Světový boj o moc a pláč demokracie

Mezi rokem 1994 a 2002 vstoupily všechny bývalé sovětské státy, s výjimkou Ruska, do organizace Partnerství pro mír, která připravuje členské státy na vstup do NATO. V roce 1999 vstoupily do NATO Maďarsko, Polsko a Česká republika.

V roce 2004 vstoupily do NATO další z bývalých členských států Varšavského paktu: Bulharsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko a bývalé sovětské státy, okupované Sovětským svazem na začátku a po skončení druhé světové války, Lotyšsko, Estonsko a Litva. Litva zpřístupnila v roce 2004 NATO svou leteckou základnu Siauliai.

V rámci členství v NATO schválilo Rumunsko v roce 2005 poskytnutí 4 lokalit včetně jednoho letiště o celkové rozloze víc než 104 km2 sedmnácti stům  amerických vojáků. Bulharsko podepsalo v roce 2006 smlouvu o poskytnutí 4 lokalit, z toho jednoho letiště, maximálně dvěma a půl tisícům amerických vojáků. Na rok 2015 je v Rumunsku plánována základna s americkými raketami, schopnými sestřelit balistické střely. O zrušení protiraketové základny v Polsku, 36 km od ruských hranic, se zdá, že zatím není definitivně rozhodnuto. I u litevských břehů mají kotvit americké lodě s antibalistickými raketami.

V červnu 2012, po schůzce skupiny G20 uspořádal ruský prezident Putin tiskovou konferenci, na které řekl: "V roce 2001 jsem, jako prezident Ruské federace a nejvyšší velitel ozbrojených sil, považoval za výhodné stáhnout z Kuby radio-elektronické centrum v Lourdech.

Na oplátku mě tehdejší americký prezident, George Bush, ujistil, že toto rozhodnutí bude definitivním potvrzením toho, že Studená válka skončila a že oba naše státy. začnou budovat nový vztah založený na spolupráci a průhlednosti.

Bush mě zejména přesvědčil, že americký protiraketový systém nebude nikdy umístěn ve východní Evropě. Zavřel jsem nejen kubánské Lourdy, ale i základnu Kam Ran ve Vietnamu. Zavřel jsem je, protože jsem dal své čestné slovo. A to jsem, jako muž, dodržel. Co udělali Američané? Američané neumí držet slovo. Není tajemstvím, že v posledních letech vytvořily Spojené státy nárazníkovou zónu kolem Ruska a zahrnuli do tohoto procesu nejen státy střední Evropy, ale také baltické státy, Ukrajinu a Kavkaz."

V minulých měsících se ve zkorumpované Ukrajině vzbouřili občané proti vládě v naději, že asociační dohoda s Evropskou unií povede k odstranění korupce v zemi. Připojení Ukrajiny k Evropské unii ale postupně povede k začlenění Ukrajiny do NATO a k budování amerických vojenských základen na Ukrajině. Americká letadla a možná i radarové základny a rakety se tak mohou přiblížit až  na vzdálenost 700 km od Moskvy.

Kdyby USA neusilovaly o to, podrobit si Rusko nepřekonatelnou vojenskou převahou, neexistoval by pro Rusko vážný důvod, aby Ukrajině v asociační dohodě s Evropskou unií bránilo.

Touha USA, dostat svět pod vojenskou kontrolu, je ale příliš zjevná a případným slibům, že Američané vojenské základny na Ukrajině nevybudují, nemůže Rusko po předchozích zkušenostech věřit.  Volba ukrajinského národa, nebo přesněji určité jeho části, tak vstoupila na mapu světového bojiště o moc.

Jakkoli se americká demokracie tváří, že rozhodování je závislé na názoru většiny lidí, usiluje o to, aby toto rozhodování probíhalo pod dohledem amerických vojáků. To ostatně dokazují i čeští politici, kteří při hodnocení ukrajinské krize zastávají názor USA, jakožto vůdčího státu NATO a fandí proto demonstrantům z Majdanu ale nepodporují demonstranty na Krymu, v Charkově a dalších městech.

Dojde-li na Ukrajině k válce, bude to proto, že demokratické velmoci nenašly cestu, jak mezi sebou komunikovat bez prostřednictví vojenské síly, jakkoli z principu demokracie by to muselo být jednoduché a možné. Jenom by se nesměly všude budovat vojenské základny.