Volby v Mexiku: Spiknutí proti Obradorovi

Ten se snažil interpretovat to jako náhodu, nevyvolávající znepokojení:

- Tento člověk mi nechtěl udělat nic zlého, i když byl ozbrojen. Nemám nepřátele a nechci je mít. Mám (politické) odpůrce, kterých si vážím. Nechovám k nim nenávist, a i oni se mnou jednají uctivě.

- Nebudu na tuto otázku odpovídat, nechci mluvit na toto téma.

- Bagatelizujete tento incident, vzhledem k tomu, že (v minulosti) již byl zavražděn prezidentský kandidát.

- My, Mexičané, jsme všichni vystaveni nebezpečí, včetně krizi a atmosféře násilí. Kolik Mexičanů již přišlo o život?

Letošní volební kampaň v Mexiku velmi připomíná tu, která proběhla před šesti lety. Tehdy po sérii skandálů, podvodů, zákulisních manévrů a „konzultací“ mezi Federálním volebním institutem Mexika, odstupujícím prezidentem Vicentem Foxem a rezidenturou CIA bylo vítězství „přiřknuto“ pro-americkému kandidátovi Felipe Calderonovi. Washington „jmenoval“ svého prezidenta Mexika již dlouho před formálními volbami. Na WikiLeaks je spousta materiálů o důvodech hromadného falšování výsledků hlasování v r. 2006: za každou cenu nedopustit, aby se k moci dostal Andres Manuel Lopez Obrador, potenciální „populista“ a tajný ctitel „Hugo Chaveze a Fidela Castro“!

Ve volbách 2012 již dokonce i o politiku se nezajímající Mexičané vědí, na jakého kandidáta si vsadily Spojené státy. Enrique Peňa Nieto, kandidát Institučně-revoluční strany, úspěšně prošel „prověrkou“ Bílého domu a kongresu a severoamerické partnery ujistil o své loajalitě a připravenosti pokračovat v Calderonově kurzu. Peňa zaručil v Mexiku zachování struktur americké vojenské rozvědky, CIA, DEA, uzlů elektronické kontroly, a také používání bezpilotních letounů v „kritických regionech“ země. Tedy drogová válka, která vedla v Mexiku ke smrti 60,000 občanů, vojáků, policistů a příslušníků zvláštních služeb, bude pokračovat. Pochopitelně, že vláda Baracka Obamy schvaluje i neoliberální program Peňy na šestileté prezidentské období, včetně totálního zrušení omezení působnosti amerických nadnárodních korporací v oblasti ropy, energetiky a agrárního sektoru země.

Lopez Obrador, levicový centrista, vyslaný do voleb koalicí Pokrokové hnutí, podobné sliby nerozdává. Jako národně orientovaný politik považuje suverenitu Mexika v politice, ekonomice, energetice, financích a obraně za absolutně nutnou: spolupráci se severním sousedem je třeba rozvíjet, ale na rovnoprávném základě, bez imperiálního diktátu, který se v posledních 30 letech stal zvykem.

Nechat se táhnout ve vleku americké zahraniční politiky se negativně projevilo na autoritě Mexika v mezinárodních záležitostech. Na západní polokouli ho vnímají jako „mladšího bratra“ USA, kopírujícího iniciativy a názory Washingtonu. To se nejčastěji projevovalo v konfrontačních výpadech prezidentů Vicente Foxe a Felipe Calderona na adresu „populistických“ zemí: Venezuely, Ekvádoru, Nikaragui, Bolívie a Kuby. Bez zjevných příčin se mexičtí vůdci nejednou obořili na své latinsko-americké kolegy Hugo Chaveze, Rafaela Correu, Daniela Ortegu, Evo Moralese a Fidela a Raula Castro. Prezident Chavez, ve vztahu k politikům, dokonce i pravicovým, vždy korektní, tedy pokud dodržují etiku vzájemných vztahů, jednou v reakci dal Foxovi za vyučenou a veřejně ho označil za „Bushova pudla“.

Biden se během návštěvy Mexika v březnu setkal, mimo Peňy Nieto, s Josefinou Vasquez Mota (Strana národní akce, nyní u moci) a Lopezem Obradorem (Strana demokratické revoluce). Biden byl konkrétní: ve Washingtonu od budoucího prezidenta očekávají pokračování války s drogovými kartely. Po skončení návštěvy Biden ne bez uspokojení poznamenal, že kandidáti ho ujistili, že politika související s bojem proti drogám nebude měněna.

