Několik poznámek k Sýrii

Západ to neslyší a nechce slyšet, má své vlastní „nezpochybnitelné důkazy“ o vině Asadovy armády. „Dospěli jsme k závěru, že je (útoky) ve skutečnosti podnikla syrská armáda“, vzkazuje nám Obama a tečka. To musí stačit. V táboře USA a jejich spojenců už není na co se ptát.

Nikoho asi v budoucnu nepřekvapí, až se tyto důkazy ukáží stejně „nezpochybnitelnými“ jako irácké zbraně hromadného ničení před deseti lety. Jenomže to už bude Asad svržen, cíle bude dosaženo a ať si kdo chce říká co chce, máme přece demokracii.

Že Západ používá ohledně Blízkého východu pořádný dvojí metr, ví každý, kdo občas čte zprávy z této oblasti (viz Izrael versus Palestina). Ale aspoň občas se to západní politici snaží zakrývat hezkými řečmi. Nyní ale jdou všechny kudrlinky stranou, Západ ukazuje svou pravou imperiální tvář. Asad má prostě smůlu, je spojencem Íránu, Ruska a Číny, musí pryč a basta. Ať to stojí co to stojí. Je to klasická studenoválečnická válka vedená mezi velmocemi na území třetího státu, viz Řecko, Korea, Vietnam… O nějaká lidská práva Syřanů jde hned na posledním místě.

Míru tohoto pokrytectví a lhaní si ukažme sami otázkou: Co by se stalo, pokud by bylo nezpochybnitelně prokázáno, že chemické jedy použili povstalci? Logicky by to přece mělo znamenat letecké údery proti povstalcům. Ale nestalo by se nic, neboť logiku diktují USA.

Před deseti lety se všechny země tetelily strachy, aby USA neprohlásily, že mají něco společného s al-Qá‘idou. Irák byl (kromě už zmíněných ZHN a stejně vylhaně) obviněn z tajné podpory této teroristické organizace a přepaden. Nyní se v Sýrii jedna z nejsilnějších povstaleckých frakcí Fronta an-Nusrá (Džabhat an-Nusrá) zcela veřejně a oficiálně přiznává ke svému spojení s al-Qá‘idou. Před deseti lety by člověk čekal, že v rámci „války proti teroru“ zbývá jen pár dní či jen hodin do amerického útoku proti této skupině a jejího nelítostného zničení.

Ale ejhle! Něco se změnilo, najednou to Západu nevadí a o těch zlobivých chlapcích z an-Nusrá se moc nemluví. Iráčtí sunnitští ozbrojenci, kteří v uplynulé dekádě způsobili Američanům tolik problémů, nyní přecházejí syrskou hranici – a přijímají zbraně od těch, proti nimž před několika lety bojovali. Šéf irácké al-Qá’idy Abú Mus’ab az-Zarqáwí by musel mít radost, kdyby ho v roce 2006 Američané nezabili: nyní by byl jejich spojencem. Snad i kdyby Usáma bin Ládin předloni přežil americký útok a nyní by se se svými bojovníky vynořil v Sýrii, Západ by mu před zraky užaslého světa cpal zbraně, poplácal po rameni a povzbuzoval ho do boje.

A menšiny? Tedy šíitští alawité a křesťané? Jejich osud západní mírotvorce nezajímá. Co je čeká není nijak těžké zjistit. Povstalci to vyjádřili slovy a už i činy. Cílem povstalců, mezi nimiž převažují wahhábovci, je zlikvidovat křesťanskou a šíitskou menšinu v Sýrii. Např. uznávají fatwu jistého wahhábovského duchovního, že ženy nepřítele jsou válečná kořist a jako takové mohou být znásilňovány. Syrští povstalci mají zdá se poněkud svérázné pojetí ženských práv…

V Sýrii je – zatím – poměrně velká křesťanská menšina (články o syrských křesťanech). Je to jedna z nejstarších křesťanských komunit na světě. Jako jediná ještě mluví aramejsky, jazykem, kterým mluvil Ježíš. Nyní zoufale prosí „křesťanský“ Západ, aby upustil od podpory povstalců, ale nikdo (kromě Vatikánu) ji neslyší.