Evropský Gulag: francouzská zóna, či proč Západ potřebuje válku s terorismem

Ne náhodou je národně-vlastenecká (nacionalistická) tématika v Evropě v poslední době směřována ke střetu s islámem coby hlavní hrozbou pro „evropskou identitu“. Nacionalistický tábor se stále více solidarizuje s evropským sionismem, což silně zostřuje střet a vytváří předpoklady pro dramatický konflikt radikálního islámu s nacionalisty kdykoliv se to bude hodit pánům Evropy. Oběťmi tohoto střetu budou všechny strany.

V této situaci se muslimští přivandrovalci mění na mechanismus řízení politických procesů, s jehož pomocí, za manipulace s pocity a vědomím Evropanů, může vládnoucí třída dosahovat rozličných výsledků. Obzvláště dobře to funguje ve Francii, neboť zde se na jedné straně vytvořila největší islámská enkláva v Evropě a na druhé straně zde působí vlivné sionistické struktury.

Na to přímo poukázal bývalý francouzský ministr zahraničí Roland Dumas, který kdysi vytýkal během svého vystoupení v BFMTV současnému francouzskému premiérovi Manuelu Vallsovi, že je pod vlivem sionistické lobby. Nutno poznamenat, že Dumas je jeden z ojedinělých francouzských diplomatů, kteří neskrývají své sympatie k palestinské věci, a otevřeně kritizuje politiku Izraele. Pro jeho protivníky je takový postoj „obyčejný antisemitismus“ a „nezodpovědné výroky“. Nicméně o existenci sionistické lobby ve Francii nejednou mluvil i Francois Mitterand, který uvedl, že tuto lobby neidentifikuje s židovskou komunitou.

Nutno vzít v úvahu, že ve Francii existují paralelně mimo státních institucí řízení stínové struktury, z nichž klíčovou je zednářská organizace „Století“ (Siécle), do které patří mnoho představitelů francouzské elity (1). Na téže stínové úrovni probíhá pečlivá koordinace tajných služeb zemí EU, USA a Izraele. To vše natolik rozšiřuje možnosti manipulace s francouzským veřejným míněním, že rozlišit spontánní procesy od dobře řízeného chaosu je prakticky nemožné. Proto teroristické činy jako nástroj zastrašování (skutečné objednatele masových vražd v Paříži 13. listopadu nikdo nikdy neurčí) hrají důležitou roli v posílení kontroly „občanské společnosti“ ze strany vládnoucích kruhů.

Dnes, jak jsme již psali, je hlavním úkolem evropských elit vytvoření Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP), dohody, která má být podle plánu podepsána v r. 2016. Toto partnerství musí vést k naprosté kontrole nad ekonomikou ze strany korporací a k přebudování sociální sféry s nutným propadem životní úrovně obyvatel. TTIP může být účinná jen za podmínky, že bude nastolena tvrdá politická kontrola společnosti a totální elektronická kontrola jednotlivců.

Ne náhodou probíhaly souběžně s rozhovory o liberalizaci obchodu mezi EU a USA i tajné rozhovory o vytvoření společného prostoru kontroly populace. Experty šesti členských států EU byla vytvořena tajná zpráva předjímající vytvoření sféry transatlantické spolupráce v oblasti „svobody, bezpečnosti a justice“ do r. 2014. Vznik takové sféry by fakticky podřídil obyvatele zemí EU americkým úřadům. A mimo to je TTIP krokem k vytvoření transatlantického Shromáždění a transatlantické Politické rady pro koordinování zahraniční a bezpečnostní politiky.

Avšak je zde problém: pokud je americká společnost po přijetí Vlasteneckého zákona typicky policejním státem, tak Evropané se svých politických svobod vzdávají obtížně. Změnit takovou situaci mohla jen jedna událost, představující pro Evropany jejich 11. září.

Počínaje válkou v Libyi probíhalo v Evropě plánované rozdmýchávání tématu džihádu coby hlavní hrozby pro bezpečnost. Na podzim 2014, na vrcholu anti-islámské propagandy, byl ve Francii ve zrychleném řízení přijat protiteroristický zákon navržený ministerstvem vnitra, který byl nejtvrdším ze všech zákonů, které tato země poznala: silně omezil svobodu pohybu, svobodu projevu, komunikaci a informace. Podle §1 tohoto zákona mohou správní orgány zkonfiskovat pas nebo průkaz totožnosti člověku podezřelému z plánování odjezdu do zahraničí v podmínkách, kdy jeho návrat může narušit národní bezpečnost.

Další a tvrdší krok byl učiněn po události Charlie Hebdo. Pro boj s „barbarským islámským fundamentalismem“ byl přijat nový zákon o sběru informací, který začal platit 3. října 2015. V souladu s ním jsou aplikovány nové technologie sledování a získávání informací, vytváří se nový kontrolní orgán, mající širší pravomoci u vydávání rozhodnutí o shromažďování údajů atd.

Tento zákon, některými označován za „francouzský Vlastenecký zákon“, vyvolal ve Francii ostrou kritiku a označili ho za zákon porušující soukromí a za příklad masové kontroly společnosti. Mnozí pozorovatelé zdůrazňují, že tento zákon je silně neúčinný v boji s terorismem, zato však podstatně omezuje práva občanů.

