Jak polští poradci dojí rozpadající se Ukrajinu

První známou postavou z Polska exportované „cizinecké legie“ na Ukrajinu se v letošním roce stal Leszek Balcerowicz, bývalý vicepremiér Polska, otec šokové terapie polské ekonomiky z počátku 90. let minulého století, kterou provedl v duchu extrémního liberalismu.

Polský „reformátor“ na základě rozhodnutí ukrajinského prezidenta Petra Porošenka převzal hned tři významné státní úkoly: funkci zástupce prezidenta ve vládě, jeho poradce a spolupředsedy skupiny strategických expertů pro záležitosti reforem. Přitom za Ukrajinu se nepostavil sám: „strategický poradce“ nezapomněl na své společníky, kteří se nedávno ocitli v Polsku bez práce, a uvedl je do kyjevských salonů jako „členy svého týmu“.

Jerzy Miller - to je podle slov Balcerowicze „ikona činovníka“. Je třeba připustit, že tento absolvent Krakovské metalurgické akademie AGH skutečně udělal příkladnou kariéru v „byrokratickém kolotoči“ vysoce placených pozic a míst. V socialistických časech působil v Ústavu obrábění kovů, ale v „novém“ Polsku zažívá ohromující rozlet. Kým vším on nebyl: náměstkem ministra financí, předsedou Agentury pro restrukturalizaci a modernizaci zemědělství, poradcem předsedy Polské národní banky, předsedou Fondu národního zdraví, ministrem vnitra a dokonce i viceprezidentem Varšavy. V letech 2000-2002 Miller dokonce stihl za americké peníze (v rámci takzvaného „projektu makroekonomického konsultingu pro Gruzii“) trávit čas jako poradce tehdejšího prezidenta Eduarda Ševarnadze. Jedním slovem: muž, který o všem ví trochu, ale nic konkrétního. Nedávno jeho kariéra v Polsku náhle skončila: vedl totiž polskou komisi vyšetřující příčiny smolenské katastrofy (10.04.2010 při letecké havárii u Smolenska zahynulo všech 96 členů oficiální polské delegace letící na smuteční obřad v Katyni v čele s bývalým prezidentem Polska Lechem Kaczynskim) a ve výsledku, i když v poněkud odlišném důrazu, zopakoval verzi předloženou dříve výborem pro mezinárodní letectví (IAC). Tato verze se stala pro nové polské orgány naprosto nepřijatelnou. Pro ně byl příčinou nehody jednoznačně „zločin spáchaný na polské elity katany z Moskvy.“ Proto i takový „komplexní specialista" coby vedoucí komise byl pro polskou administrativu ztracen.

Druhý stranický kolega Balcerowicze – to je Miroslav Čech. Jeho jméno může být zavádějící: nejedná se o Čecha ale o rodilého Ukrajince a aktivního člena ukrajinské lobby v Polsku; jako historik a novinář je spojen se zájmovými skupinami, které jsou v otevřeném konfliktu s příbuznými polských obětí UPA (Ukrajinská povstalecká armáda - podle rozhodnutí Nejvyššího soudu organizace zakázaná v Rusku - EADaily).

V Polsku se od Balcerowiczovy šokové terapie mnoho Poláků nemůže stále vzpamatovat. Jejími hlavními cíli byla masivní privatizace státních podniků, nyní stále častěji chápaná jako okrádání státu a občanů, vznik nezaměstnanosti a zničení státních statků v zemědělství, což vedlo k degradaci regionů v zemi. Zavedení takzvaných „tržních mechanismů“ mělo za následek zejména skutečnost, že dramaticky vzrostla zadluženost z půjček, mnoho farmářů zkrachovalo, někteří se ocitli v tak beznadějné situaci, že dokonce spáchali sebevraždu.

Není náhoda, že i přes několik pokusů Balcerowicze vrátit se jako aktivní hráč na polskou politickou scénu, mu jeho manévr nevyšel, ve skutečnosti – jeho politická strana je s největší pravděpodobností navždy pryč z polské politické arény. Zato nyní před Ukrajinou povstal skutečný přízrak další verze šokové terapie určené v první řadě ke zničení zbytků těžkého průmyslu a zemědělství na Ukrajině.

