Juvenilní justice v Norsku

Pár čísel: v Norsku se ročně rodí 60.000 dětí. BARNEVERN ročně otevírá 25.000 řízení o odebrání dětí. Podle některých odhadů putuje třetina norského rozpočtu na juvenilní technologie. Metody BARNEVERNU jsou promyšleným terorem:

• BARNEVERN podle vlastní svévole násilně odebírá děti (např. na udání - oznámení, ale nemá povinnost rodičům sdělit, proč bylo dítě odebráno);
• rodině jsou vždy odebrány všechny děti;
• záminkou může být cokoliv - rvačka ve škole, udání sousedky, názor učitelky, nedostatek ovoce v ledničce, nedostatečná plocha psacího stolu, které má dítě k dispozici (co je dostatečná a co nedostatečná plocha rozhoduje BARNEVERN);
• při tzv. "vzniku podezření" BARNEVERN vždy nejprve odebírá děti a teprve poté se rozbíhá řízení, ve kterém má jakoby být hodnoceno, zdali to bylo opodstatněné. Často se tak neděje a rodiče ani po měsících neví, proč jim dítě vzali. Odebrání dítěte probíhá v praxi například tak, že si pro ně BARNEVERN přijede do školky/školy, či za doprovodu policie do bytu. Rodiče často o ničem neví, dítě se jednoduše nevrátí domů a teprve se následně rodiče dovědí, že jim bylo odebráno dítě.
• v jednání s BARNEVERNEM pro rodiče platí presumpce viny, musí dokazovat, že jsou "správní" rodiče. Rozhodování, kdo je "správný rodič" a kdo ne je čistě na svévoli BARNEVERNU.
• Pokud chtějí rodiče dítě získat zpět nebo jej vůbec vidět, musí s BARNEVERNEM absolutně spolupracovat. V praxi to znamená plnění řetězu absurdních požadavků a podmínek, kdy při splnění jedné přichází většinou další. BARNEVERN například požaduje rozvod matky se stávajícím manželem jako podmínku, za které pouvažuje o navrácení dítěte matce.

Jedná se o naprosto zvrácený PRŮMYSL S DĚTMI, kde dítě je zbožím, kvůli kterému sice JAKOBY celá mašinérie existuje, ale ve skutečnosti jeho zájmy nikoho nezajímají a celý systém je nastaven tak, aby se dítě, které jednou padne do jeho spárů, už nedostalo ven.

Chtěl bych vyzvat všechny k maximálnímu sdílení a rozesílání tohoto materiálu "na všechny strany", protože systém zákonů, umožňující něco podobného, JE TIŠE LOBBOVÁN už i v ČR (financován údajně i z norských fondů) a pokud tomu nezabráníme, budou podobné praktiky brzy na denním pořádku i zde. Nejlépe i kontaktovat poslance/senátora za váš okres v jeho kanceláři. V Norsku jsou díky praktikám BARNEVERNU na denním pořádku sebevraždy rodičů, kterým ukradli děti, i dětí, které jsou v pěstounských rodinách často zneužívány. Jen se o tom nepíše, protože zveřejněním informací o případu odebrání se v Norsku dopustíte trestného činu.

O své dvě děti bojuje v Norsku už tři roky i Eva Michaláková, více informací o případu a o fašistických praktikách BARNEVERNU zde:

• http://www.kdejemojedite.cz
• http://svobodnenoviny.eu/otevreny-dop...
• http://sonasvobodova.blog.idnes.cz/c/...
• https://www.facebook.com/CeskoVratmeDetiRodicum/posts/309274215859870
• http://g.cz/norsko-krade-deti-skrze-fasistickou-organizaci-barnevern/
• http://andrejruscak.blog.idnes.cz/c/400489/Jak-se-co-v-Norsku-dela-dil-treti-Barnevernet.html
• Barnevernet podruhé aneb jaké jsou možnosti nápravy
• Rusko burcuje svět kvůli odebírání dětí Rusům v Norsku a Finsku

Případ odebrání dětí Evě Michalákové se již řeší v i Evropském parlamentu, 4.12.2014 se do věci vložil také prezident Zeman:

Naštvaní europoslanci píší do Norska. Kvůli českým dětem.

Pavel Hasenkopf: Poděkování prezidentu republiky

Diplomatický nátlak funguje - Rusko a Indie v obdobných případech přes své diplomaty vyslaly jasný vzkaz, že stojí na straně svých občanů a žádají navrácení dětí. V obou případech Norsko ustoupilo a děti byly vydány zpět do vlasti.

A ještě jedno upozornění - do Norska není bezpečné jezdit s dětmi obecně, existují případy, kdy BARNEVERN odebral děti rodinám, trávícím tam jen dovolenou. Podle norských zákonů je dítě, nacházející se na území Norska, majetkem státu - možná takto otevřeně formulovány ve vztahu k cizincům nejsou, ale jsou takto uplatňovány. Z pohledu Norska nemáte (po právní úpravě před několika lety) ve vztahu ke svému dítěti ŽÁDNÁ práva a můžete jen to, co vám stát dovolí, přičemž je zcela jedno, zda v Norsku žijete, nebo jste právě překročili hranici.