Je na řadě Saudská Arábie?

Přerozdělení hranic těchto strádajících zemí je dnes prakticky každý den diskutováno na stránkách světových médií. Jen před pár dny zveřejnil německý Der Tagesspiegel mapu, na které byly země Iráku a Sýrie sloučeny a nově vytvořené území je rozděleno na tři části.

Navíc měly tyto tři části na mapě už název „budoucích států“: Kurdistán, Sunnistán a Šíistán. Mapa obsahovala ještě další dvě země, potenciální kandidáty na změnu hranic: Libye a Jemen. Tyto země jsou dnes skutečně na pokraji rozpadu. Roky nepřetržitých kmenových občanských válek v Libyi a Jemenu nenávratně rozdělují národy.

Evropští politici by už dávno měli pochopit, že nastal čas, aby se vzdali své brutální vášně pro určování hranic, osudů a lidských životů. Není žádným tajemstvím, že mapa moderního blízkého východu byla nakreslena Británií na počátku 20. století. Vzpomeňme jména těchto „vymezovačů a strůjců“ osudů na středním východě: Gertruda Bell, Winston Churchill, Thomas Edward Lawrence (coby Lawrence z Arábie), Mark Sykes, generál Edmund Allenby, Arthur J. Balfour, generál Reginald Wingate, Herbert Samuel a další.

Svět potřebuje vědět, čí „úsilí“ vedlo k tomu, že je tato oblast sto let ponořena v sérii nekonečných válek a krveprolití, kdo přivedl blízký východ k dnešní tragédii. Ale události současných dnů ukazují, že se nikdo nepoučil z tohoto největšího zločinu 20. století. Svět stále obdivuje a vychvaluje historické zásluhy zmíněných strůjců osudů. Tisíce kilometrů od středního východu „stratégové“ nadále podle jejich příkladu překreslují hranice a kují nové plány, jak přimět svět, aby akceptoval jejich pravidla hry. A jen velmi málo lidí si připomíná stovky milionů blízkovýchodních lidí, židů, křesťanů, muslimů, Arabů a Kurdů, Asyřanů a Maročanů, šíitů, wahhábistů a sunnitů, nikdo neslyší jejich hlasy, nikdo se neptá, zda chtějí žít a umírat v nekonečných válkách.

Ještě jedna mapa z pera Robina Wrighta, amerického novináře a mezinárodního analytika, na níž bychom chtěli upozornit, byla zveřejněna v roce 2013 v New York Times. Z ní čiší obrys další hrozby. Mapa ukazuje, že nejbohatší země na zásobu ropy a s největší rozlohou na středním východě, Saúdská Arábie, bude rozdělena na 5 států. Vykreslený scénář předpokládá vytvoření nového státu – Východní Arábie – podél pobřeží Hormuzského průlivu, oblast Hijaz bude patřit do Západní Arábie, země hraničící s Jemenem přešly pod Jižní Arábii, část severních oblastí země byla umístěna do Severní Arábie, hlavní město Rijád s vydělenou centrální částí současné Saúdské Arábie by se mělo stát hlavním městem nového Wahhábistánu. Mapa byla ve skutečnosti sestavena velice věrně na základě geografického rozložení arabských kmenů.

Je zcela očividné, že zveřejnění takové mapy ve druhém největším americkém listu znamená americký záměr přikročit v blízké budoucnosti k rozdělení svého nejbližšího spojence v regionu – Saúdské Arábie.

Možná se toto tvrzení bude zdát někomu absurdní. Ale podívejme se na vývoj událostí od zveřejnění mapy v New York Times v roce 2013. A vyvíjely se velmi zajímavě, jako podle předem napsaného a řízeného scénáře. Jižní soused Saúdské Arábie Jemen se v roce 2013 ponořil do vleklého kmenového konfliktu, který přešel do těžké občanské války. Saúdská Arábie byla nucena vytvořit koalici a zasáhnout do situace v Jemenu. Následkem toho v řadách šíitů, kteří představují 15% obyvatel Saúdské Arábie, vypukly nepokoje a protesty. Šíitský region, který se nachází na západě země, pojal záměr k odtržení od království a připojení k Bahrajnu. Po smrti krále Fahda vypukla uměle vyprovokovaná krize mezi dědici trůnu. A co vidíme dnes? Saúdská Arábie je ze všech stran obklopena hořícími zeměmi zmítanými hrůzami občanských válek: Libye, Irák, Sýrie a Egypt, jehož situaci také nelze považovat za příliš stabilní.

250 let historie Saúdské Arábie sestává z nekonečné řady občanských a kmenových válek a z politických vražd. Od konce 18. století vznikly v zemi tři království a všechna se rozpadla v důsledku válek. Moderní Saúdská Arábie je již čtvrté království, čtvrté státní zřízení této země. Poznamenejme, že všechny arabské války začaly kvůli neochotě některých arabských kmenů uznat nadřazenost jiných kmenů. A samozřejmě Velká Británie využívala nepřátelství mezi kmeny s maximálním užitkem pro sebe.

Umělé hranice státu byly Saúdské Arábii vnuceny pod vojenským a ekonomickým tlakem Velké Británie na káhirské konferenci roku 1921. Poté, co Velká Británie uznala nezávislost království, získala Saúdská Arábie v roce 1932 pod vedením sultána Abdul-Azize status státu. Nicméně vyhlášení státu neukončilo vnitřní napětí a kmenové střety. Král Saúd, který nastoupil na trůn po Abdul-Azizovi jako jeho syn, byl sesazen rodinou radou. Saúdův bratr a následník trůnu král Faisal byl brzy zabit svým vlastním synovcem. Během následnické vlády králů Khalida, Fahda a Abdulláha sice došlo k částečnému uklidnění kmenových konfliktů, ale nikdy se nepodařilo zajistit mír a klid v zemi, natož pak vytvořit jednotný arabský národ. Vzpomeňme opakované útoky na Mekku, Válku v zálivu a vznik al-Kaidy.

