Celosvětová drogová mafie a banky (I. díl)

Banky a drogový byznys – nejen partneři, ale jedno a totéž

Nedávno se v britském Guardian objevil článek „Globální banky jsou divizí finančních služeb drogových kartelů“ (1). Článek je to velmi zajímavý, je v něm mnoho užitečných informací, ale již v samotném názvu je, podle mého názoru, obsaženo „pokřivení“: v alianci drogových dealerů a bankéřů hrají údajně bankéři podřízenou, pasivní roli.

Z takovéto představy o vztazích drogového byznysu a bank se obvykle činí tento závěr: ano, banky jsou vinny „praním“ špinavých peněz, jsou spolupachateli, ale nejsou to hlavní hráči „špinavého“ byznysu. Stát prý musí v boji s šířením moru drogové závislosti hlavní síly nasměrovat na boj s drogovými kartely, a boj s bankami-spolupachateli může probíhat na „podružném“ základě.

Ve skutečném životě to tak i probíhá. V centru pozornosti všech států a mezinárodních organizací je drogová mafie. Tou se tradičně rozumí skupiny organizovaného zločinu, které se zabývají výrobou, zpracováním, skladováním, přepravou, obchodováním ve velkém a distribucí drog v malém. Takové skupiny jsou často nazývány drogové kartely. Za boj s drogovými kartely státy dnes utrácí neuvěřitelné peníze. V r. 1972, kdy prezident Nixon vyhlásil válku proti drogám, činily výdaje vyčleněné americkým federálním rozpočtem 110 milionů dolarů. Avšak ve finančním roce 2013 bylo na programy boje s drogami vyčleněno vládou prezidenta Baracka Obamy téměř 26 miliard dolarů, což o 1,6% přesáhlo prostředky vyčleněné v předešlém roce. A to neobsahuje miliardy dolarů vyčleněné na realizaci těchto programů na úrovni jednotlivých států. Podrobné rozklíčování rozpočtových přídělů ukáže, že „v zákulisí“ těchto programů jsou banky. Předpokládá se, že bojem s „praním špinavých peněz“ z drog by se měly zabývat orgány bankovního dohledu. Tj. především americké Federální rezervy, které nejen patří k exekutivním orgánům USA, ale obecně jsou soukromou korporací.

V důsledku takovýchto „pokřivení“ dostáváme následující obrázek. Podle údajů předložených ředitelem Federální služby Ruské federace pro boj s drogami (FSKN), generálem Viktorem Ivanovem, zabavují ve světě státní agentury pro boj s drogami v průměru 10-15% drog dodaných na trh. Zároveň z celkového objemu peněz, získaných ve světě z obchodu s drogami („drogových peněz“) se zabavuje ani ne 0,5% (2).

Fakticky již dávno započavší a dlouho probíhající propojování velkého bankovního kapitálu s drogovou mafií v jejím klasickém chápání („drogové kartely“, „drogové syndikáty“) je dnes dokončeno. Nakreslit hranici mezi světovými bankami a drogovými kartely již není možné. Stejně tak není možné nakreslit hranici mezi „špinavými“ a „čistými“ penězi. Velká část tak zvaných čistých peněz má rovněž drogový původ. Vzniknuvší alianci bank a drogových kartelů lze nejpřesněji definovat jako „drogově-bankovní mafii“, či „drogově-bankovní byznys“. Tato nová nadnárodní aliance získává skutečně neomezené možnosti při ovlivňování všech stránek života moderní společnosti – ekonomiky (průmysl zemědělství, další sektory reálné ekonomiky a služeb), vědy, vzdělávání, kultury, vnitřní a vnější politiky. Modelem společenského zřízení většiny zemí světa je dříve neznámé stádium kapitalismu, drogově-bankovní kapitalismus…

Hierarchie současné drogové mafie

Drogová mafie v širokém smyslu slova má tři úrovně.

První (nejnižší) úroveň – skupiny, které jsou na samém začátku a samém konci řetězu pohybu drog:

1. skupiny, které se zabývají organizací výroby (pěstováním a prvotním zpracováním) drog a jejich nákupem u výrobců;
2. skupiny, které se zabývají distribucí drog koncovým uživatelům („maloobchodní“ prodej).

Druhá (střední) úroveň – skupiny, které obchodují s drogami ve velkém. Zabývají se konečným zpracováním, balením, skladováním, přepravou (včetně přeshraniční) drog, organizací „velkoobchodního“ prodeje. Právě skupiny této úrovně bylo odsouhlaseno nazývat drogovými kartely a drogovými syndikáty, a jejich šéfy drogovými barony.

