O čem k čertu je frakování?

Asi před rokem jsem si myslel, že jsem již viděl v tomto oboru vše, když mne napsala jedna žena a ptala se mě, proč se nezabývám „frakováním“. S odporem musím připustit svoji ignoranci – nakonec jsem kdysi býval ministrem pro životní prostředí ve vládě Britské Kolumbie – ale odpověděl jsem „co k čertu je frakování“?

Ukázalo se, že jsem nebyl jediným, kdo tuto otázku pokládal. Zjistil jsem, že je to způsob dobývání ropy a plynu nedostupného běžnými prostředky, který je zachycen mezi vrstvami břidlice, často až míli hluboko.

Technika spočívá v tom, že se vrtá tam, kde je plyn uvězněn, a pomocí chemicky obohacené vody se tahá ropa nebo plyn (většinou plyn) na povrch. Za méně než rok „frakování“ přeměnilo energetickou oblast tak, že USA, dlouho závislé u dodávek plynu na Středním východě a Kanadě, jsou na pokraji soběstačnosti, možná již v r. 2016, a dopad toho na Střední východ, Rusko a Asii bude enormní, vzhledem k tomu, že cena plynu poklesne – jak se již stalo v severní Americe…

Než se dostaneme k politické části, podívejme se na pár dalších věcí. Co se stalo s názorem odklonu od fosilních paliv? V posledních amerických volbách nejen že prezident mluvil o více produktovodech pro přepravu bitumenu (vysoce viskózního ropného písku), ale pan Romney, sedící na milionech dolarů od těžařů, mluvil o navýšení těžby uhlí!

Stojí za zmínku, že zatímco ještě před pár měsíci jsme označovali fosilní paliva za špatná pro prostředí, nyní je považujeme za komparativní cvičení, kdy říkáme „plyn je pro prostředí méně škodlivý, než ropa“ atd. Je to jako říkat „dávám přednost smrti na infarkt před rakovinou“.

V Britské Kolumbii vláda před pár lety prohlásila, že již není nadále přípustné používat zemní plyn k výrobě energie – uhlík v atmosféře a to všechno – avšak před pár měsíci prohlásila, že se to nepočítá, pokud je plyn používán k výrobě zkapalněného zemního plynu (LNG), stlačeného zemního plynu, který se lépe přepravuje.

Problémy s prostředím u „frakování“ jsou mnohé a závažné. Panuje oprávněný strach, že to může mít za následek zemětřesení, což jsou obavy podpořené relativně malými otřesy, ke kterým již došlo. Systém používá obrovské množství vody. Odkud se ta voda má brát? Ovlivní to fyzicky řeky nebo jezera? Bude se, stejně jako v BC, používat voda určená pro výrobu energie ve vodních elektrárnách?

Kam tato voda, plná vysoce jedovatých chemikálií, po svém použití odchází? Do povrchových vod? Budeme svědky, jak jsme byli u dehtových písků v Albertě, že voda v záchodu nebo pitná voda vzplane?

Budeme svědky otravy řek a potoků, jak se stalo jezeru Athabaska v oblasti dehtových písků, takže konzumace ryb, základní potravy indiánů, je vysoce rakovinotvorná? Výskyt rakoviny u domorodců u Athabaska je alarmující. A je zde také otázka produktovodů, které budou mít zhoubný dopad na naši divočinu a flóru a faunu, kterou živí.

V politické oblasti musíme nejdříve uznat fakt, že množství zemního plynu se rychle zvyšuje. Nemusíme mít rádi Adama Smithe a jeho „skrytou ruku“ ekonomiky, ale nikdo nemůže nyní tvrdit, bez ohledu na svoji politickou příslušnost, že čím větší dostupná nabídka, tím nižší cena.

Začněme doma. Britská Kolumbie je na scéně s plynem velkým hráčem a vláda se spoléhá na poplatky a daně z něj u velké části svého příjmu. Nyní americký trh prakticky zmizel a perspektivní zákazníci nachází svůj plyn blíže domovu.

To znamená, že se spoléháme na prodej LNG, především do Číny, abychom udrželi své příjmy z plynu. A pokud jste právě dorazili z Marsu, může to skutečně vypadat dobře, protože Čína nemá výraznější vlastní produkci plynu. A Čína investuje v BC do kapacit LNG a povzbuzuje nás ke stavbě dalších.

Realitou je, že se na to nelze spolehnout. Čína, třetí největší země na světě, utrácí více než 2 miliardy dolarů za hledání vlastního břidlicového plynu, který určitě najde. Až se tak stane, opustí své bývalé obchodní klienty v zahraničí.

Takže v tuto chvíli Čína investuje do BC jako do pojistky, kdyby hledání jejího vlastního plynu a rozpracování nalezišť trvalo déle. Až ho najdou, obchody s LNG zkolabují a Čína bude akceptovat své investice v BC jako zaplacené pojistné.

Nebudu se zde zabývat možným dopadem „frakování“ na Rusko a obrovský export Gazpromu do Evropy, ale soustředím se na dopad toho, že USA se stanou soběstačnými.

Když se nad tím zamyslíte, většina problémů a většina výhod na Středním východě pochází z ropy. Protože USA (a v menší míře další země) středovýchodní ropu akutně potřebovaly, bylo vytvořeno nebo podporováno zvenčí, většinou Američany, mnoho hrůzných vlád. Na těchto stránkách jsem řekl, že problémem se Středním východem je, že když svrhnete jednoho hnusného diktátora, jeho nástupce bude pravděpodobně stejně odporný, ne-li horší. To vidíme právě nyní, a v ne tak vzdálené budoucnosti to uvidíme v Saudské Arábii.

Co udržuje při životě diktátorské vlády?  Trh pro jejich ropu v Americe, velkém zákazníkovi. A pak jsme přistoupili k tomuto smutnému kroku. Fosilním palivům se daří dobře a nebude to zastaveno dobře smýšlejícími politiky nebo protestními pochody.

„Frakování“ se nedostalo téměř žádného kritického přezkumu a spoléháme se na sračky předkládané PR děvkami zaměstnanými společnostmi a vládami, potřebujícími finance na kampaně od stejných korporací.

Nebyla učiněna žádná politická analýza problémů způsobených obrovskou novou nabídkou energie. Z části proto, že dvě hlavní mocnosti, Rusko a Čína, se mnohem více starají o domácí problémy. Předpokládám, že skutečnou příčinou tohoto znepokojení je, že se to všechno stalo tak zatraceně rychle.