Likvidace íránské ekonomiky. Boj s dolarizací

Tento inflační doktor vágně připouští, že zde jsou „zahraniční faktory“, bez sebemenší kritiky nejen sankcí, ale aktivního rozvracení Íránu pomocí všeho, od podpory íránských teroristů, vražd předních vědců, až po válku (USA povzbuzovaly Irák, aby napadl Írán v r. 1980). Zdůrazňuje, „že Írán má komplexní systém dotací, kapitálové kontroly a řadu směnných kurzů“, ale především „masivně nadměrně tiskne peníze“, ačkoliv si stěžuje, že „centrální banka Islámské republiky Írán takovou statistiku již delší doby nezveřejnila“. Jakoby země prožívající stav nouze tak citlivé informace oznamovaly (viz M3 v USA – p.p.).

Chladně odmítá, že očekávání spotřebitelů ceny ovlivňuje, protože „strach panující kolem vojenského napětí není pro Íránce nic nového“. Skutečně, USA se snaží Írán zlikvidovat od chvíle, kdy se zbavil svých koloniálních okovů v r. 1979 – což byl nebezpečný příklad pro ostatní, především muslimské země. Je s podivem, že Írán si vedl od revoluce tak dobře ekonomicky, vzhledem k nepolevujícímu pronásledování, které zažil. Člověk může jen žasnout nad nezlomnou odvahou, kterou projevil při budování islámské společnosti, navzdory odporu světové říše, a dokonce dalších muslimských zemí na říši napojených.

Skutečně se musíme ptát, proč míra inflace v Íránu vyskočila tak dramaticky právě v poslední době. Samozřejmě, že je to kvůli sankcím. A proč sankce? Skutečně se někdo bojí, že Írán vyrobí jadernou bombu, navzdory důkazům o opaku a členství v IAEA? Ne. Mimo inspirující role Íránu v současném „islámském znovuprobuzení“ na Středním východě je zde ještě další důležitý důvod, který degraduje Hankeho „tři možnosti“ u Íránu.

Všechny tři jeho „možnosti“ se rovnají jednomu: akceptujte diktaturu amerického dolaru. Írán se pokoušel obchodovat s ropou v nedolarových měnách od r. 2008, kdy otevřel svoji Ropnou burzu. Irák učinil totéž v r. 2000 a americkou reakcí byla invaze – dolarizace pod bouchačkou. Dnešní sankce jsou zoufalým pokusem USA donutit Írán podřídit se americkému světovému řádu, ztělesněného přijetím amerického dolaru coby světové rezervní měny.

Hanke trvá na tom, že není nutné, aby Írán používal americký dolar jako náhradní měnu, což by za daných okolností bylo v každém případě absurdní. Nicméně alternativní použití, řekněme, novozélandského dolaru umně zakrývá skutečnost, že všechny měny jsou navázány na americký dolar, jako de facto mezinárodní rezervní měnu. Tak tomu je od 30. let, kdy svět opustil zlatý standard. Jako potvrzení tohoto faktu více než 20 zemí nazývá své zákonné platidlo „dolar“.

Ať už vláda vyvěsí bílou vlajku rychle, jako v Ekvádoru, nebo opožděně, jako v Zimbabwe, nebo bude trvat na tištění nových papírových poukázek navázaných 100% na americký dolar prostřednictvím fixního kurzu, jak to učinili v Argentině, potvrdí to pouze zjevné. V předešlých případech, jako Chile, Nikaragua a Zimbabwe, zprávou bylo: vaše socialistická politika je nepřijatelná. V případě Íránu je zprávou toto: berte za svoji ropu dolary.

Hankeho monetaristické krédo – tištění peněz způsobuje inflaci – ignoruje podkladovou příčinu inflace. Jak připouští, Íránci čelí strachu z války po více než třicet let. Řízení kurzu a dotace, „vládní monopol, kontrola cen a ekonomické plánování sovětského stylu“, což Hanke nazývá „zvráceným“, nejsou příčinou inflace, ale způsobem, jak ji vláda může udržet pod kontrolou. Nicméně, v jistý okamžik, se „zahraniční faktory“ stanou tak obrovskými, že dokonce i tato opatření selžou. To se stalo nyní, kdy sankce způsobily průměrným Íráncům extrémní strasti. Prázdné regály a panika tváří v tvář výhrůžkám invazí znamenají, že měna se znehodnotí, ať vláda vytiskne rialů kolik chce.

