Victoria Nuland coby učitelka Evropy

A pokud si, po strávení této urážky, myslíte, že se Nuland možná aspoň pak trochu vykrucovala, tak ani omylem. Jen řekla nahlas to, co všichni vědí až příliš dobře, ale mlčí o tom. Nakonec Amerika dělá to, o čem věří, že je správné, a používá své evropské satelity dle potřeby.

Evropané si na tuto situaci již zvykli. Americké protirakety v Evropě? Vítejte! Jděte do války s nepřáteli demokracie? Kde byste nás rádi viděli? Transatlantické partnerství? S potěšením, jen nechte Francouze dělat filmy, stejně to bude jedno, protože Francouzi nejsou ani zdaleka tak dobří, jako skvělý a báječný Hollywood. Vzít běžence? Dle potřeby, jen řekněte kolik.

Stejně jako nevinné dítě Hanse Christiana Andersena i Victorie Nuland jen řekla, že král je nahý – a pak to zpečetila doporučením, jak by mělo být s Evropskou unií zacházeno.

Výrok americké političky nebyl pro evropské politiky samozřejmě žádným odhalujícím objevem. Základ politiky v Evropě je organizován tak, že dostat se „nahoru“ je pro ty, kteří neprokázali svoji loajalitu Americe slovem i činem, nemožné. Kdokoliv toto pravidlo poruší, je automaticky ze hry. Na tiskové konferenci 11. září německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier řekl, že by to prostě nefungovalo, kdyby všichni jednali v Sýrii tak, jak považují za vhodné. Těmi všemi myslel Rusko, ale vpravdě jen Spojené státy mají privilegium jednat „jak považují za vhodné“. Dokonce i u bombardování Libye a násilného zacházení s Kaddáfím Angličané a Francouzi nehnuli bez dovolení Američanů prstem.

Kde přesně jsou evropští politici informováni o politicky gramotném chování? Naprosto nikde. Není potřeba jakéhokoliv školení, když vše se smrskává jen na prosté pravidlo: „Dívejte se co dělá Amerika, a nemůžete nic zkazit.“ Je-li potřeba více specifických instrukcí, tak ty vždy mohou poskytnout organizace jako Atlantická rada, například. Ty pak poskytnou radu, a obzvláště vychytralým je, že za tuto radu berou peníze. Peníze poskytnuté daňovými poplatníky, samozřejmě.

Podle oficiálních údajů tato „nevládní organizace“ (Atlantická rada) dostává dary od 31 zemí. K některým známým politikům v Atlantické radě patří Angela Merkel, Frank-Walter Steinmeier, Ursula von der Leyen… Snazší by bylo vyjmenovat ty, kteří v ní nejsou.

Ale přesto všechno Victoria Nuland Evropany něco naučila a ti toto poučení spolkli. Slavné „do píči s EU“ Nuland se stalo heslem, pod kterým německé stránky sociálních sítí vyzývaly lidi zúčastnit se demonstrace v Hamburgu. Tato demonstrace byla samozřejmě rychle zakázána – nejdříve místními úřady a pak dokonce ústavním soudem. Němci, kteří z pohledu na běžence linoucí se do jejich země nejsou obzvláště nadšení, byli označeni za pravicové extremisty. Německo právě oslavilo 25. výročí sjednocení, bez velkých fanfár (právě teď je to nemůže zajímat méně), pod heslem „jednota Němců“. Dnes potřebujeme o Němcích mlčet – jsou oslabováni volenými představiteli afrického a asijského původu; odsuzovat politiku lze, jen kritizování je zakázáno.

Ze všech stran se linou vymyšlené báchorky o tom, jak imigranti posílí německou ekonomiku. Ještě chvíli a domorodí Němci budou muset dokazovat, že být Němcem není zločin! Úřady přichází s absurdními sliby, že dojde k navýšení počtu pracovních míst v Německu díky novým sociálním pracovníkům. A dál? Jak se na to dívá federální vláda? Němci budou sloužit migrantům „sociálně“ a ti budou vytvářet nové hodnoty? Nebo vnitřní kruh Angely Merkel rozhodl, že mohou podvést kohokoliv? Nakonec lidé mohou vidět, co se kolem nich děje. „90% běženců tvoří mladí muži. Ti by mohli pracovat doma, ale nepracují, protože v Německu mohou dostat snadno více peněz. Chudák Německo!“… „Zachraňují si prdel, ale kde jsou jejich rodiny?“ To je typ věcí, které Němci píšou na stránkách sociálních sítí.

Opravdu se zdá, jako by nadešel čas vytvořit v Německu hnutí odboje, ačkoliv šmírování těch, kteří jsou „politicky nespolehliví“, je dnes ještě účinnější, než bylo za nacistů. Vůdci nejsou uvrháváni do mučíren, samozřejmě, ale mizí z politické scény beze stopy, jeden za druhým. Znamená to, že Evropa je ochotna poslušně čekat na svůj konec, konec, který bude způsoben dobrovolně-povinnou slaboduchostí jejich vůdců, držených jako rukojmí v americkém zájmu?