Eurasijská ekonomická unie nebo Transpacifické partnerství? Thajsko se vyslovilo ve prospěch prvního

Další třešinkou na současném horkém „dortu“ vlády globálních korporací se stala zpráva o záměru jednoho z účastníků setkání – Thajska – přidat se k naší Euroasijské ekonomické unii (EAEU). „Rusko přislíbilo podpořit žádost Thajska, aby se stalo novým členem EAEU,“ citoval TASS thajského ministra zahraničí Dona Pramudvinaie.

V zájmu pravdy je třeba přiznat, že toto prohlášení nebylo překvapením v plném smyslu slova, protože už 1. dubna tohoto roku Rusko a Thajsko zahájili rozhovory o vytvoření zóny volného obchodu. Nicméně lze tvrdit s jistotou, že mnozí naši západní „příznivci“ upřímně doufali, že po této etapě další hned tak následovat nebude. Ovšem dnes, v éře „krátícího se času,“ se události odehrávají tak rychle, že je zbytečné vytvářet si předpoklady založené na včerejších očekáváních.

Za pozornost stojí ta skutečnost, že novinky podobné současnému thajskému rozhodnutí přicházejí obvykle na pozadí zpráv o podepsání dohod o stavbě objektů s vysokými technologiemi u našich partnerů: různých typů elektráren a dalších projektů energetického sektoru.

Proto je smysl takové spolupráce naprosto očividný a racionální: suroviny a technologie výměnou za výrobky a spotřební zboží – konkurovat v tomto směru je pro nás mnohem obtížnější, vzhledem k objektivním faktorům: klima, lidské zdroje, mentální požadavky. Přitom naše technologie jsou méně nákladné a tudíž konkurenceschopnější ve srovnání s odpovídajícími západními. Taková ekonomická politika nám dovoluje nerozptylovat se produkcí obyčejných kalhot a ovoce, ale soustředit se na rozvoj důležitějších technologií.

Prohlášení o záměru Thajska stát se členem Euroasijské ekonomické unie proto je pokud ne vítězstvím, tak důležitým úspěchem soupeření se Západem. A v každém případě je to nepochybný neúspěch našich takzvaných „partnerů,“ „příznivců,“ které jsem dal do uvozovek už výše.