To se stalo v Německu v r. 1922, kdy byla tato země nucena vyvézt vše, aby si nakoupila zlato na placení vyděračských výpalnických reparací. Skončilo to tak, že se uchýlila k Hankeho fixnímu kurzu a vydávání marek proti zlatu, ale podkladová příčina – výpalnictví praktikované Británií a Francií – skončila teprve tehdy, když se moci ujal Hitler a reparace zrušil. Devastace způsobená „zahraničními faktory“ vedla v tomto případě k nástupu fašismu.

Profesor univerzity v Missouri Michael Hudson tvrdí, že „každá hyperinflace v historii má původ v trzích s měnami. Pramení z toho, že se vlády pokouší vrhnout na trh dostatek své měny, aby zaplatily své zahraniční dluhy“. Kanadský komentátor Stephen Gowans to nazývá „válka jinými prostředky“. Znehodnocování měny nepřítele bylo používáno jako válečná taktika už Napoleonem proti Rusům, a Brity proti americkým kolonistům.

Pohled na všechny země z Hankeho hyperinflačního indexu nás může dovést ke skutečným příčinám a reálným způsobům, jak skoncovat s podkladovým problémem, který vedl v jednotlivých případech k hyperinflaci. Ekvádor nakonec převzal kontrolu nad svoji ekonomikou a snížil svůj zahraniční dluh navzdory MMF za prezidenta Rafaela Correi, a dnes je tento muž nejoblíbenějším politickým vůdcem v obou Amerikách. To vytvořilo v této zemi politickou stabilitu a skoncovalo s všudypřítomnou hrozbou inflace. Totéž platí pro Argentinu za prezidenta Nestora Kirschnera a Rusko za prezidenta Vladimira Putina.

Hanke je jako doktor, který říká postřelenému pacientovi, že mu musí být okamžitě amputována noha. Odmítá odsoudit sankce jako porušování lidských práv (a válečný akt – p.p.), beroucí si na mušku Íránce bez jakékoliv příčiny. Chce pacientovi pro jeho záchranu ufiknout nohu, což může udělat během několika hodin. Íránská vláda se pokouší odstranit kulku a použít přísný režim rehabilitace, něco, co si vyžaduje trpělivost a statečnost. Za těchto okolností neexistuje žádná kouzelná léčba, která by inflaci vyřešila.

Vynořuje se možnost, že USA přistoupí k dalšímu zločinnému napadení muslimské země a zopakují si své válečné zločiny z Afghánistánu a Iráku. Skutečnou situací v Íránu je válečný stav. Během války všechny země mají nedostatkové zboží na příděl a lidé se sjednotí a přijímají oběti tváří v tvář nepříteli. To je jediným řešením pro Írán dnes, pokud nebude souhlasit připojit se k americké dolarové říši jako podřízený člen. Hankeho pacient by mohl pod „anestezií“ amerických a izraelských bomb zemřít, ale Íránci jsou hrdí a budou bojovat za svoji důstojnost do posledního dechu. Obavy ohledně hyperinflace pak v porovnání se skutečnými „zahraničními faktory“ vyblednou a USA budou čelit za své zločinné akce odplatě historie.

Většina zemí se amerického vlka příliš bojí, aby se mu postavily. Existují však vyjímky. Čína, Rusko, Indie a Jižní Korea svého „pacienta“ neopustily. Egypt navazuje diplomatické a ekonomické vztahy s Íránem, navzdory USA. Snad se k Íránu a jeho politice spravedlnosti pro Střední východ přidají i další země „arabského jara“, a ve spolupráci napraví příšerné dědictví amerického imperialismu v regionu. Jednoho dne bude „dolarizace“ příznakem odvrženým na „smetiště dějin“.