Sázka na kolaps

Náklady společnosti na soukromý finanční systém jsou ještě vyšší. Rob Urie (18. května) napsal, že před dvěma lety Andrew Haldane, výkonný ředitel Bank of England pro finanční stabilitu, řekl, že finanční krize, trvající nyní čtyři roky, bude nakonec stát světovou ekonomiku 60 až 200 bilionů dolarů na ztraceném GDP. Je-li Urieho zpráva pravdivá, je to neskutečné připuštění ze strany příslušníka vládnoucí elity. Zkuste si tato čísla srovnat v hlavě. GDP USA, nejvyšší na světě, činí asi 15 bilionů. Takže Haldane nám říká, že finanční krize skončí tím, že to svět bude stát ztrátu reálných příjmů představujících 4 až 13 násobek současného GDP USA. A to by mohla být optimistická předpověď.

Nakonec by finanční krize mohla zničit západní civilizaci.

Dokonce i kdyby Urieho zpráva, nebo Haldanovy výpočty, nebyly správné, zjevná obrovská ekonomická ztráta plynoucí z finanční krize je stále bezprecedentní. Enormní náklady na finanční krizi mají jeden prostý zdroj – finanční deregulace. Finanční deregulace bude pravděpodobně omylem, který zničí západní civilizaci. Zatímco seč třeseme strachy před „muslimskými teroristy“, je to finanční deregulace, co nás ničí, za pomoci přesouvání pracovních míst do zahraničí (zvláštní, jak se údajný ekonom vyhýbá pravému důvodu – podstatě systému lichvy a dluhových peněz – p.p.). Mějte na paměti, že Halden je příslušníkem vládnoucí elity, ne kritik systému, jaké já, Michael Hudson nebo Pam Martens, abych zmínil aspoň pár přispěvatelů Counterpunch.

Finanční deregulace musela mít nebezpečné a nepříznivé důsledky. Deregulace umožnila finanční koncentraci, která vytvořila „banky příliš velké na krach“, tudíž musela náklady na chyby bank a bezstarostný hazard absorbovat veřejnost.

Deregulace umožnila bankám leveragovat malý objem kapitálu s obrovskými dluhy, aby maximalizovaly akciovou návratnost, a tím maximalizovaly nestabilitu finančního systému a náklady společnosti za špatné sázky bank.

Deregulace umožnila finančním institucím zrušit limity u spekulačních pozic a ovládnout komoditní trhy, přeměnit je na kasino a vyšroubovat ceny energie a potravin.

Deregulace umožňuje finančním institucím prodávat hole na krátko, což znamená prodávat akcie společností nebo zlato a stříbro, které prodávající nevlastní, aby se stlačila cena.

Informovaný čtenář může na seznam přidat další věci.

Dolar v roli světové rezervní měny je zdrojem moci Washingtonu. Umožňuje Washingtonu kontrolovat mezinárodní vypořádací systémy a vylučovat z finančního trhu ty země, které neskáčou na píšťalku Washingtonu. Umožňuje Washingtonu tisknout peníze, kterými platí své účty a kupuje si spolupráci zahraničních vlád, nebo financuje opozici v těch zemích, jejichž vlády není si Washington schopen koupit, jako Irán, Rusko a Čína. Pokud by dolar nebyl světovou rezervní měnou a skutečně odrážel skutečnou hodnotu vršících se amerických dluhů a na plné pecky rozjetého tiskařského lisu, byla by moc Washingtonu dramaticky skrouhnuta.

Americký dolar se přiblížil svému zániku v poslední době několikrát. V r. 2011 spadla hodnota dolaru až na 72 švýcarských centimů. Investoři hledající bezpečí pro své peníze se vrhli na švýcarský frank a vytlačili jeho hodnotu tak vysoko, že začaly trpět švýcarské vývozy. Švýcarská vláda zareagovala na příliv dolarů a euro hledajících útočiště ve franku tím, že vyhlásila, že začne tisknout nové franky, aby kompenzovala příliv zahraničních měn a zabránila nárůstu hodnoty franku. Jinými slovy, únik peněz z USA a Evropy donutil Švýcary k inflaci, aby zabránili neustálému nárůstu kurzu švýcarské měny.

Před krizí státních dluhů v Evropě čelil dolar také= nárůstu hodnoty euro, protože zahraniční centrální banky a členové OPEC přesunovali své rezervy z dolaru do eura. Euro bylo na cestě stát se alternativní rezervní měnou. Nicméně Goldman Sachs, jejíž bývalí zaměstnanci ovládají americké ministerstvo financí a finanční regulační agentury, a také Evropskou centrální banku a vlády Itálie a, nepřímo, Řecka, pomohla řecké vládě zamaskovat skutečný deficit, a tím podvést soukromé evropské banky, které kupovaly dluhopisy řecké vlády. Jakmile krize evropských státních dluhů začala, Washington měl zájem na jejím udržení, protože držitelé eura utíkají do „bezpečného“ dolaru, a tudíž zvyšují kurs dolaru, navzdory enormním nárůstům vlastních dluhů Washingtonu a zdvojnásobení americké peněžní zásoby.

Vloni cena zlata a stříbra rychle stoupala (v amerických dolarech) kdy zlato dosáhlo 1900 dolarů za unci a mířilo ke 2000, když náhle začaly trhu zlata dominovat prodeje na krátko. Holé prodeje zlata a stříbra na krátko uspěly a cena zlata byla sražena o 350 dolarů za unci oproti svému vrcholu. Mnoho informovaných pozorovatelů věří, že důvodem, proč Washington nestíhal bankstery za jejich známé finanční zločiny, je, že banksteři slouží jako pomocníci Washingtonu tím, že chrání hodnotu dolaru tím, že zlato a konkurenční měny prodávají na krátko.