Potíže mezi Moskvou a Teheránem?

Co se však skutečně stalo, si zaslouží další zkoumání.

Za prvé je třeba říci, že Rusové používali tuto leteckou základnu už nějakou dobu, ale dohoda mezi Ruskem a Íránem byla držena v tajnosti. Podle ruských zdrojů se zdá, že Íránci byli velmi překvapeni, když byla tato informace zveřejněna, a že některé frakce uvnitř vládnoucích elit Íránu byly pobouřené tím, co vnímaly jako veřejné přijetí kompromisu íránské suverenity. Nejprve to byl íránský ministr obrany Hossein Dehghan, který vyjádřil své rozhořčení nad tím, co chápal jako ruský únik informací, k němuž došlo bez íránského souhlasu. Podle Dehghana chtěli Rusové ukázat, že jsou vlivnou supervelmocí, a to je důvod, proč tuto informaci zveřejnili. Brzy poté íránské Ministerstvo zahraničí a ruský velvyslanec v Teheránu potvrdili, že Rusové opustili Hamedan a že se vrátí pouze tehdy, když obě země budou souhlasit s jejich návratem.

Nicméně v tom může být víc faktorů, než se na první pohled zdá.

Podle stejných ruských zdrojů vyplývá, že to, co by se mohlo odehrávat, je vnitřní boj mezi různými íránskými frakcemi, konkrétně íránskými ozbrojenými silami a Íránskou islámskou revoluční gardou (IRGC). Rusové věří, že webové stránky Warfare Worldwide, které původně uveřejnily tuto informaci, jsou spojeny s íránskými ozbrojenými silami, které, podle Rusů, vyzradily tuto informaci (a snímky) prostřednictvím Warfare Worldwide s cílem znemožnit íránskou vládu. Poté, co byla tato informace zveřejněna, ji Rusové museli potvrdit, což vyústilo v několik velmi bouřlivých výměn názorů v íránském parlamentu. Ruští experti prohlásili, že rozhodnutí ohledně nabídky k využívání íránské vojenské letecké základny v Hamedanu Ruskými leteckými a kosmickými silami nemohlo být učiněno bez osobního souhlasu ajatolláha Alího Chameneího, nejvyššího vůdce islámské republiky, a že Ruské letecké a kosmické síly používaly leteckou základnu Hamedan od loňského roku. Nicméně (zcela pochopitelně) ohromná citlivost íránské veřejnosti k otázce suverenity přispěla k tomu, že zveřejnění této informace se stalo pro Íránce velmi trapnou záležitostí, zejména pro ty konzervativní. Druhý problém spočívá v tom, že Rusové většinou pracovali s IRGC, protože to jsou právě ti, kteří bojují v Sýrii, zatímco íránské ozbrojené síly byly s touto dohodou nespokojeny.

Ať už je to jakkoliv, v krátkodobém horizontu jde o zcela jistě špatnou zprávu, a to nejen vzhledem k tomu, že se komplikuje uskutečňování ruských leteckých úderů proti Daeši, ale také z toho důvodu, že se ukazuje, že v neformálním spojenectví mezi Ruskem a Íránem není všechno dokonalé a zářivé. Zcela jistě očekávám, že ve střednědobém až dlouhodobém horizontu obě strany zlepší vztahy a vypracují řadu vzájemně přijatelných protokolů ohledně spolupráce mezi oběma zeměmi. V tomto smyslu je to dobrá zpráva.

Po pravdě řečeno, ani Rusko, ani Irán, nemají žádnou jinou možnost, než pracovat společně. Konkrétně Íránci nezbytně potřebují silné partnerství s Ruskem, aby udrželi americko-takfiristicko-sionisticko-wahabistickou (jaká to kombinace!) alianci na uzdě, a aby i nadále byli páteří odporu proti anglosionistické říši v Sýrii, Libanonu, Iráku i jinde. Pokud byl tento únik informací opravdu snahou ozbrojených sil sabotovat operaci, řízenou IRGC, potom bude muset nejvyšší vůdce „uklidit dům“ a ujistit se, že všechny frakce íránské vlády spolu spíše spolupracují, než že jsou proti sobě. S ohledem na jistý druh nechvalného vnitřního boje, který se v Rusku odehrává již několik let (a stále pokračuje) mezi stoupenci NATO a zastánci svrchované Euroasie, myslím, že Vladimir Putin bude mít opravdu velké pochopení pro obtíže, spojené s řízením tajné operace v zemi, v níž různé frakce soupeří navzájem mezi sebou.