Pekelný oheň z nebes Taliban nezničí

Samozřejmě, je toho zde více. Mansour byl mazaným obchodníkem, který často cestoval do Dubaje – historické zúčtovací banky Talibanu, kde se provádí všemožné pochybné obchody. Byl rovněž úzce napojen na Jundullah – alias fanatické sunitské protiteheránské bojůvky, velmi aktivní v íránské provincii Sistan-Balúčistán.

Tentokrát byl Mansour v Sistan-Balúčistánu na zdravotní návštěvě – údajně aby se vyhnul nemocnicím v Pákistánu silně střeženým ISI (tajnou službou). Avšak údajně pákistánské tajné služby o tom věděly – takže to mohly vědět i americké tajné služby, a tudíž byly schopny ho sledovat.

Ale pak je tu skutečný trumf za kloboukem: Nová opiová válka.

Obvyklí podezřelí na východním pobřeží trvají na tom, že Taliban skvěle vydělává na dohledu na obchod s opiem z Afghánistánu – a nyní funguje jako mnohamiliardový drogový kartel. To je nesmysl.

Lze si vsadit na to, že Mansourova vražda nesníží produkci afghánského opia – která byla trvale na vzestupu roky. Malawi Hibatullah Akhundzada, Mansourův bývalý muž číslo dva, byl jmenován novým vůdcem.

Faktem je, že pěstování máku v Afghánistánu zůstává na nejvyšších úrovních v provinciích, které jsou – teoreticky – pod kontrolou Kábulu. Vloni bylo vyrobeno více opia – za teoretické operace NATO Trvalá svoboda – než v jakémkoliv jiném roce od doby, kdy to OSN začala v r. 2002 sledovat. V r. 2016 vyrobí Afghánistán více opia – tedy heroinu – než činí celková globální spotřeba.

Náznak toho, co se skutečně děje v nové opiové válce, poskytuje poslední kniha (v italštině) Enrico Piovesana. Vypráví o pochybných vojenských operacích prováděných NATO, ve kterých jsou obrovská množství opia zabavována a odvážena vrtulníky – aby je již nikdo více nespatřil.

Takže jsme zpět u staré krysí trasy CIA, což znamená u řízení afghánského opiového trhu za spoluviny místní policie, vysokých vojenských představitelů v Kábulu a rodiny Karzaiho, bývalého prezidenta, alias „starosty Kábulu“, Hamida Karzaiho. Obchodování s pašeráky drog také poskytlo příhodnou likviditu – špinavé peníze – velkým západním bankám. Nic z toho nemá co dělat s Talibanem, který ve skutečnosti produkci opia v r. 2001 srazil téměř na nulu, než přišlo 9/11 a americké bombardování/okupace Afghánistánu.

Stínoví hráči Af-Pak

První historický americký útok bezpilotním letounem v Balúčistánu (další Obamův „primát“) zůstává záhadou. Uvěřitelnou pracovní hypotézou je, že šlo o tajnou americko-pákistánskou spolupráci. Příkaz k útoku přišel údajně přes Pentagon, ne přes CIA. Mansourova Corolla byla po překročení hranice asi 40 km na území Balúčistánu – v oblasti, kde by americké bezpilotní letouny byly celkem zranitelné modernizovanou (v r. 2011) pákistánskou protivzdušnou obranou.

Pravděpodobným – avšak nepotvrzeným – scénářem je, že RQ-170 Sentinel sledovaly Mansourovu Toyotu a koordináty pak předaly bezpilotním letounům Reaper operujícím z kandahárského letiště. Za předpokladu, že bezpilotní letouny začaly sledovat Toyotu na íránsko-pákistánské hranici, byly v činnosti nad Balúčistánem ve vzdušném prostoru hodiny, ničím nerušeny.

Ale pak jsou zde nesrovnalosti. Pákistánské zdroje zmiňují, že Toyota – jako při každém zásahu bezpilotním letounem – nebyla zcela zničena, ale stále jela. A na scéně se objevil i záhadný pas (mullaha Mansoura), zcela nepoškozen.

Co se týká původního HUMINT, vedoucího k Mansourově stopě, názor, že si zářez může udělat Washington, je bláhový. Je mnohem pravděpodobnější, že informace poskytlo velmi dobře umístěné/placené aktivum někde – ať již v armádě v Kábulu, nebo nějaký nespokojený operativec ISI.

O co Mansourovi skutečně šlo? Byl dost zběhlý ve hře o čas. Americkou „strategii“ jasně prohlédl – ta se smrkla na to, že je povzbuzován afghánský prezident Ashraf Ghani, aby přesvědčil Islámábád, aby dostal Taliban k jednacímu stolu.

Tudíž Mansour věděl, že Taliban může vždy vojensky postoupit i bez vyjednávání; to je důvod, proč řádně oznámil jarní ofenzivu 2016 – každoroční rituál Talibanu. Zároveň si dával velký pozor, aby si neznepřátelil Islámábád, aby nebyla bezpečná útočiště Talibanu v Pákistánu ohrožena.

Co se týká toho, o co jde Islámábádu, to je mnohem nejasnější. Mužem Islámábádu coby následník byl ve skutečnosti Sirajuddin Haqqani. Po smrti jeho nechvalně známého otce Haqqani vede stejnojmennou síť – která je velmi za dobře s ISI, údajně více, než tradiční Shura v Kandaháru/Quetta, alias historický afghánský Taliban.

Nový kápo Talibanu bude nyní mít příhodné okno příležitosti ke konsolidaci moci. Na počátku 2017 bude nový americký prezident, nový šéf pákistánské armády, ale tak zvaná afghánská vláda národní jednoty bude stále nejednotná. Taliban ví, co chce; být součástí vlády v Kábulu a dostat svůj vývar v případě, že spory opředený plynovod TAPI (Turkmenistán-Afghánistán-Pákistán-Indie) bude někdy vybudován. Čím více se věci v Afghánistánu mění, tím více se vrací dvacet let zpět, do situace za druhého Clintonova funkčního období.

Mezitím bývalé aktivum CIA, bývalý kámoš Osami bin Ladena a jeden z veřejných nepřátel USA, Gulbuddin Hekmatyar, definovaný Washingtonem jako „globální terorista“ a vůdce organizace Hezbi Islami, se chystá uzavřít dohodu s Kábulem.

Hezbi Islami je druhou největší „odbojovou skupinou“ v Afghánistánu. Většina vrcholových velitelů přeběhla k Talibanu. Hekmatyar žije v exilu někde v Pákistánu; ISI, samozřejmě, o tom všem ví. Takže když Ghani v Kábulu nemůže dopadnout Taliban, aspoň nahání mnohem menší rybu, Hekmatyara. Pomůže to? Ne. Nakonec spadne do SCO – pod společným vedením Ruska a Číny – aby se rébus jménem Taliban vyřešil. Zcela určitě to neudělá operace Trvalá svoboda navždy – bez ohledu na velikost jejich seznamů lidí k zavraždění.