Americká armáda v Evropě rozmisťuje tanky

Začátkem jara se vojenské síly NATO budou přesouvat do Pobaltí. Je to zjevně provokativní tah, kdy bude americký prapor rozmístěn v Polsku poblíž hranic s Kaliningradem, ruskou pobaltskou enklávou.

Americká armáda provádí každoroční zplnomocněný obranný akt, kdy nyní došlo ke schválení částky 3,4 miliardy dolarů za účelem plánovaných výdajů na podporu vojenských sil NATO, včetně opětovného otevření nebo vytvoření pěti skladovacích prostorů pro výstroj v Nizozemsku, Polsku, Belgii a dvou lokalitách v Německu. V září začala americká armáda smontovávat další vojenské předsunuté sklady materiálu (APS) k trvalému uložení v Evropě. Doplňková bojová výzbroj (technika) umožní armádě vyzbrojit další těžkou obrněnou brigádu. V současné době má v Evropě pouze dvě lehké brigády: 173. výsadkovou brigádu a 2. jezdecký pluk, vybavený obrněnými transportéry Stryker.

Americká armáda má v Evropě přes 62 000 trvale sloužících členů.

Podle generálporučíka Fredericka Benjamina „Bena“ Hodgese, velitele americké armády v Evropě, by američtí velitelé měli díky předsunutým skladům materiálu celou řadu možností, jak reagovat na vyvíjející se krizi. Stažení výzbroje ze skladů v Eygelshovenu a jeho naložení na vlak, který by směřoval k problémovému místu, by mohlo být známkou americké odhodlanosti, jež by mohla napomoci rozehnat krizi. Americké vojenské síly mají v úmyslu provést v příštím roce více než 90 vojenských cvičení se spojenci NATO a s evropskými partnery, včetně bojové pohotovosti k rychlé reakci (Swift Response) 17. července za účelem testování rychlé reakce jednotek NATO. Cvičení bojové pohotovosti k rychlé reakci je navrženo tak, aby demonstrovalo schopnost armád NATO reagovat na krizi „během 18 hodin od oznámení“.

Rozmístěním vojsk byl porušen Zakládající akt o vztazích a spolupráci mezi Ruskou federací a NATO z roku 1997. Podpisem dokumentu se NATO zavázalo, že nebude usilovat o „další stálé rozmístění velkých pozemních bojových jednotek“ ve státech, hraničících s Ruskem, „za současného bezpečnostního stavu, i v dlouhodobém výhledu“. Smlouva, podepsaná před 20 lety, se zdá být téměř mrtvá pod nátlakem aliance k zesílení vojenské přítomnosti na svém východním křídle.

Argument, že ozbrojené síly jsou rozmísťovány jen dočasně, se zdá být chybný. Každá bojová jednotka průběžně rotuje; každý má svůj vlastní provozní cyklus. Dotyčné plány neznamenají nic jiného, než stálou přítomnost značných vojenských sil.

Existují i ​​další provokativní plány, jak zesílit přítomnost vojsk NATO v blízkosti ruských hranic.

NATO tlačí na vojenský „Schengenský prostor“ v Evropě, aby odstranil cestovní omezení pro přesuny vojenských jednotek NATO a výzbroj napříč kontinentem. Nebude třeba žádat o povolení při přechodu státních hranic. Svrchovanost členských států bude snížena s cílem usnadnění vojenských operací na kontinentu.

Mezitím se 300 amerických příslušníků námořní pěchoty přesouvá do svého nového domova v Norsku. Budou rozmístěni na vojenské základně Vaernes nedaleko Trondheimu, aby zvýšili připravenost nových předsunutých tanků a zbraní, uložených v průběhu roku v podzemních jeskyních. Vaernes leží asi 1 000 kilometrů (600 mil) od rusko-norské hranice.

Ve dnech 26. a 27. října se ministři obrany NATO dohodli na posílení přítomnosti v oblasti Černého moře. Hostitelskými státy armád NATO, jejichž cílem bude provádět kontrolní mise nad Černým mořem, budou Rumunsko a Bulharsko. Velká Británie, Kanada a Polsko vyšlou letadla na leteckou základnu Mihail Kogalniceanu, ležící v jihovýchodním Rumunsku, kde budou umístěna. Rovněž se očekává, že v roce 2017 Rumunsko, Bulharsko a Turecko předstoupí s plánem na zvýšení námořních a leteckých hlídek. Amerika podporuje iniciativu Rumunska na vytvoření mnohonárodní námořní brigády v regionu.

Bulharsko, které má námořní brigády na programu, odsouhlasilo svou účast 400 vojáků v mnohonárodní brigádě v Rumunsku. Jednotka je určena k tomu, aby napomohla k rozmístění posil. Gruzie a Ukrajina budou do těchto plánů plně zapojeny.