Není divu, že mnoho Poláků s neskrývanou ironií ocenilo tuto zvěst jako „pomstu za masakr v polské Volyni“ (šlo o brutální zavraždění až 200 tisíc Poláků – civilistů hrdlořezy UPA v průběhu druhé světové války). Ministr spravedlnosti a generální prokurátor Zbigniew Zёbro se po jmenování „velkého reformátora“ do vysokého úřadu v Kyjevě také netajil svými obavami o další osud Ukrajiny: „Časy Balcerowicze v Polsku – to byly aféry, zničené továrny a zemědělské státní statky za groš propadlé bankám ... Bůh ochraňuj Ukrajinu!“

Jmenováním Balcerowicze se nečekaně rozohnil další známý člen „cizinecké legie“ vládnoucí dnes Ukrajině – Michail Saakašvili, v minulosti prezident Gruzie, nyní stíhaný gruzínskými orgány coby guvernér Oděsy. Ten nazval nového polského poradce „politikem vytaženým z naftalínu, který přijíždí na Ukrajinu jednou za měsíc pro peníze.“ A vzpomněl si na staré časy: „Když vláda Eduarda Ševardnadze zcela zabředla do korupce a situace v Gruzii byla velmi podobná tomu, co se děje na Ukrajině dnes, tehdy Američané za velké peníze najali Leszeka Balcerowicze, aby přišel do Gruzie a pomohl Ševarnadzemu svými radami. Přišel a plně se osvědčil, vymítil korupci. Nijak ovšem nepodpořil nás, mladé reformátory, kteří se snažili něco změnit. Je to nájemný vymítač zkorumpovaných režimů!“.

Sám Balcerowicz se diplomaticky vyhnul odpovědi na všechny otázky související s platem za jeho služby. Upřednostňuje šířit se o svém „poslání“ a „touze pomoci Ukrajině v těžkých časech“, ale pracuje, podle jeho vlastních slov, „pouze na pokrytí vlastních nákladů.“ „Náklady“, ty jsou však neuvěřitelně vysoké – upřímně řečeno, pouhý smrtelník si umí jen stěží představit takové částky.

Wojciech Balchun, který nedávno vedl ukrajinské železnice, podepsal smlouvu s odměnou 1.500.000 $ ročně! A tak se stal novým prezidentem v představenstvu železnic Ukrajiny – a není zde jediným Polákem; Balchun také přišel se svým týmem a do vedení "Ukrzalіznici" dosadil tři polské „importované“ vedoucí pracovníky.

Nutno přiznat, že na rozdíl od čistě politických „odborníků na libovolné a žádné problémy“ má nový šéf ukrajinské železnice na svém kontě v Polsku úspěch při ozdravení jedné z mnoha firem vzniklých po rozdělení polských železnic – jedná se o PKP Cargo, která se zabývá nákladní dopravou.

Poté, co dokončil své poslání, opustil Balchun prestižní místo a rozhodl se věnovat své hobby – rockové hudbě a vystupování v rockové kapele. Nicméně, dlouho mu to nevydrželo: doslova o pár měsíců později prohlédl, že ukrajinské miliony nejsou k zahození. Mezitím v reakci na vtípky zástupců 300 tisícové armády ukrajinských železničářů, že nový „importovaný“ ředitel nikdy nejel vlakem po jejich zemi, okamžitě přesedl ze služebního vrtulníku na kolejová vozidla.

Nejnovějším členem polského disentu na strategických pozicích ukrajinské ekonomiky se stal Slavomír Novák, v letech 2011-2013 ministr dopravy, stavebnictví a námořního hospodářství ve vládě Donalda Tuska (nyní předseda Evropské unie). Tento politolog, který nikdy nepracoval v přepravě nebo ve stavebnictví, ani v námořním sektoru (samozřejmě s výjimkou role ministra v těchto odvětvích), bude nyní v čele "Ukravtodoru" – agentury zabývající se stavbou a opravami ukrajinských silnic.

V Polsku byl nucen rozloučit se s rolí ministra, v níž si z pohledu jeho ambicí předobře vedl, pod tíhou skandálních odhalení. Nejdříve pohořel na... luxusních náramkových hodinkách, které „zapomněl“ připsat do svého majetkového přiznání (nezbytného pro vysoké úředníky), pročež stanul před soudem. Pak se ukázalo, že lhal v pěti bodech téhož majetkového přiznání.

Novák byl také jeden z hrdinů aféry s odposlechy rozhovorů vedoucích politiků, které unikly do tisku: když se daňové orgány začaly zabývat nejasnými příjmy jeho rodiny, chtěl prostřednictvím vlivných kolegů z ministerstva financí potlačit tuto iniciativu. Nicméně ministr infrastruktury Ukrajiny Vladimír Omeljan, doporučující kandidaturu Nováka, o něm sebevědomě prohlásil, že „je ve své profesní kariéře bezkonkurenční, ve své profesní minulosti nemá korupční momenty, nikdy nebyl zapojen do lobbingu a politicky je neutrální“.

Co naznačuje invaze cizích „odborníků“ na Ukrajinu? Jedná se jen o neschopnost místních úřadů v řízení hospodářství jejich vlastní země? Možná se za vším skrývá sofistikovaný cynismus – pokud příští kolo „reforem“ selže a rozzlobení lidé vyjdou do ulic, bude možné směle prohlásit: vždyť jsme chtěli udělat vše co nejlépe, ale polští poradci nám to zkazili.