Ekonomická válka Evropy proti Izraeli

Mezitím vedla rostoucí nelibost ze zamrznutí izraelsko-palestinského procesu (no spíš ta svinstva a válečné zločiny, které tam Izrael páchá – p.p.) země Evropské unie k výzvě, označovat produkty z osad na sporných územích na Západním břehu a Golanských výšinách, jakož i z východního Jeruzaléma.

Pokud označování židovského zboží zní temně reminiscenčně, je to tak, stejně jako německé neonacistické skupiny, které nedávno kooptovaly hnutí BDS v zemi.

Ale neonacisté by neměli získat veškerou pozornost – označování zboží z východního Jeruzaléma je ze strany Evropy nestoudným aktem ekonomické války a porušuje principy samotného mírového procesu, který Evropa tvrdí, že prosazuje.

V dohodě z Oslo z r. 1993 mezi Izraelem a Palestinci se jen uvádí, že Jeruzalém je předmětem jednání o konečném statutu, ne „osadou“.

Samotná Evropská unie definuje Jeruzalém jako corpus separatum – „samostatný subjekt“, jehož statut je předmětem jednání – a ne jako okupované území.

Šířeji snaha označovat izraelské zboží umožnila opětovně se probouzející německé krajní pravici prodrat se do čela antiizraelského hnutí.

V r. 2009 Jürgen Rieger, popírač holokoustu a tehdejší místopředseda neonacistické Národně-demokratické strany Německa, vyzval Němce k bojkotu Izraele.

V r. 2012 strana přišla se zákonodárnou iniciativou v parlamentu Meklenburska-Pomořanska, aby se označovaly izraelské produkty. Udo Pastörs, vůdce NPD v tomto státě, prohlásil Německo za „republiku židů“.

Mezitím NPD v Durynsku pochválila starostu Jeny za SDP Albrechta Schrötera za podpis petice požadující povinné označování izraelského zboží.

V r. 2013 vlivná německá Strana zelených přišla ve spolkovém parlamentu s iniciativou, která silně zrcadlila neonacisty podporovanou legislativu z předešlého roku.

Vloni v létě, během masových demonstrací v Německu proti snaze Izraele zastavit raketové útoky Hamasu (zajímavé označení genocidy v Gaze – p.p.) další neonacistická strana, Der III Weg (Třetí cesta), přišla s podrobnou výzvou k bojkotu Izraele.

Toto hnutí, jehož cílem je vytvoření „německého socialismu“, nazvalo svůj plán „Co může každý člověk udělat proti sionistické genocidě“.

Z pohledu Izraele navrhované evropské označování zboží představuje skluzavku vedoucí k plnohodnotnému bojkotu izraelský produktů.

Reakce izraelského ministerstva zahraničí byla vzteklá: „Zdá se, že evropské země nyní chtějí dát na izraelské produkty žlutou nášivku. Víme, že to, co začíná jako označování izraelských produktů, se rychle zvrtne do totálního bojkotu izraelského zboží“.

Ke své cti Německo nepodepsalo dopis evropských ministrů zahraničí vyzývající k označování produktů. Vláda německé kancléřky Angely Merkel předvedla, že se poučila z historie své země. První fáze holokoustu, nakonec, začala napadáním židovských podniků drsným nacistickým heslem „Kauf nicht bei Juden“ (Nenakupuj u žida).

Při návštěvě Izraele v r. 2014 řekla kategoricky, že bojkotování Izraele „není pro Německo možností“.

Nicméně 16 z 28 ministrů zahraničí EU sankční dopis podepsalo, včetně regionálních vůdců Francie a Británie, a souseda Německa )a rodiště Hitlera) Rakouska.

Ekonomická opatření určená k ublížení Izraeli nadále přesvědčí Izraelce, že Evropa nemůže být férovým zprostředkovatelem v dosažení mírového řešení konfliktu na Středním východě. Evropané doufající, že prosadí věc míru, by si měli dvakrát rozmyslet, než přijdou s nápady připomínajícími nejtemnější kapitolu kontinentu.