Mezi potenciálními příčinami kolapsu Saúdské Arábie zmiňuje Robin Wright ve svém článku konflikt uvnitř královské rodiny.

V době, kdy král Abdulláh byl na smrtelné posteli, nastal v královské rodině boj o trůn a proběhly některé provokativní události. Ty pronikly na stránky světových médií díky úsilí neznámo kým vlastněných novin „Mudžáhid“, které náhle začaly publikovat stovky provokativních zpráv o všech žadatelích o trůn, zpráv takového druhu, že byly schopny otrávit, ne-li přivést ke konfliktu, všechny členy královské rodiny. Tentokrát však rozvážnost měla navrch a na trůn usedl Salmán bin Abd al-Azíz, jenž k němu měl nástupnické právo.

Ekonomická prosperita země, která je často označována jako zadržující prostředek nespokojenosti obyvatel s vládnoucí dynastií, se již několik let potýká s vážnou hrozbou. Saúdská Arábie má v amerických investicích a ve Velké Británii asi 1,5 bilionu amerických dolarů. Ve stejné době americký kongres hlasoval pro návrh zákona vyzískat ze Saúdské Arábie 7,5 bilionu $ jako kompenzace za události z roku 2001. Saúdská Arábie dnes čelí ve Spojených státech velkému finančnímu riziku.

Dalším důležitým faktorem nestability na Arabském poloostrově je šíitsko-sunnitský konflikt. Podle velice pravdivého vyjádření íránského duchovního vůdce Chameneí „britský šíismus“ uměle provokuje a vyvolává extrémní agresivitu, nesmiřitelnou nenávist šíitů k wahhábistům, a s výjimkou zanedbatelných pokusů zahájit dialog mezi oběma větvemi islámu povede k novým krvavým střetům mezi wahhabisty a šíity. Uvěznění šíitského vůdce Al-Nimraha Saúdy v lednu 2016 přivedlo Írán a Saúdskou Arábii na válečnou stezku.

Z vleklé občanské války v Jemenu vzešlo velké množství provokací a reakce Saúdské Arábie na ně vyvolaly rozpaky a odsouzení stran mezinárodního společenství. Největší masové zabíjení civilistů v Jemenu se konalo v nedávné době, v září tohoto roku, a bylo při něm zabito 140 a zraněno 535 lidí. Bombový útok na dům, v němž se obyvatelé města shromáždili k pohřebnímu obřadu, si vyžádal životy desítek žen a dětí. Odpovědnost za tento útok padá na úřady Saúdské Arábie. V médiích USA se téměř každý den objevují zprávy a prohlášení, že Saúdská Arábie financuje teroristické skupiny. Ve svaté Medině teroristé odpalují bomby, v Mekce dochází k tragédiím, jejichž následkem jsou masivní ztráty na životech během svatých poutí. Tyto tragické události, které pronásledují Saúdskou Arábii v posledních letech, vedly k velmi složité zahraniční i domácí politické situaci.

Nový král Salmán bin Abd al-Azíz si je vědom nebezpečné situace a hledá nové spojence. Čím dál jasněji se jeví touha Saúdské Arábie připojit se k alianci či partnerství, jaké rozvíjí v posledních několika měsících Putin a Erdogan. Saúdský korunní princ Mohamed bin Nájif zformuloval směřování Království zcela jasně: „Turecko a Saúdská Arábie se staly terčem vměšování vnějších sil, proto se nyní navzájem potřebujeme více než kdy jindy."

Není náhodou, že na zasedání věnovanému analýze stavu americko-ruských vztahů z minulého týdne v USA byli Rusko, Turecko a Saúdská Arábie označeni jako potenciální spojenci, a proto představují hrozbu pro Spojené státy.

Temní vymezovači hranic „umně“ prováděli svoji politiku v tomto regionu téměř 200 let. Oni byli strůjci osudu této oblasti, ovládali státy, armády, kmeny, politické strany i náboženské vůdce, svýma vlastníma rukama zde vedli sobeckou politickou hru a rozvíjeli geopolitické scénáře. V současné době se prakticky ze všech zemí regionu ozývají územní požadavky, což znamená, že jsou všichni ve vážném nebezpečí. Žádný stát, ani státník, nebo vůdce nemohou samostatně čelit tomuto dobře naplánovanému útoku temných sil. Dnes více než kdy jindy je těmto zemím v nouzi třeba mocného svazku, jednoty založené na efektivní, spravedlivé a důvěryhodné vzájemné podpoře. Každý stát, pokud se snaží bojovat sám, může být velmi snadno pohlcen a podlehnout zkáze. Nastal čas semknout řady, postavit se bok po boku a neztrácet už ani minutu. Spása národů celého regionu spočívá nyní v jednotě a ve vytváření silných spojenectví tváří v tvář vnějšímu ohrožení. Svaz mezi Tureckem a Saúdskou Arábií by se mohl stát zárodkem dobrovolné, uvědomělé a vytoužené jednoty, která může v krátké době okolo sebe shromáždit muslimy z celého středního východu, zaštítit a ochránit region před útokem nové generace „vymezovačů“ hranic a zabránit dalšímu chaosu.

Adnan Oktar – absolvent Istanbulské univerzity v Turecku je předním obhájcem islámského kreacionismu v debatě o vzniku života.