Hladovka na Guantanamu a Obamovy sliby

V pátek (17.) to byl 100. den od začátku hladovky v zálivu Guantanamo, která opět nasměrovala mezinárodní pozornost na věznici, kterou prezident Obama slíbil zavřít, když usiloval před pěti lety o zvolení.

Vojenští představitelé řekli, že se hladovky účastní 102 ze 166 vězňů. Právníci vězňů říkají, že se jejich počet blíži 130.

Od doby, kdy hladovka před 100 dny začala, mezinárodní skupiny, včetně Evropského parlamentu, Komise pro lidská práva, a Vysoký komisař OSN pro lidská práva a několik zemí majících na Guantanamu uvězněny své občany tlačily na Obamovu vládu, aby uvězněné propustila nebo věznici zavřela.

Zde jsou čtyři z nejvíce znepokojivých faktů ohledně situace na Guantanamu.

1. Mučení násilným krmením

30 ze 166 vězňů držených na Guantanamu je násilně krmeno – což je praktika, která je považována za mučení a podle Úřadu OSN pro lidská práva je to porušování mezinárodního práva. Počátkem týdne ACLU (Americká unie občanských svobod) a také velký počet lidsko-právních organizací poslala ministru obranu Chucku Hagelovi dopis upozorňující na rozkaz o násilném krmení na Guantanamu.

Zatímco armáda říká, že by bylo „nelidské“ nechat vězně hladovět, několik lékařských skupin a lidsko-právních organizací nesouhlasí.

„Za těchto okolností je krmení lidí násilím nejen neetickým násilím, ale lze to postavit na roveň mučení nebo špatného zacházení,“ řekl Peter Maurer, koordinátor Mezinárodního výboru Červeného kříže.

Součástí armádních procedur násilného krmení je zatlačování trubice do nosu vězně a pak přes dutiny a hrdlo do žaludku. Tento proces je velmi bolestivý a otravný.

Podle analýzy vojenských dokumentů provedené Al Jazeerou jsou vězni spoutáni a nuceni „zůstat sedět, s maskou přes ústa, asi dvě hodiny“, kdy jsou živiny tlačeny do jejich žaludku. Na konci krmení je vězeň z křesla sundán a odveden do „suché cely“ bez vody, uvádí Al Jazeera. „Pak strážný sleduje vězně asi 45-60 minut, 'aby dohlédl, jestli nezvrací nebo se nepokouší zvracení vyvolat'. Pokud vězeň zvrací, připoutají ho ke křeslu.“

2. Údajné pokusy „rozložit“ stávkující

Objevilo se několik obvinění, že dozorci na Guantanamu týrají stávkující s cílem je „rozložit“. Právníci jemenského vězně Musaaba al-Madhwaniho říkají, že dozorci vězně pronásledují a upírají jim pitnou vodu, nutí je pít závadnou vodu a udržují teplotu v jejich celách „extrémně ledovou“, uvedla Agence France Presse.

Další právník řekl Russia Today, že dozorci stahují stávkující ze společných prostor a nutí je žít v individuálních celách, aby je oslabili duševně.

3. Více než polovina vězňů na Guantanamu měla být propuštěna. 90% nebylo nikdy obviněno ze žádného zločinu

Ze 166 vězňů na Guantanamu jich mělo být 86 propuštěno, ale právní a byrokratické bariéry je stále drží ve vězení časově neomezeně.

Zaprvé, kongres zavedl omezení na převody vězňů a požaduje důkazy, že možný převod nebude nikdy v budoucnu znamenat žádnou hrozbu pro národní bezpečnost USA. Na tiskové konferenci minulý měsíc prezident Obama tento fakt zdůrazni a řekl, že „by potřeboval pomoc kongresu“. Avšak několik analytiků poukázalo na to, že kongres také u Obamy zabezpečil pravomoc převádět vězně, kterou nikdy nevyužil.

Proces komplikuje 56 jemenských vězňů na Guantanamu. Jak vysvětlil Alex Kane, Jemen je „významným americkým spojencem, který má také problémy s Al-Káidou na Arabském poloostrově, skupinou, která plánovala útoky proti USA. Poté, co byl tento teroristický komplot, údajně s původem v Jemenu, odhalen, Obamova vláda rozhodla, že repatriaci vězňů do Jemenu zabrání.“

4. Žádná možnost úniku, jedině v rakvi

Hladovka začala jako reakce na špatné zacházení s osobními věcmi, jako s koránem vězňů, kterého se dopouštěli dozorci. Ale mnoho analytiků, organizací a vězňů poukázalo na to, že to byla jen poslední kapka. Stávka je projevem frustrace vězňů, že jsou drženi od svých rodin v nelidských podmínkách, kdy někteří z nich jsou takto vězněni více než 11 let.

„Tito muži netouží stát se mučedníky … Dělají to proto, že jsou zoufalí,“ řekl Wells Dixon, jeden z 5 právníků zastupujících vězně z Guantanama. „Zoufale chtějí pryč z Guantanama, nevidí žádnou jinou možnost jako ho opustit, než v rakvi.“

Samir Naji Al Hasan Moqbel v telefonickém rozhovoru, zveřejněném na stránkách s názory New York Times, vysvětlil, že hladovka je prováděna jako poslední nouzový krok:

„Situace je nyní zoufalá. Všichni vězni velmi trpí … Já jsem zvracel krev.“

„A naše uvěznění nemá mít konce. Zvolili jsme si odmítat jíst a riskovat svůj život každý den.“

„Jen doufám, že, kvůli bolestem, které máme, se oči světa opětovně obrátí na Guantanamo dříve, než bude pozdě.“