Americké zoufalství se vynořuje v Sýrii na povrch

Působící pod vlajkou „Libyjské islámské bojové skupiny“ (LIFG), mezinárodní teroristické organizace uvedené na seznamu amerického ministerstva zahraničí, britského ministerstva vnitra a OSN, a oficiálně sfúzované s Al-Káidou v r. 2007, vedli bojové jednotky v zastoupení NATO na zemi také velitelé Abdul Hakim Belhaj a Mahdi al-Harati, zatímco americká, francouzská a britská letadla ničila tuto zemi ze vzduchu.

Titíž velitelé stejné teroristické organizace pak přesunuli své peníze, zbraně a bojovníky do Sýrie, již v listopadu 2011, a dorazili na turecko-syrskou hranici, aby se tam uchýlili do dalšího bezpečného útočiště poskytnutého NATO a těšili se logistickým sítím dozorovaným západními tajnými službami, a americkým penězům a zbraním vypraným přes členské země GCC, jako Katar a Saudská Arábie.

V podstatě, stejně jako Al-Káida sloužila jako „arabská cizinecká legie“ USA v Afghánistánu v 80. letech během svého vytvoření, tak opět slouží jako cizinecká legie v Sýrii a bojuje v zastoupení válku Washingtonu proti syrské vládě.

Nicméně se zdá, že na rozdíl od Afghánistánu, kde Al-Káida bojovala po boku velkých domácích sil proti cizím sovětským jednotkám, je taktické prostředí obrácené – kdy Washingtonem nastrčené teroristické síly jsou cizinci čelící vysoce motivované, dobře organizované a lépe vyzbrojené domácí syrské armádě.

Americké machinace vyplouvají na povrch, akcionáři čelí likvidaci

Koordinované pokusy NATO a jeho loutkových sil napadnout a převálcovat města Damašek a Aleppo v červenci a na počátku srpna selhaly, kdy jsou loutkové síly vyháněny, poté, co utrpěly výrazné ztráty. Pokus zlikvidovat syrské vedení při bombovém útoku v centru Damašku rovněž selhal, kdy byli vysocí představitelé rychle nahrazeni a následovala rychlá protiofenzíva soudržné armády.

Tento bombový útok byl také následován záhadným zmizením saudskoarabského Bandara „Bushe“ Bin Sultana, kdy, pokud se potvrdí jeho vražda, to může naznačovat, že plány NATO trpí dokonce i na nejvyšších úrovních organizace.

Za stupňujících se pokusů západu svrhnout syrskou vládu roste podpora Sýrie, díky íránským snahám dát dohromady mezinárodní fóra, zastupující polovinu světové populace, odsuzující podporu zahraničnímu zasahování a prosazující alternativy násilné destabilizace, prováděné západem. Před výročním setkáním Hnutí nezúčastněných (NAM) se v íránském Teheránu konala konference 30 členů – a další setkání proběhne opět na pozadí NAM koncem srpna.

V době, kdy se taktická situace v Sýrii pro západní loutky zhoršuje a mezinárodní konsenzus se posouvá bezprecedentním způsobem proti Washingtonu a Londýnu, akcionáři posledního dobrodružství západu podnikají v tichosti kroky, jak zrušit svoji podporu a ochránit vlastní zájmy, aby neuvízli v potupných výsledcích stále horšího neúspěchu.

Obamovy poslední hrozby

Maje toto na paměti přichází USA se stále pomatenějšími „bushovskými“ poznámkami ohledně „zbraní hromadného ničení“ v Sýrii a pokouší se rozšířit záminky, na jejichž základě by mohly „vojensky zasáhnout“. Dokonce i samotný „pohyb“ syrských „nekonvenčních zbraní“ „výhrůžným způsobem“, jak americký prezident Barack Obama tvrdil v posledním prohlášení, by představovalo „červenou čáru“.

Obama tvrdí, že USA „se bojí“, že syrské nekonvenční zbraně padnou do rukou špatných lidí. Pokud USA svéhlavě vyzbrojují, financují a vyhrožují vojenskou podporou teroristické organizaci Al-Káidě, pak o čí rukách USA mluví? A zatímco USA se snaží podpořit v Sýrii vítězství, zdá se, že svoji podporu terorismu rozšířily až do ruských hor Kavkazu, kde vyvolávají násilnosti, a i zde je to svázáno s Al-Káidou.

Říct, že USA jsou přetížené, je mírné. Jsou přetížené politicky, ekonomicky a takticky. Riskují historicky bezprecedentní kolaps, který zničí všechny akcionáře, kteří investovali do jejich stále pomatenějších a evidentně nelegitimních ambicí. Země, obzvláště členové GCC, začínají chápat s akutní naléhavostí, že jejich podpora agendě Washingtonu nyní ohrožuje přežití jich samých. I vítězství by v tuto chvíli bylo zřejmě Pyrrhovým.

Bez ohledu na to, jak dobře to bude od této chvíle pro západ v Sýrii probíhat, byly mechanismus, který použil, aby se tam dostal, včetně jeho doktríny „zodpovědnost chránit“, legitimita OSN, tak zvaná oddanost západu „lidským právům“ a báchorka o tak zvané „válce proti terorismu“ podkopány za hranice zachranitelnosti.

Lze si jen představit hory a doly, které Washington slibuje, aby udržel své spojence v řadě po svém boku, obzvláště vlády v Turecku a GCC. Pro elitářskou kliku, která se pyšnila „realistickou“ politikou, se to stává čím dál více surrealistickým. Jestli se budou spojenci Washingtonu držet tohoto surrealismu až do svého pádu, nebo ne, se teprve uvidí.