V polovině října začalo ve Francii pravidelné rozdmýchávání situace, jehož důvodem bylo zostření situace v Izraeli. 18. října v Paříži, z iniciativy Svazu židovských studentů Francie, proběhla demonstrace na podporu Izraele, na které vystoupil známý sionista a profesionální intelektuální terorista Bernard-Henri Levy, který označil izraelské události za „třetí intifádu“ a odsoudil „palestinské teroristy“. A 1. listopadu v Paříži proběhl VI Mezinárodní kongres zástupců rady židovských institucí Francie (CRIF), kterého se zúčastnilo 1400 lidí – dvakrát více, než vloni. Hlavním tématem diskusí na kongresu bylo nebezpečí vzestupu salafismu ve Francii, aktivizace islámských fanatiků mezi přistěhovalci a popularita myšlenek islamismu mezi Francouzi (18 tisíc jich odjelo bojovat do Sýrie). Přičemž s těmito kritickými příspěvky vystoupili ti, kteří dříve obhajovali islám a muslimy kvůli jejich schopnosti přizpůsobit se francouzské kultuře. Obzvláště ukázkovým byl hodinu a půl trvající projev ministra vnitra Bernarda Cazeneuveho, který řekl: „Chtěl bych vyjádřit svoji víru v budoucnost všech francouzských židů, ujistit, že Republika je ochrání, jak ukázala poslední rozhodnutí během tohoto roku. Republika je ochrání, neboť bez francouzských židů přijde Republika o svoji nejcituplnější a živou část.“

A za 12 dní, pozdě večer 13. listopadu, došlo v Paříži k největším teroristickým útokům v historii země, po nichž se situace radikálně změnila.

Prezident Hollande řekl, že země se nachází ve válce. Hned po něm to zopakoval i Sarkozy, ve francouzské televizi, kanálu TF1. Navíc Sarkozy uvedl, že tato válka bude trvat dlouho. Po zdůraznění nutnosti radikálně posílit vnější bezpečnost navrhl dát sledovat 11,500 podezřelých osob (nacházejících se na zvláštních seznamech) a dát jim elektronické náramky, aby bylo možné znát, kde se nachází, kam jdou a co dělají. Sarkozy navrhl také vytvoření „středisek pro deradikalizaci“, kam by byli posíláni „ti, kteří mohou podlehnout extremismu“, a aby lidé s dvojím občanstvím nezůstali ani na minutu na francouzském území (no pak by ve Francii nezbyl prakticky žádný žid – p.p.). Ty, kteří navštěvují džihádistické stránky, je nutné považovat za džihádisty a podniknout vůči nim patřičná opatření.

„Islámský stát“ (IS) byl prohlášen za nepřítele č. 1. Informoval o tom prezident CRIF Roger Cukierman a vyzval všechny západní státy, aby daly islamistům ráznou odpověď. Stejné téma, ale profesionálněji, rozvíjel i „francouzský Huntington“, profesor Institutu politických věd v Paříži, člen výše uvedené organizace „Století“, člen klubu Bilderberg, Gilles Kepel, který pravidelně publikuje na stránce CRIF. Během svého dvouhodinového vystoupení na kanálu France-2 vyložil oficiální verzi o nové teroristické síle na Blízkém východě a vyzval k vržení všech sil do boje s hlavním nepřítelem Evropy.

Francii čekají velké změny. Nepůjde ani tak o zahraniční politiku a přechod k aktivním vojenským akcím v Sýrii nebo o změny politiky ve vztahu k uprchlíkům, jako o vnitřní přestavbu režimu, který dovolí zavést ve francouzské společnosti systém totální kontroly jednotlivců coby nutný krok k vytvoření celosvětové elektronické vlády.

Významným krokem v tomto směru se stalo vyhlášení mimořádného stavu, který byl za celou historii Francie vyhlášen 5krát, přičemž třikrát během válečných podmínek za války v Alžíru, jednou v době války v Nové Kaledonii v r. 1984 a naposledy v r. 2005 za Sarkozyho, v době prudkých střetů na předměstích hlavního města. Režim mimořádného stavu umožňuje zakázat pohyb lidí a automobilovou dopravu, nařídit pobyt na určených místech; zakázat vstup do institucí lidem podezřelým z toho, že mohou narušit aktivity veřejných úřadů; nařídit neopouštět místo pobytu komukoliv, jehož činnost může být nebezpečnou pro obecný pořádek; dočasně uzavřít místa pro shromažďování; přijmout opatření ke kontrole médií a další.

Při vystoupení 16. listopadu ve Versailles před parlamentem Hollande sdělil, že je nutné prodloužit mimořádný stav na tři měsíce, k čemuž je potřeba přijmout nový zákon. Zákon z 3. dubna 1993 o mimořádném stavu již neodpovídá současným technologiím, hrozbám a výzvám. Jaké změny budou provedeny zatím není jasné, ale podle všeho půjde o zjednodušení využívání nového zákona o výzvědných informacích. Hollande také informoval o nutnosti změny ústavy: článků 16 a 36, které podle jeho názoru zastaraly, protože nepředjímají stav obležení. Mimo to budou vytvořeny tisíce nových míst u policie, včetně protiteroristických služeb a pohraniční policie. Nakonec Hollande vyzval vedení EU k zavedení systematické kontroly na hranicích Evropské unie.

(1) См. Ratier E. Au cœur du pouvoir. Enquête sur le club le plus puissant de France. Paris, FACTA, 2011.