Souboj agresorů

Ale přitom si masmédia neumí položit tu nejdůležitější a nejfundamentálnější otázku týkající se těchto voleb: Není tohle vše jen naoko hraný souboj kandidátů, takž e jediným vítězem bude establishment? Clintonová je evidentně kontrolovaná establishmentem a bude oddaně sloužit svým chlebodárcům, pokud bude dosazena do Bílého domu, i když její zhoršující se zdravotní stav bude představovat určitou hrozbu pro tahače nitek, jelikož i loutky musí umět tancovat, když je to třeba. Velkou otázkou zůstává, zdali je Trump skutečně mimo establishment, jak sám o sobě tvrdí, a půjde vládě po krku. Když se ale podíváme na napojení Trumpových poradců na WallStreet, tak to vypadá, že elita má pod palcem oba hlavní kandidáty, takže volby se potom stávají jen politickým cirkusem, který má odvést pozornost mas od bankrotující ekonomiky a neustálých zahraničních válek. 

Jak Trump, tak Clintonová podporovali válku v Libyi

Čím hlouběji se Trumpem zabýváte, tím více máte pocit, že je jen dalším členem kliky establishmentu. Když se podíváme na Trumpovy postoje ke dvěma předchozím válkám, můžeme si udělat obrázek, jak asi bude pod ním vypadat americká zahraniční politika. I když tento realitní magnát kritizoval jak války v Iráku, tak v Libyi, byl to on, kdo je na začátku podporoval. V září 2002 během interview s Howardem Sternem dostal Trump otázku, jestli by podpořil válku v Iráku, na kterou odpověděl: „Myslím, že ano. Přál bych si ale, kdyby se to bývalo provedlo pořádně už napoprvé.“ Upřímně řečeno, tohle je sotva ten nejbojechtivější výrok, který jste kdy slyšeli, ale zároveň je od Trumpa nanejvýš pokrytecké, když tvrdí, že byl proti válce v r. 2003.

Co by ale mělo skutečně znepokojovat ty, kteří odmítají imperialismus Západu je postoj, který Trump zaujal k „humanitární“ intervenci v Libyi v r. 2011, která způsobila v zemi totální destrukci. Přestože byla Clintonová kritizována za klíčovou roli ve válce, byl to sám Trump, kdo byl hlavním propagátorem intervence. Ve videu umístěném na jednom z oficiálních Trumpových YouTube kanálů z 28. února 2011 mohla hvězda této reality show stěží vyjádřit méně podpory pro válku, která vedla k tak rozsáhlé devastaci:

Nemohu uvěřit tomu, co moje země dělá. Kaddáfí zabíjí v Libyi tisíce lidí, nikdo neví, jak to tam přesně vypadá, a my jen sedíme na zadku. Máme vojáky na Blízkém východě, ale neintervenujeme, abychom zastavili toto hrozné krveprolití.....Mluvíme tu o historických milnících, a tohle může být jeden z nejhorších. Měli bychom zasáhnout a zastavit počínání tohoto chlapa, což by bylo velmi snadné a rychlé. Mohli bychom to provést šetrně, zlikvidovat ho a zachránit lidské životy...Lidi nám nakonec za to budou vděční; nakonec tu zemi sami převezmou a měli by se nám chtít odvděčit.  

A Trump pokračuje:

Ale musíme zasáhnout a chránit lidské životy; tito lidé jsou zabíjeni jako zvířata. Je hrozné, co se děje a je třeba to zastavit. My jen vydáváme rozhodnutí jako obchodní embarga, ale co má tohle s tím společného? Zabíjí (Kaddáfí) lidi v ulicích kulomety. Měli bychom to celé udělat na humanitární bázi; okamžitě jít do Libye a svrhnout toho chlapa - velmi rychle, šetrně, efektivně a zachránit životy lidí. A poté, až bude uděláno, půjdeme za odpůrci, kteří se zatím dostanou do vedení země, a řekneme jim: Víte, my jsme vám pomohli, takže jako odměnu chceme vaši ropu.

Hillary Agresorka

Z těchto dvou kandidátů je pro establishment jasným favoritem Hillary Clintonová. Ta je jedním z největších příznivců agresivní válečné politiky ve Washingtonu a v posledních desetiletích podpořila každou americkou vojenskou akci. Clintonová zatím během své prezidentské kampaně obdržela $300,000 od zbrojařských firem; jedná se o druhou nejvyšší částku (po Bernie Sandersovi) ze všech kandidátů, kteří se původně ucházeli o místo v Bílém domě.   Neexistuje jediný člověk na světě, který by pochyboval o agresivitě Clintonové, jelikož důkazů pro to je prostě příliš mnoho.  

A současně je zřejmé, že akademici establishmentu si žijí ve svém světě. V článku publikovaném na Voxu a znovu publikovaném na Brookings Institution a stránkách Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) z 8. srpna tohoto roku, se dva akademici establishmentu oddávají jedné z nejabsurdnějších diskuzí, které v poslední době spatřily světlo světa. Autoři článku jsou Jeremy Shapiro, člen think-tanku Brookingsova institutu a současně jeden z vedoucích analytiků projektu IOS (Project on International Order and Strategy), a Richard Sokolsky, elitní spolupracovník Carnegieho nadace pro mezinárodní mír. Článek se jmenuje: Why Hillary Clinton wouldn’t be a foreign policy hawk as President.

Shapiro a Sokolsky začínají konstatováním, že každý soudný člověk (s IQ 10 a více) musí v Clintonové vidět agresorku, a dá se tedy očekávat, že i americká zahraniční politika se za její vlády stane agresivnější. Pak přejdou na argumentaci, že Clintonová podpořila množství válek a intervencí za posledních dvacet let, včetně války v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Libyi a Sýrii. Zatím dobrý. Ale potom zcela obrátí a začnou tvrdit, že válkami prosycená historie Clintonové ještě vůbec neznamená, že se bude stejně chovat i jako prezidentka s tím, že se Clintonová více zaměří na domácí politiku, než na zahraniční kauzy.

Z tohoto článku lze vyvodit tento závěr: Reputace Clintonové je natolik poskvrněná a její bojechtivost a válčivost natolik evidentní, že se establishment musí opravdu hodně snažit vyleštit její „public image“, aby měla ve volbách nějakou šanci. Kdyby Hillary nebyla ženou a neměla za sebou všemocný establishment, neměla by vůbec žádnou šanci na vítězství ve férové volbě, vzhledem k množství skandálů, ve kterých hrála ústřední roli. Jelikož Clintonová podpořila nejméně pět závažných válečných konfliktů a intervencí během posledních dvaceti let, je nasnadě se domnívat, že bude stejně agresivní i jako vrchní velitelka ozbrojených sil.

Ačkoliv Hillary je (právem) kritizována pro své dravčí choutky, kritika by se měla rozšířit i na Trumpa, pro jeho podporu ilegálních a hnusných válek v době nedávno minulé. Trumpova nestydatá podpora vojenské intervence v Libyi (v r. 2011) by měla být vnímána jako varování jak by vypadalo jeho vládnutí, pokud by se dostal k moci. Veškeré důkazy naznačují, že bez ohledu na to, kdo bude korunován v listopadu šampionem, můžeme očekávat, že americká zahraniční politika bude nadále pokračovat v linii destrukce a agresivity.

Poznámka editora

Trump samozřejmě není svatý, ale v porovnání s Hillary není co řešit. Z mnoha zlého vol to menší, praví přísloví. Ostatně je jedno, co si myslíme, nebo jak budou Američané volit. Rozhodující je, kdo počítá hlasy.