v listopadu 2005 v Tallinnu, podobné spekulace nebyly. V tomto dokumentu jen stojí, že „realizace rozsáhlých energetických infrastrukturních projektů v regionu Baltského moře musí vycházet ze zájmu na předložení záruk bezpečnosti energetických dodávek a bezpečnosti všech států v regionu“ (6).

Nakonec praktické finančně-ekonomické úvahy nutí Evropany také uznat výhody spolupráce s Ruskem v oblasti energetiky. Stojí za připomenutí, jak prudce se zdražuje Evropskou unií a USA všemožně podporovaný projekt plynovodu Nabucco. Jestliže původně se jeho cena odhadovala na 8 mld euro, tak nyní se mluví již o 14 mld. Za hlavní příčinu zdražování označují západní experti růst cen surovin (7). Krize nutí Evropany šetřit. A Northstream již funguje a dokázal svoji efektivnost z pohledu zajištění energetické bezpečnosti Evropy.

Hrozí, že geopolitický boj kolem Northstream se velmi brzy stane zuřivějším. A klíčovou roli v tom sehrají USA. Lze očekávat návrat skandinávských a pobaltských zemí, a dokonce i Polska, k předchozím obviněním na adresu Northstream, jak politického, tak ekonomického a ekologického charakteru. Mimo to není vyloučeno, že tato otázka bude posuzována v rámci chystaného summitu „velké osmy“ a NATO v USA, který proběhne 18-19. května v předměstské rezidenci amerického prezidenta Camp David a 20-21. května v Chicagu.

V jedné z posledních zpráv americké Národní rady pro rozvědku jsou otázky energetické bezpečnosti ústředním bodem globálních geopolitických her. Tento dokument prognózuje vznik situace, kdy dojde „k nárůstu napětí mezi zeměmi, které si konkurují v zajišťování si zdrojů, obzvláště pokud je to doprovázeno zvýšeným politickým zmatkem na Blízkém východě a celkovou ztrátou důvěry ve schopnost trhů uspokojit rostoucí potřeby“. Podobný vývoj událostí, podle názoru amerických expertů, „může vést k dalšímu prolínání vzájemných vztahů ve státní politice a energetice s geopolitickými obavami“ (8).

Není těžké si všimnout, že tato hodnocení vychází silně z tezí zformulovaných již v r. 1997 bývalým poradcem amerického prezidenta pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinskim. Podle jeho slov se hlavním úkolem politiky USA v energetické oblasti ve vztahu k euroasijskému regionu musí stát zajištění „přístupu hlavních a energii potřebujících ekonomik k energetickým zdrojům států střední Asie“, prostřednictvím produktovodů, které „nevedou přes území kontrolované Ruskem“ (9).

Úkoly boje západu na energetickém poli byly zformulovány již v dubnu 2007, na stránkách dokumentu připraveného americkým ministerstvem zahraničí s názvem „Strategický plán: finanční roky 2007-2012“. V něm poprvé po skončení studené války americká vláda vyhlásila jako svoji prioritu protiakce vůči „negativnímu chování“ Ruska, včetně jeho rostoucího vlivu na světovém energetickém trhu. V současné době je realizace tohoto plánu v plném proudu, a do konce roku musí vláda Baracka Obamy složit účty ohledně jeho plnění americkému kongresu (10).

„Strategický plán“ uvádí jako jeden z hlavních úkolů americké vlády „nedopustit energetickou unii Ruska a Evropy“. S tímto cílem se předpokládá vybudování ropovodů a plynovodů do západní Evropy obcházejících Rusko, kdy zároveň budou prováděny politické, finančně-ekonomické a další protiakce ze strany USA, pomocí realizace ruských projektů přepravy energetických zdrojů (11). Podobná strategie dobře zapadá do systému globálních priorit USA. Není náhoda, že v bulletinu „Perspektivy rozvoje do r. 2020“ Jednotné kosmické velení amerických ozbrojených sil zformulovalo úkol, v jehož rámci bude použit pro „zajištění zahraničně-politických a ekonomických zájmů USA“ dokonce i „prostor v blízkosti Země“ (12). Dokonce i v nové strategické koncepci NATO jsou otázky zajištění energetické bezpečnosti, včetně za hranicemi geografické zóny zodpovědnosti NATO, prohlášeny za hlavní prioritu, přinejmenším pro nejbližší desetiletí. Takže „energetickým válkám“ je zjevně připravován dlouhý život.

Odkazy

1. http://media.nord-stream.com/media/news/press_releases/ru/2012/05/nord-stream_press-rel_feasibility-study_rus_20120511_410_20120510.pdf
2. Ведомости, 20.07.2011
3. Куликова И. Можно ли сделать конструктивным энергодиалог Россия – ЕС? // Аналитические записки. 2007. Март. С.111-112.
4. Коммерсантъ, 16.09.2005.
5. http://media.nord-stream.com/media/news/press_releases/ru/2012/05/nord-stream_press-rel_feasibility-study_rus_20120511_410_20120510.pdf
6. http://www.baltasam.org/images/front/_pdf/3_Resolution_on_Gas_Pipeline.pdf
7. The Guardian, 21.02.2011.
8. Мир после кризиса. Глобальные тенденции – 2025: меняющийся мир. Доклад Национального разведывательного совета США. М., 2009. С.131.
9. Бжезинский З. Великая шахматная доска. М., 2009. С.67–68.
10. http://www.state.gov/documents/organization/156215.pdf
11. Томберг И. Как им обойти Россию? // Аналитические записки. Специальный выпуск. Энергетическая безопасность в трех измерениях: национальное, региональное, глобальное. М., 2007. С. 57–58. 
12. Хомский Н. Гегемония или борьба за выживание: Стремление США к мировому господству. М., 2007. С.375.