Kosovští Srbové proti Bělehradu

Tlak, který oficiální Bělehrad vyvíjí na kosovské Srby, aby je donutil zúčastnit se voleb, je bezprecedentní. Kulminací bylo setkání vůdců kosovských Srbů se srbským prezidentem Tomislavem Nikoličem v Bělehradu, na kterém hlava státu zdůraznila, že „účast ve volbách je nejlepším způsobem boje za státní a národní zájmy Srbska v Kosovu“. A šéf vlády Ivica Dačič sdělil, při návštěvě kosovské Mitrovice, že vytváření společenství srbských místních orgánů na principech statutární neutrality se v Kosovu stane „hlavním způsobem“ boje za národní zájmy (1).

Nicméně hromadný nátlak úspěch nezaznamenal. Názor panující mezi kosovskými Srby ohledně neúčasti ve volbách organizovaných jim cizím kosovsko-albánským režimem, jakož i ohledně rad (nařízení) Bělehradu vyjádřil precizně Slavko Stevanovič, jeden z vůdců kosovských Srbů: „Nechceme konfrontaci s Bělehradem, ale nemůžeme takové rady akceptovat, neboť naše účast ve volbách by byla v rozporu se srbskou ústavou.“ (2) Poslanci srbského parlamentu Kosova a Metochie zároveň silně kritizovali srbský Ústavní soud za jeho neschopnost se vyjádřit ohledně souladu bruselských dohod se základní právní normou země. Podle jejich názoru takový postoj nejvyššího soudního orgánu „nenapravitelně a právně poškozuje“ zájmy země a jejích občanů (3).

Anonymní zdroje v Bruseli zdůrazňují, že považují účast kosovských Srbů ve volbách 3. listopadu, podle seznamů schválených Prištinou, za „úhelný kámen“ všech dosavadních dohod Bělehradu a Prištiny. Toto hlasování, o jehož výsledcích v Bruseli do poslední chvíle nepochybovali, musí dokončit budování samozvané kosovské státnosti. Je to jednoduché: souhlas kosovských Srbů hrát podle pravidel Prištiny automaticky ruší smysl jakýchkoliv diskusí v Bělehradě o uznání/neuznání Kosova. Již nebude co a koho „uznávat“. Souhlas Srbska uznat Kosovo diskredituje, podle kalkulací západu, pozici Ruska, které kosovský režim neuznává. A to je podstatou jejich plánu: nejdříve vyloučit ze hry kosovské Srby, pak Bělehrad a srbské vlastenecké síly, a nakonec Rusko.

Ale nyní se tento plán zasekl. Kosovští Srbové se nenechali zlákat dokonce ani „neslýchanou štědrostí“ kosovské volební komise, která jim navrhla hlasovat mimo hranice Kosova. Takováto změna místa hlasování by nic nezměnila: jak zdůraznil šéf zahraniční politiky samozvané „republiky Kosovo“ Anvar Hodža, hlasování proběhne za všech okolností „na základě kosovského práva“ (4).

To se stalo pro kosovské Srby, zvažující svoji účast na takovém hlasování za zradu své srbské vlasti a srbské ústavy, rozhodujícím. Celá mnohaúrovňová kosovská konstrukce západu uvízla. Vždyť pokud z ní vypadnou desítky tisíc Srbů, nelze o „konečném řešení“ problému Kosovo mluvit. I oficiální Bělehrad se ocitne v nezáviděníhodné situaci. Bude muset fakticky přiznat, že, zaprvé, dohoda s Prištinou byla uzavřena za zády kosovských Srbů a nebyly zohledněny jejich zájmy. A zadruhé, že srbská vláda nemá reálné páky vlivu na kosovskou Mitrovici. A obojí je pro image vládnoucí koalice a osobně pro prezidenta Nikoliče nebezpečné.

Není pochyb, že v nejbližších týdnech vzroste tlak na kosovské Srby jak z Prištiny, tak z Bělehradu ještě více. Charakter tohoto tlaku je patrný ze slov ministra práce a sociálních věcí kosovské vlády Nenada Rasiče, který vyzval kosovské Srby k účasti ve volbách, aby nebylo ohroženo „osm milionů lidí v Srbsku“ (5). Tato narážka je jasná: kvůli tvrdohlavosti kosovských Srbů bude Bělehrad muset počítat s tím, že jeho žádost o přijetí Srbska do Evropské unie bude odložena. A možná je vše přesně naopak: upuštění od pokusů dotlačit zemi do Evropské unie se stane pro „osm milionů lidí v Srbsku“ hlavní výhrou. Právě nyní vláda Islandu zvažuje právě takovou možnost – upuštění od žádosti o vstup do EU, podané Reikjavikem ukvapeně před třemi lety!

Pravda, zatím se Bělehrad pokouší zesílit tlak na kosovské Srby. Premiér Ivica Dačič pohrozil, že provede „kádrové změny“ v srbských strukturách Kosova a Metochie, kvůli politice, kterou označil za odporující „státním zájmům Srbska“ (6). Nicméně ani to neodstraní zjevné: oficiální Bělehrad a obščina kosovských Srbů chápou dnes státní zájmy své země odlišně. Včetně ve vztahu k plánům zatažení Srbska do EU, neboť k tomu je třeba dát kosovské Srby na milost a nemilost kosovsko-albánskému režimu zcela a s konečnou platností.

1. ИТАР-ТАСС 14.08.2013 19:11
2. AFP 161737 GMT AUG 13
3. DPA 161538 GMT Aug 13 16.08.2013 19:38
4. Tribuna, 16.08.2013
5. Koha Ditore, 19.08.2013
6. DPA 191542 Aug 13 19.08.2013 17:43