Členové NATO, kteří nepatří k černomořským státům, se na základě konvence z Montreux (tj. mezinárodní dohoda z roku 1936 o proplouvání válečných lodí úžinami Bospor a Dardanely do Černého moře, pozn. překl.) nemohou zdržovat v Černém moři déle než 21 dní. Bulharské, rumunské, ukrajinské a gruzínské námořnictvo má však omezené možnosti. Naskýtá se tak možnost, aby jim hlavní námořní mocnosti NATO předaly některé ze svých válečných lodí. Tyto lodě mohou být nově označeny vlajkami některého ze tří černomořských členů za účelem zesílení permanentní námořní způsobilosti v tomto sehraném divadle. Sešikování lodí členských států NATO a nečlenských států pod jednotné operační řízení je velmi provokativní krok vůči Rusku.

Americké torpédoborce a křižníky navštěvují čas od času Černé moře, aby vojskům NATO poskytovaly dlouhodobou schopnost prvního úderu s dlouhým dosahem. Černé moře je na cestě k tomu, aby se stalo regionem nekontrolovatelného zbrojení.

A navíc v Rumunsku je již protiraketová obrana (BMD), přičemž jsou v plném proudu plány ohledně dalšího operačního systému BMD, který má být umístěn na polské půdě v roce 2018. Systém BMD Aegis Ashore, umístěný v Rumunsku, používá spouštěč Mk-41, schopný vystřelit dalekonosné, přesně řízené rakety Tomahawk na půdní pozemky, což je v rozporu se smlouvou INF.

Tyto systémy budou modernizovány. Poté, co bylo dosaženo jaderné dohody s Íránem, ministerstvo obrany USA uzavřelo smlouvu se společností Boeing, aby „definovala koncept“ pro prostředek, určený k mnohonásobnému zabíjení, nebo pro prostředek, určený ke zničení více objektů najednou (MKV). Podle těchto plánů bude tento prostředek určený k zneškodnění více cílů najednou, včetně klamných cílů. Pentagon usiluje o to, aby systém MKV přešel do online režimu do roku 2020.

Rozhodnutí USA zesílit vojenskou přítomnost v Evropě přichází spolu se zvolením Donalda Trumpa, který znevážil alianci NATO a hovořil o ni jako o zátěži pro americké finanční zdroje.

NATO podniká jeden provokativní krok za druhým, spolu se západními médii, které šíří vymyšlené příběhy o „ruské agresi“. Evropská bezpečnost je velmi ohrožena. Jiskra je dostatečně velká na to, aby zažehla ohromný požár.

Ruský prezident Vladimir Putin uvedl, že Rusko přijme veškerá protiopatření v reakci na rozšiřování NATO. Poznamenal, že byl „znepokojený“ ohledně toho, co NATO dělá, a vznesl otázku, týkající se aliančního rozhodovacího procesu. Prezident zdůraznil, že členové NATO mohli jen stěží odolat tlaku Spojených států.

V září Rusko přišlo s návrhem na dosažení dohody o letecké bezpečnosti v regionu pro všechna vojenská letadla, která létají s transpondéry, vyzařující identifikační signál v reakci na jiné radiové signály. Tento návrh byl organizací NATO odmítnut.

Na konci listopadu bylo oznámeno, že Rusko rozmístilo v Kaliningradu mobilní raketový obranný systém, chránící pobřeží, nazvaný Bastion. Ještě v tomto regionu rozmístí systémy protivzdušné obrany S-400 a mobilní raketové systémy Iskander pro střely krátkého doletu, typu země-země.

S neustále se zvyšujícím napětím je velmi urgentní zaměřit se na tyto palčivé problémy. S Donaldem Trumpem jako prezidentem existuje naděje, že tyto sporné otázky, týkající se evropské bezpečnosti, budou uchopeny pozitivním způsobem.

Skupina evropských států v listopadu podpořila iniciativu Německa zahájit jednání s Ruskem o nové dohodě o kontrole zbraní. Německý ministr Frank-Walter Steinmeier, nominovaný na německého prezidenta v příštím roce, vyzval k dohodě, která by pomohla zabránit eskalaci napětí v Evropě.

V roce 2009 západní mocnosti odmítly návrh Ruska k projednání nové smlouvy o evropské bezpečnosti. Nynější realita je nutí přehodnotit jejich postoj. Odmítnutí plánů na zesílení vojenské přítomnosti USA v Evropě by bylo znamením, že Evropa bere jednání o kontrole zbrojení vážně. Ale pokud budou USA i nadále pokračovat ve svých plánech na zesilování vojenské přítomnosti, aby ohrožovaly Rusko, sama Evropa se tak ocitne v situaci, kdy bude vehnána do nekontrolovatelného závodu ve zbrojení. NATO se musí rozhodnout.