Netanyahuův násilnický otisk

Všechny tyto události se odehrály v Izraeli během několika málo dní. Útočníci nebyli samozřejmě biologickými Netanyahuovými dětmi, ale všichni byli výtvorem jeho ducha, studenty jeho názorů a studenty politiky jeho vlády. Tito izraelští skinheadi jsou ovocem nacionalistické a rasistické atmosféry, která v posledních letech, Netanyahuových letech, silně zhoustla.

Takovýto výtrysk proti-arabského násilí není samozřejmě pouhou náhodou. K tolika násilným činům tohoto druhu, v tak krátké době, zde nikdy dříve nedošlo. Jejich zdroj je hluboce zakořeněn v izraelské zkušenosti, kterou vlády vedené Likud pěstovaly. Židovské děti vyrůstají v Izraeli s pocitem, že jsou příslušníky vyvolenců, kterým je dovoleno dělat téměř vše. Učí se, že pouze tito vyvolenci, tj. oni, mají práva na tuto zemi. Takové děti vědí, že jejich země musí být židovská, a pouze židovská.

Během éry Netanyahua vyrůstaly děti s pocitem nepřetržitého nebezpečí, obvykle přehnaného a neexistujícího. Celý den slyší o nebezpečích, která na ně číhají, všechna z rukou Arabů a muslimů. Učí se, že patří k lidem, kteří jsou vždy těmi největšími oběťmi, žádné další oběti neexistují. Existují tací, kteří si pro sebe opakují, že Arabové nejsou lidé, a že je sporné, jestli jsou vůbec lidskými bytostmi; jsou to jen podezřelé předměty, teroristé. Všichni chtějí vyvolence naházet do moře, probodnout, dát jim pod zadek bombu, odpalovat na ně rakety Qassam nebo se v jejich přítomnost vyhazovat do vzduchu. Takové dítě se učí, že arabští občané Izraele jsou rakovinou, bodnutím do zad národa a pátou kolonou; a je nezbytné je zbavit všech zbytků jejich práv. Učí se, že Izrael „dává“ Arabům příliš mnoho.

Vidí vedle silnice v arabské vesnici fantastický dům a říká si pro sebe: no podívej se na to. Slyší arabské členy parlamentu a říká si: podívejte na nás, jaká jsme to demokracie. Vidí zahalenou ženu nebo slyší někoho mluvit arabsky a ví, že to znamená nebezpečí. Dokonce ani neuvažuje o tom, aby porovnával zacházení s židy v Evropě ve 30. letech se zacházením s Araby v Izraeli. Nikdy se nesetkal s arabským Izraelcem při skutečném rozhovoru, a je absolutně vyloučené, aby k něčemu takovému došlo s Palestincem z okupovaných území.

Toto dítě neví nic o Nakba, vyjma toho, že jde o výmysl lidí nenávidějících Izrael, a jakákoliv zmínka o tom se rovná vlastizradě. O stovkách vesnic, které byly zničeny, a o osudu jejich stovek tisíc obyvatel, z nichž někteří stále žijí v Izraeli, odtrženi od svých rodin, mající zákaz vstupu na svoji půdu a do svých vesnic, neví vůbec nic a nechce nic vědět. Netuší, co to znamená být arabským dítětem jeho věku v Izraeli, které slyší, jak premiér jich obou popisuje arabské děti jako demografickou hrozbu. Židovské děti nikdy neslyšely od premiéra o pětině občanů jejich země jediné dobré slovo, pouze zatracování, hrozby, vyloučení a řeči o nebezpečí. S tímto vším se seznámily ještě násilnějším způsobem v posledních letech, v letech Likud.

Tyto děti nyní vyrostly a stávají se „mládeží“. Jsou jasnými následovníky a stoupenci toho, čemu byly učeny, a nyní si myslí, že musí jednat. Útočit na Araba, na kterého narazí, zmlátit metaře uklízejícího ulice jejich města, nebo útočit na cestujícího s ručníkem na hlavě. Vědí, že to smí dělat, protože nikdo vůči nim zákon uplatňovat nebude. Dokonce si myslí, že se to po nich žádá. A mají pravdu: to se učily během prokletých let Netanyahuovy éry.