Strategie Ameriky pro destabilizaci regionu Asie a Pacifiku

USA přesunuly svoji prioritu v Asii z ekonomické politiky do strategické. Došlo k tomu částečně v důsledku toho, že USA se cítí silnými. Po příchodu finanční krize byla ekonomická převaha USA oslabena, ale jejich ozbrojené síly zůstávají nejmocnějšími na světě.

Historie ukázala, že ekonomická konkurence je většinou prospěšná, ale strategická konfrontace může vést, a vedla, k vojenskému konfliktu. Když do takové konfrontace spadnou dvě země, nevyhnutelně se ujmou role dvou starodávných řeckých městských států Atén a Sparty, či USA a Sovětského svazu během studené války.

Spojené státy tvrdí, že jejich prioritní strategie „asijské osy“ má za cíl „zabránit“ hrozbě představované nastupující Čínou, aby v Asii udržely stávající řád. Ale důsledky této strategie, zdá se, dokazují pravý opak.

Je nyní Asie stabilnější, než byla před přijetím této strategie Asie a Pacifik USA? Očividně ne. Čína a USA žily předtím v relativně dobrých vztazích. Ale v důsledku nové americké politiky došlo v Asii k dramatickým změnám.

Před touto novou politikou se Čína a další asijské země neustále přizpůsobovaly, aby mohly uspokojit požadavky ostatních. Většina asijských zemí, konkrétně země ASEAN, přijala pragmatickou zahraniční politiku. Považovaly ekonomický růst Číny za příležitost a podle toho upravily své vztahy s Čínou. Mezitím Čína začala upřednostňovat své ekonomické a obchodní vztahy s ostatními asijskými zeměmi, a úměrně tomu se držela při zemi u politických a strategických záležitostí a uznávala vedoucí roli ASEAN. Právě díky tomuto vzájemnému a mnohostrannému úsilí se vztahy mezi zeměmi ASEAN a Čínou rychle rozvíjely, a bilaterální vztahy mezi Čínou a jednotlivými asijskými zeměmi byly postupně institucionalizovány prostřednictvím různých regionálních, mezinárodních, bilaterálních a multilaterálních kanálů.

Někteří západní učenci si již uvědomili fakt, že během posledních třiceti let udržovala Asie mír navzdory rychlému růstu Číny, což zdánlivě popíralo „tragédii politiky velké moci“, kdy vynořující se velmoc nakonec vyzve existující velmoc. Mír v Asii byl z velké části výsledkem racionálních voleb a vzájemného přizpůsobování se asijských zemí, včetně Číny. Čína učinila svými strategickými prioritami ekonomiku a obchod, místo armády.

Tak zvaná „hrozba“, které USA v Asii čelí – strach, že Čína je nakonec z Asie vytlačí – je proto více kognitivní, než reálná. Kde má tento strach původ? Působí zde mnoho faktorů, včetně tak zvaného „bezpečnostního dilema“ způsobovaného strukturální anarchií v mezinárodních vztazích, odlišnostmi v politické ideologii a nedostatkem vzájemné důvěry.

Jak americká „asijská osa“ ovlivňuje regionální geopolitiku? Zde musíme brát v úvahu vztahy mezi Čínou a USA, Čínou a ostatními asijskými zeměmi, a USA a ostatními asijskými zeměmi.

Zaprvé a především, americká asijská strategie změnila, a dokonce přerušila, proces vzájemného přizpůsobování se Číny a ostatních asijských zemí. Ačkoliv Obamova vláda tuto strategii jen proklamovala ve své politické rétorice, je posun dostatečný, aby u asijských zemí posílil očekávání americké podpory. Protože si myslí, že USA budou investovat obrovské zdroje do konfrontace s Čínou, jako investovaly proti Sovětskému svazu během studené války, zvolily si tyto země, obzvláště ty se spory o mořské hranice s Čínou, postavit se na stranu USA. Ačkoliv reakce Číny na americkou strategii byla z velké části defenzivní, stále to postačuje k tomu, aby to zabránilo dalšímu rozvoji vztahů s těmito zeměmi.

Zadruhé, USA přesunuly svoji prioritu v Asii z ekonomické politiky do strategické. Došlo k tomu částečně v důsledku toho, že USA se cítí silnými. Po příchodu finanční krize byla ekonomická převaha USA oslabena, ale jejich ozbrojené síly zůstávají nejmocnějšími na světě. Během studené války měla ekonomická a vojenská přítomnost v americké zahraniční politice stejnou váhu. Ale svoji „osou“ opětovně zavedly USA do Asie strategické klání. Tato změna donutila Čínu začít svoji strategii přesunovat z ekonomické do vojenské oblasti.

Po letech vzájemného úsilí si Čína a USA nakonec vybudovaly velmi úzké bilaterální vztahy, zejména v oblasti ekonomické spolupráce, obchodu a financí. V důsledku toho někteří američtí učenci vymysleli výraz „ChinAmerika“, aby popsali interakce a vzájemnou závislost Číny a Spojených států. Ale opětovné zavedení strategického klání ze strany USA tyto vztahy změnilo. Historie ukázala, že ekonomická konkurence je většinou prospěšná, ale strategická konfrontace může vést, a vedla, k vojenskému konfliktu. Když do takové konfrontace spadnou dvě země, nevyhnutelně se ujmou role dvou starodávných řeckých městských států Atén a Sparty, či USA a Sovětského svazu během studené války.

USA staví svoji „asijskou osu“ na svém vnímání „národních zájmů“. A podobně i pro Čínu je obtížné změnit své vnímání národních zájmů. To však neznamená, že čínsko-americká vojenská konfrontace je nevyhnutelná. Pokud USA chtějí vytvořit protiváhu Číně v Asii tím, že se v tomto regionu opětovně usalaší, musí Čína najít prostředky, jak vytvořit protiváhu USA. Takové prostředky jsou zárukou míru.