Nicméně v rámci současné volební kampanně mluví Obrador o jiné perspektivě postavení se drogovým kartelům. Obrador přiznal, že Calderon neměl jinou volbu, než do boje s nimi zapojit armádu, a slíbil poslat vojenské oddíly do kasáren: „Jsou na hranici svých možností. Ozbrojené síly je nutné chránit, je čas je postupně (aby obyvatelstvo nezůstalo bez ochrany) zbavit úkolů zajišťování veřejného pořádku. Bojem s drogovou mafií se musí zabývat policie a zvláštní orgány.“ Obrador hodlá prohlásit za neplatné všechny dohody Calderona s americkou vládou, které jsou pro národní suverenitu ponižující, včetně „plánu Merida“, který fakticky povoluje provádění operací Pentagonu a amerických zvláštních služeb v Mexiku.

Na vystoupení ve městě Nogales, půl kilometru od hranice se Spojenými státy, Obrador řekl: „S veškerou úctou (k našemu sousedu) trvám na tom, že nechceme tak velkou vojenskou spolupráci. To, o co se snažíme, je spolupráce mající za cíl rozvoj. Pokud bude v Mexiku ekonomický růst a budou se vytvářet pracovní místa, tak nejen vyřešíme problém zločinnosti a násilí, ale sníží se také příliv přistěhovalců (do USA). Neposílejte nám vojenské vrtulníky, poskytněte nám dostupné úvěry, aby se vyřešily problémy v bilaterálních vztazích Mexika a USA.“

Je třeba mít na zřeteli, že Obrador si nejednou ztěžoval na své politické oponenty. Prý „si přivlastňují klíčové myšlenky jeho předvolebního programu“. Právě proto byl nucen zříct se jeho úplného zveřejnění, aby se nestal de facto „vnějším poradcem“ konkurentů. Politologové amerického velvyslanectví nemohli tato slova ignorovat. Jaká překvapení si Obrador schovává na své funkční prezidentské období? Budou odpovídat geopolitickým zájmům USA? Neexistuje tajný komunikační kanál mezi Obradorem a Chavezem? Nakolik lze vůbec tomuto politikovi, jehož vítězství, i když jen s malou převahou (o 3-4% hlasů, ale přesto převahou!), by připravilo o chleba amerického chráněnce Calderona, důvěřovat? Ne nadarmo v americkém kongresovém Výboru pro národní bezpečnost proběhla slyšení ohledně možného kurzu budoucího mexického prezidenta. Závěry byly neutěšené: nástup „přátelsky nenakloněného“ prezidenta bude představovat velkou ránu pro opatření, která USA provedly v Mexiku za podpory Calderonovy vlády.

Oligarchická mexická média, stejně jako v r. 2006, Obradorovu kampaň sabotují. Zveřejňují vyfantazírovaná čísla o volebním náskoku Peňy Nieto. Nicméně Obradorovi stoupenci všechny ty roky aktivně pracovali a získali nové voliče. Do boje o hlasy byly zapojeny i sociální sítě. Důvod je jasný. Mladí voliči, především studenti, ve své většině (14-15 milionů lidí) sympatizují s Obradorem a jsou připraveni hlasovat pro něj. Každým dnem jsou odhady nálad voličů pro Obradora optimističtější a pro Peňu znepokojivější. Zfalšovat 1. července volby bude obtížné, protože aktivisté Pokrokového hnutí vyšlou své pozorovatele do všech volebních okrsků. Tentokrát se zabránit nástupu Obradora do prezidentské funkce pomocí machinací jeho odpůrcům podaří stěží. Mechanismus machinací byl odhalen. Druhý takový pokus může vést k explozi v zemi.

Z tohoto důvodu se v sociálních sítích se znepokojením probírá epizoda se zadržením „muže s pistolí“. Nevylučuje se opakování takových akcí. V historii Mexika jsou příklady likvidace vysokých politiků. V r. 1994 byl na předvolebním mýtinku ve městě Tihuana zavražděn Luis Donaldo Colosio, prezidentský kandidát za Institučně-revoluční stranu. Obrador vadí spoustě lidí a jeho ujištění, že „nemá nepřátel“, jsou pouhá slova. Má nepřátele ve vedení USA, v pravicových konzervativních kruzích mexické elity, mezi politickými konkurenty. Nedůvěra a nenávist k Obradorovi je pěstována televizními stanicemi, velkými novinami, bloggery živenými z fondů, které financují podvratné kampaně na internetu. Existence komplotu mocných sil proti Obradorovi je holým faktem. Na celém světě Říše své potenciální nepřátele „odklízí“ a využívá k tomu pestrý arzenál: od lokálních válek po používání přísně tajných technologií na vyvolání smrtelných nemocí.

Podle jedné z internetových verzí bude odstranění Obradora provedeno prostřednictvím profesionálních vrahů, pracujících pro drogové kartely. Objeví se další vážný argument pro radikalizaci drogové války na mexickém území.