Jak jsem málem přišel o Sofii

Náklady na bydlení máme v bytě 1+1 cca 6500,- s vodou a 1200,- elektřina – plyn naštěstí nemáme. Lze si lehce spočítat, že musím měsíčně nutně někde poshánět ještě alespoň 4000 Kč, abych si mohl k jídlu kupovat alespoň čínské polévky a Sofii ty nejlevnější granule, což není bez stále práce vždy jednoduchá hříčka. Když se mi ojediněle podaří vydělat více, snažím se přilepšit spíš jí. Mám svého pejska prostě rád. Když se mi nevede, tak nemáme co jíst, vypínají nám elektřinu a vyhánějí z bytu, nehledě na to, že jsem nakonec vždy všechny své pohledávky uhradil, že komunikuji a chovám se slušně. Ale o to už dávno vůbec nejde. Bůh světa jsou peníze a systém vám prostě pomoct nechce bez ohledu na to, že jste, dokud to šlo, poctivě pracovali.

Práci si snažím hledat neustále, ale když už vás coby člověka s omezenou pracovní schopností zaměstnají, tak určitě ne na neurčito, a dají Vám tady na severu, maximálně 50 Kč na hodinu a zkrácený úvazek. Tzn., že si v konečném suma - sumáru stejně nevyděláte ani na slanou vodu. A když už jim „pracák“ na chráněné místo nedá dotace, tak Vás po třech měsících vyhodí a vezmou někoho nového, kdo podmínky pro dotace splňuje. A takhle to táhneme už třetí rok. A jen ten kdo to zažil, dokáže říct jak moc vyčerpávající to je. Zapomeňte na byť tuzemskou dovolenou, zapomeňte, že si jen tak s přáteli vyjdete na skleničku zbavit se stresu a nakonec zapomeňte, že máte přátele. Omlouvám se za tu invektivu, ale tak to prostě je.

Po těch předchozích článcích jsem se strašně styděl a říkal jsem si, že už nic takového nenapíšu, že už si nebudu stěžovat a žebrat o pomoc, ale když se nakonec ocitnete v bezvýchodné situaci, můžete to vzdát? Mě to nejde…

Věřte, že sám bych se dávno uklidil někam na ubytovnu, ale to lze jedině bez Sofie. A já se jí zkrátka neumím vzdát. Ne po těch všech letech, ne potom všem co si už prožila, když měla ve třech měsících coby štěňátko komplikovanou zlomeninu nohy a od té doby kulhá. Ne potom co před čtrnácti dny přestala jíst, vyblinkala i vodu a stranila se v jiné místnosti. Sebral jsem tedy poslední pětistovku a běžel s ní na nejbližší veterinu. Diagnóza byla přetočená slezina a diletovaný žaludek. Operace nutná - jinak se do rána udusí. Tak jsem se sesypal… Ona mi chodila do ložnice sama umřít…

--- Nechci tady dělat finanční uzávěrku kolik stála operace, kolik stojí každá injekce s antibiotiky nebo prášky proti bolesti a že po operaci smí zatím jíst jen vývary. Řeknu jen, že už jí mám zase doma a jsem šťastný, že má znovu chuť k jídlu a že se zotavuje.

Škoda, že si to nemohu užívat, tak jak bych rád. Dnes jsem se s ní vrátil z kontroly a na rohožce! našel papír, že se mi CPI byty snaží doručit písemnost o vystěhování, protože mám nezaplacené už třetí nájemné. V e-mailu pak zprávu od ČEZ, že pokud urychleně neodešlu jednu nezaplacenou zálohu, tak se vystavuji hrozbě odpojení elektřiny, když tu přechozí hrozbu jsem odvrátil jen za cenu neuskutečněného odpojení, protože jsem „servisákovi“ ukázal zaplacenou složenku. Naštěstí se mi den předtím podařilo vydělat 2000 tisíce, které jsem jim hned poslal. Servisák někam zavolal a pak řekl, že mě tedy neodpojí, ale že mi přijde faktura na 615 korun za zmatečný výjezd. Už přišla!

Teď zas nejím já, a kdybych to uměl, tak si odejdu do ložnice umřít. Jsem naměkko a bojím se se myšlenek, že jsem měl nechat Sofče radši píchnout smrtící injekci, protože nejsem schopný se o ni postarat a nakonec ani o sám sebe. Opravdu se snažím, ale zrovna teď jsem v situaci, kdy nevím jak dál a obávám se, že to bez cizí pomoci nezvládneme. S upřímnou pokorou přijmeme jakoukoliv pomoc. Nejlepší by samozřejmě byla nabídka práce, ale kdyby nám někdo mohl a chtěl pomoci finančně nebo jídlem, budeme vděční. Omlouvám se za žebrotu, ale nechci přestat věřit v lepší zítřky. Nechci to ještě vzdát už kvůli Sofii. Mějte mě klidně za blázna, ale já snad opravdu žiju už jen kvůli ní.

č.ú. 2110241859/2700 (účet je mojí kamarádky, já sám účet z úsporných nevlastním)