Proč David Cameron tak mlčí o osvobození Palmyry z drápů ISIS?

Méně než týden poté, co ztracené duše „Islámského kalifátu“ připravily o život více než 30 nevinných lidských bytostí v Bruselu, bychom měli – nebo neměli? – tleskat nejdrtivějšímu vojenskému zvratu v historii ISIS. Ale ne. Když černí mistři poprav utekli tento víkend z Palmyry, pánové Obama a Cameron mlčeli jako hrob, do kterého ISIS odeslal tolik svých obětí. Ten, který svěsil naši vlajku na počest hlavy usekávajícího krále Arábie (mluvím o Davovi, samozřejmě), neřekl ani slovo.

Jak říkával můj již dlouho mrtvý kolega ze Sunday Express, John Gordon, zvedne vás to ze židle, ne? Zde je syrská armáda, podporovaná, samozřejmě, Rusáky Vladimira Putina, vykopávající klauny ISIS z města, a my se neodvážíme říct ani slůvko o dobře odvedené práci.

Když Palmyra vloni padla, předpověděli jsme pád Bashara al-Assada. Ignorovali jsme, mlčeli jsme o největší otázce syrské armády: proč, pokud Američané tolik nenáviděli ISIS, nebombardovali sebevražedné konvoje, které prolomily frontové linie syrské armády? Proč neútočili na ISIS?

„Pokud Američané chtěli zničit ISIS, proč je nebombardovali, když je viděli?,“ zeptal se mne syrský generál po porážce svých vojáků. Jeho syn byl zabit při obraně Homs. Jeho muži byli zajati a byla jim uřezána hlava v římských ruinách. Syrský představitel pověřený správou římských ruin (o které jsme se tak zajímali, pamatujete?) byl sám připraven o hlavu. ISIS dokonce nasadila brýle na jeho useknutou hlavu, pro zábavu. A my tehdy mlčeli.

Putin to zaregistroval a mluvil o tom a přesně předpověděl znovu dobytí Palmyry. Jeho letadla zaútočila na ISIS – americká nikoliv – předtím, než ji syrská armáda dobyla. Nemohl jsem si pomoct a smál jsem se, když jsem četl, že americké velitelství se hlásilo ke dvěma náletům na ISIS kolem Palmyry ve dnech před jejím osvobozením vládou. Chtěli zničit ISIS, ale ne až tak moc.

Takže nakonec to byla syrská armáda a její spolubojovníci z libanonského Hizballahu a Íránci a Rusové, kdo vytlačil vrahy ISIS z Palmyry, a kteří by mohli – bůh nás chraň před takovým úspěchem – dokonce zaútočit na „hlavní město“ ISIS, Raqqa. Napsal jsem mnohokrát, že syrská armáda rozhodne budoucnost Sýrie. Když se opět zmocní Raqqa – a Deir el-Zour – kde fronta al Nusra zničila kostel na památku arménské genocidy a rozházela kosti již dlouho mrtvých křesťanů (1915) po ulicích – slibuji vám, že budeme opět mlčet.

Nemáme ISIS zničit? Zapomeňte. To je Putinova práce. A Assadova. Modlete se za mír, lidičky. O tom to přeci je, ne? A Ženeva. Kde přesně to vůbec je?