Fantomová válka Sýrie a Turecka

NATO se toto úterý schází v Bruselu, nejen aby připravilo svoji odpověď na sestřelení tureckého letadla F-4 Phantom syrským protiletadlovým dělostřelectvem, ale aby zpečetilo onen druh „nového osmanismu“, vynořujícího se z toho, co se nyní přeměnilo na politiku „velký problém s jedním ze sousedů“.

Davutoglu trvá na tom, že F-4 byla sestřelena v mezinárodním prostoru – ačkoliv připouští, že krátce vstoupila do syrského vzdušného prostoru. V rozporu s oficiálním vysvětlením Sýrie řekl, že letadlo bylo jasně označeno jako turecké; bylo na „cvičeném letu“, aby otestovalo „národní radarový systém“ Turecka; a především nemělo „žádné tajné poslání v souvislosti se Sýrií“.

Předtím mluvčí syrského ministerstva zahraničí Jihad Makdissi zdůraznil, že šlo o „nehodu, nikoliv útok“. Podle Makdissi „neidentifikovaný objekt vstoupil do našeho vzdušného prostoru a bohužel byl v důsledku toho sestřelen. Teprve později se zjistilo, že to bylo turecké letadlo“.

Davutoglu, v bleskové válce tureckých médií, podle informací Today's Zaman, opětovně zdůraznil, že šlo o „sólový let“; letadlo bylo „neozbrojené“; před sestřelením nebylo žádné varování; a co se týká toho, že se Sýrie pokouší spojit „porušení bez zlého úmyslu“ jejího vzdušného prostoru se sestřelením F-4, je to „irelevantní“.

Narušení vzdušného prostoru jiné země, pokoušení vyhnout se její obraně letem v malé výšce, je pro Davutoglu stejně normální, jako šiškebab k obědu; „Došlo k narušení syrského vzdušného prostoru jinými zeměmi předtím. Ale Sýrie sestřelila naše neozbrojené letadlo.“

Ale pak se ministr zahraničí začal odchylovat (nebo ne) od scénáře. Zdůraznil: „Bez ohledu na to, jak se bude sága kolem sestřeleného tureckého letadla vyvíjet, budeme vždy stát za Syřany.“ A toto: „Vždy budeme stát za Syřany, dokud tam nenastane příchod demokratického režimu.“ Zapomeňte na F-4 Phantom; „Syřané“ mohou spát v klidu, protože podstata problému spočívá ve změně režimu.

Vše ostatní je irelevantní

NATO bude posuzovat turecký případ podle článku čtyři své charty – který umožňuje konzultace kdykoliv je „ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost člena“. Nejsme – zatím – u článku pět, který je celý o ozbrojené reakci. Ale mohli bychom, v závislosti na tom, jak bude NATO interpretovat turecké tvrzení, že F-4 Phantom byl „zasažen 13 mil od syrských břehů, v mezinárodním vzdušném prostoru“.

Takže podle historky Davutoglu se F-4 krátce odchýlila do syrského vzdušného prostoru kvůli nějaké neodolatelné síle (Thor?); brzy zjistila svůj omyl; spěšně odletěla; ale pak byla sestřelena. Mimochodem, nebyl to „sólový let“; svědci řekli turecké televizi, že viděli dvě nízko velkou rychlostí letící stíhačky směřující do syrských vod, ale jen jednu se vrátit.

Stejně předvídatelně, jako to, že Anglie dostane na Euro 2012 na prdel, se do toho již vložili evropští válkychtiví pudlíci typu Williama Hague a obvinili Sýrii proto, že Turecko narušilo syrský vzdušný prostor. Jenže neexistují žádné důkazy – zatím – že Ankara varovala syrskou vládu a ozbrojené síly, že bude provádět nějaký průzkum velmi blízko nyní velmi výbušné hranice.

Jestli byla F-4 (nebo dvě F-4) vyzbrojena nebo ne, je, abych ocitoval Davutoglu, „irelevantní“; zkuste říct například Pentagonu, že neznámý, nízko letící, rychle se pohybující neidentifikovaný objekt vstupující do jeho vzdušného prostoru není hrozba. Pokud šlo o vojenskou průzkumnou misi, jak tvrdí sám Davutoglu, musela být F-4 vyzbrojena.

A představte si, že by to bylo syrské letadlo letící nad tureckým nebo izraelským územím.

Hoř Anatolie, hoř

Ankara zcela určitě požádá Damašek o formální omluvu a zaplacení reparací. Teherán – který až prakticky do včerejška, před vzpourou v Sýrii, byl součástí osy Ankara-Damašek-Teherán – volá po vítězství chladných hlav.

Jakkoliv se profesionální váleční štváči pokouší o zopakování Tonkinského zálivu, zůstává to čistým šílenstvím. Přesto se Asia Times Online dozvěděly od místního zdroje, že „horečnatý“ ruch na rozlehlé základně NATO Incirlik v Turecku trvá již několik dní.

Všichni vědí – ale nikdo o tom nemluví – o velitelském a řídícím středisku NATO v Iskenderun v turecké provincii Hatay, blízko syrské hranice, vytvořeném před několika měsíci, aby organizovalo, cvičilo a vyzbrojovalo tlupy vagabundů coby Svobodnou syrskou armádu. Všichni vědí, že Katar, Saudská Arábie a CIA těmto syrským „rebelům“ NATO/GCC radí a vyzbrojuje je, za klíčové pomoci Turecka v oblasti logistiky a zajišťování bezpečného útočiště.

Všichni vědí, že Washington se nespokojí s ničím míň, než se změnou režimu v Sýrii – ve prospěch poddajné podřízené loutky (určitě ne islamisty). Všichni vědí, že každá provokace prosazuje ne tak tajnou agendu totálního útoku NATO/GCC na Sýrii, bez rezoluce Rady bezpečnosti OSN a za obejití jak Ruska, tak Číny.

Pokud „neo-osmanismus“ bude i nadále posedlý změnou režimu v Sýrii – z velké části související s tureckým snem o nalezení řešení u kurdského „problému“ – měl by začít vyhodnocovat, jak by mohl Damašek nalít kurdské PKK peníze a poskytnout logistiku, aby mohli spustit peklo v turecké Anatolii.

Není pochyb, že to začne být mnohem ošklivější. Ale v rámci „vrtěti psem“ – a přesně o tom to celé je – to nikdo neví jistě; pokouší se Turecko vrtět psem NATO a donutit ho k válce, nebo je to naopak?