Co je to drogový kartel? Specialista na organizovaný zločin M. Glenni píše: „Kartel je holdingová společnost, aglomerát malých a pružných mafiánských uskupení, která ovládají jednotlivé části průmyslu… Na rozdíl od populárních představ je kartel… silně decentralizován.“ (3)

V minulém století sídlily největší drogové kartely v Kolumbii. Nejznámějšími z nich byly kartely Kali a Medellin (nazvané podle kolumbijských měst). Aby byl jasný rozsah aktivit drogových kartelů, uvedeme zde informace o kartelu Kali, předložené ve své době americkou DEA a týkající se 90. let: „Každoroční zisk mafie z Kali se odhaduje mezi 4-8 miliardami dolarů; tato organizace je řízena jako dobře odladěný podnik, ve kterém vůdci mafie z Kali přijímají rozhodnutí pro Kolumbii a Spojené státy. Řídí svůj mezinárodní podnik prostřednictvím složitého systému pomocí telefonů faxů, pagerů a počítačů, mají vlastní výzvědnou síť, která se může srovnávat s rozvědkami většiny rozvojových zemí. Drogoví baroni z Kali ovládají letiště města Kali, síť jeho taxíků a telefonní společnost. Vědí, kdo do Kali přijel a kdo odtud odjíždí, kdo mluvil s policií a kdo spolupracoval s americkými organizacemi vynucování práva.“ (4)

Je třeba věnovat pozornost tomu, že název drogových skupin (typu skupiny se sídlem v Kali) „drogový kartel“ není zcela přesný. Výraz „drogový kartel“ se hodí spíše na dohody, které uzavírá několik takových skupin. Tyto dohody se týkají především rozdělení trhů. Stejná kolumbijská uskupení se domluvila na rozdělení trhu s marihuanou a kokainem ve Spojených státech. Konkrétně uskupení Kali, podle této dohody, dostalo trh New Yorku (5).

Drogové skupiny typu kartelů Kali nebo Medellin je přesnější označit za drogové syndikáty. V ekonomické a právnické literatuře byla vytvořena definice syndikátu jako spojení formálně nezávislých podniků, majících společné odbytové aktivity. V Kolumbii, Mexiku, Afghánistánu, v zemích „zlatého trojúhelníku“, v Jižní Africe a v dalších zemích působí skupiny, které organizují pěstování a zpracování drog. Vyrobené „zboží“ předávají společné odbytové složce, která dodává zboží ve velkém. To je klasická forma syndikátu. A již několik syndikátů uzavírá kartelovou dohodu o rozdělení trhu. Každá velká země (USA, Británie, Německo, Francie atp.) představuje pro drogy velký trh, na kterém operuje několik syndikátů, které se domlouvají na rozdělení trhu. „Hlava“ syndikátu je v zemi realizace, „ocas“ v zemi výroby „zboží“. Hlavní šéfy afghánských drogových syndikátů, například, je třeba hledat tisíce kilometrů od opiových polí Afghánistánu – v Turecku, v evropských zemích, v Americe. Prakticky všechny drogové syndikáty jsou nadnárodními organizacemi.

Dnes se centra a aktivity obchodu s drogami v porovnání s minulým stoletím silně změnily. V 21. století se do vedoucí role dostaly skupiny drogové mafie v Mexiku (kokain) a v Afghánistánu (opium a heroin). I když tyto skupiny uzavírají kartelové dohody o rozdělení trhů, jsou tyto dohody neustále porušovány. Začíná boj o přerozdělení trhů, který se mění ve skutečnou válku (6).

Třetí (nejvyšší) úroveň – skupiny, které se „zboží“ bezprostředně nedotknou.

Základními institucemi, které patří do třetí (nejvyšší) úrovně organizace moderní drogové mafie, jsou banky, zvláštní služby a média. Ty všechny mají legální statut. O bankách a zvláštních službách bude řeč níže. Mimo nich patří do třetí úrovně představitelé zákonodárné moci, soudnictví a řady klíčových orgánů výkonné moci. Tyto instituce a osoby tvoří těsně propletenou síť. Vytvoření celosvětové drogové mafiánské sítě velmi pomohly procesy liberalizace mezinárodního pohybu zboží, lidí, kapitálu a informací, ke kterým došlo před třiceti-čtyřiceti lety, které začaly být v polovině 90. let příhodně nazývány globalizace. Drogovou mafii lze de facto považovat za světovou drogovou korporaci, mající své divize a pobočky v mnoha zemích světa.

Na třetí (nejvyšší) úrovni se řeší takové strategické úkoly, jako:

1. „praní“ hotovosti, získané prodejem „zboží“;
2. umísťování zisků z prodeje „zboží“ do různých sektorů ekonomiky;
3. zajišťování „ochrany“ probíhajících operací drogové mafie na první, a především druhé úrovni;
4. vytváření příznivých podmínek pro expanzi drogového byznysu v jednotlivých zemích.

Poznámky:

1. «Guardian», 21.07.2012.
2. „Globální toky drog jako hlavní faktor narůstající (progresivní) globální finančně-ekonomické krize“. Teze zprávy ředitele FSKN V. P. Ivanova, přečtené ve Washingtonu 18. listopadu 2011// stránka Federální služby Ruské federace pro kontrolu drog.
3. Миша Глени. Теневые владыки: кто управляет миром. – М.: Эксмо: Алгоритм, 2010, с. 336.
4. Tamtéž, str. 333.
5. Тamtéž, str. 332.
6. Konkrétně v Mexiku již více než deset let probíhá nepřetržitá válka mezi spoustou drogových skupin (kartelů), která v poslední době přerostla do skutečné občanské války. Počet obětí této války dosáhl již 50,000 (viz V. J. Katasonov, Připojení Ruska k WTO: Další narkotizace země, 9/8/2012).

Pokračování...