Islámští bojovníci zaplavují Sýrii

Za pomoci peněz soukromých organizací v Saúdské Arábii, Iráku a Kuvajtu postupují napříč frontami z Iráku a Jordánu, spojují se s opozičními elementy v Sýrii a přebírají boj o Damašek a srdce systému prezidenta Bášíra al-Asada.

Peníze z Kataru pomáhají financovat v Sýrii Muslimské bratrstvo a nezkušenou Svobodnou syrskou armádu (FSA). A operativci z CIA údajně pomáhají s distribucí zbraní a materiálu hlavním opozičním silám. Nicméně tito mezinárodní džihádisté, mnozí z nich tzv. Salafisté napojení na al-Káidu, mají svou vlastní agendu. Ta nekončí vyhnáním al-Asáda z úřadu. Skutečným cílem je pro ně šíitské náboženství, hlavní náboženství Íránu a půlměsíc šíitských sil, který se Teherán snaží rozšířit z Íránu do středomoří.

Mnoho sunitských muslimů a zcela jistě salafističtí džíhadisté vnímají šíitské muslimy jako heretiky a alavitskou sektu šíitského náboženství (ke které patří al-Asád a mnoho dalších mocných Syřanů) jako prokazatelné přisluhovače ďábla. Vzhledem k tomu není od věci očekávat etnické masakry Alavitů, ke kterým dojde po islámském vítězství v Sýrii. Mnoho Alavitů ve snaze uniknout tomuto osudu uprchne do severozápadních oblastí Sýrie, která je považována za srdce sekty a kde al-Asád vybudoval obranu.

„Pokud se Asád udrží na severozápadě, budou mít Alavité jen nepatrnou roli v post-Asádove Sýrii,“ říká Barry Rubin, izraelský analytik a autor „Pravdy o Sýrii“. Myšlenka, že by mohli džíhadisté zvenčí dominovat vládě v zemi po zničení Asádova režimu, dokonce znepokojuje i FSA, řekl minulý týden zkušený syrský politik.

Pokud sunniští muslimové převezmou moc v Damašku, bude dalším jejím cílem Hizbaláh – šíitské politické hnutí podporováno Íránem a milice v sousedním Libanonu. Ztráta Asadova režimu, který je hlavním dodavatelem zbraní, a s novým režimem preferujícím sunnitskou moc v Libanonu to bude pro Hizbaláh výzva, aby si udržel svou pozici a sílu.

Následně obrátí džihadisté podporování Saúdskou Arábii svou pozornost k Íránu a k jeho řídícím šíitským zájmům v naftou bohatém Iráku mezi Sýrii a Íránem.

V obou případech bude Libanon a Sýrie, zaskočená po-revolučním chaosem, ideálním jevištěm pro operace džíhadistů směrované vůči Íránu a jeho šíitským zájmům.

„Jsme svědky celoregionálního schizmatu mezi Sunnity a Šíity,“ říká Alastair Crooke, bývalý operativec MI6 a autor „Odpor – esence islámské revoluce“ a pokračuje „a k hlavnímu boji o moc dojde téměř jistě na území Iráku.“

„Sektářské boje, které devastovaly Irák následkem Američany vedené invaze před devíti léty, budou jen slabým odvarem toho, co přijde,“ říká Crooke. Al-Káida z Mezopotámie, skupina dříve vedena Abu Musab al-Zarkávím, žije a má se v Iráku čile k světu. Útoky od počátku roku na různé skupiny neozbrojených šíitských poutníku jsou jen ochutnávkou toho, co bude následovat po islámském vítězství v Damašku.

Sousedící Izrael na jih od Sýrie se už začal obávat džíhadistů na syrské hranici.

Velitel izraelské vojenského zpravodajského oddělení, major-generál Aviv Kochavi, sdělil tento týden parlamentní komisi, že muslimské milice využily chaosu vyvolaného syrskou občanskou válkou a přesunuly se do jižních částí Sýrie blízko Golanským výšinám.

Izrael obsadil Golanské výšiny v roce 1967 v Šestidenní válce a od té doby je okupuje.

Velitel zpravodajců řekl zákonodárcům, že mocenské vakuum by mohlo být příležitostí pro operace namířené proti Izraeli jako ty, které byly nedávno prováděny ze Sinajské pouště v Egyptě.

Poznámka editora

A opět ta faleš Izraelců. O jejich paranoidním strachu nepochybuji, tím jsou pověstní, ale předstíraná naivita Aviv Kochavi, který „vyjadřuje obavy“ z možných proti-izraelských akcí islámských milicí – z toho je jednomu na blití. Neví snad Kochavi, že to je jejich práce? Že rozdmýchávaní sporů a sektářských vášní v arabském světě je hlavní taktikou Izraele? Že už více jak 70 let nedělají nic jiného? To oni přilévají oleje do ohně a štvou muslimy proti sobě přesně podle hesla rozděl a panuj, protože doufají, že Arabové mlátící se mezi sebou budou mít méně času na Izrael. Počínaje rozdělením Palestiny nejen územně, ale i politicky, a následnou podporou loutkové vlády Abase na Západním břehu Jordánu a naopak izolací a terorem mučené Pásmo Gazy, kde ve svobodných volbách zvítězil Hamas. Totéž pak (úspěšně) zkoušejí v měřítku celého Středního východu.

A co se týče střetu Šíitů a Sunnitů, je to smutná věc. Arabové neprohlédli tuto léčku Izraele a Západu, nepochopili, že jsou štvaní proti sobě záměrně. Budou krvácet a umírat v bratrovražedném boji zbytečně a marně, zatímco ten, kdo je proti sobě rozeštval, se bude chechtat za bukem. Západ a Izrael vědí, že pokud by se Arabové spojili, nedokázali by je porazit. Tak je nejprve rozdělí a pak je nechají bojovat mezi sebou. Chjo.