Doznání zločince Kerryho

Nahrávka uveřejněná na The Last Refuge zahrnuje vše, co proběhlo na setkání ministra zahraničí Johna Kerryho s členy Národní koalice (22. září 2016, během holandského předsednictví OSN) a vede nás k zamyšlení, jestli jsme věděli vše o pozici, kterou USA zastávaly v Sýrii.

Za prvé jsme si mysleli, že zatímco Washington spustil operaci známou jako „Arabské jaro“, jejímž cílem bylo svrhnout sekulární, arabské režimy a pomoci tak Muslimskému bratrstvu, nechal volnou ruku svým spojencům, aby ve své režii provedli druhou válku proti Sýrii v červenci 2012. Jelikož tito spojenci sledovali svoje vlastní cíle - France a Spojené království rekolonizaci, Katar přivlastnění zásob zemního plynu, Saúdská Arábie expanzi wahhábismus a odvetu za libanonskou občanskou válku a Turecko anexi severu země (podle kyperského vzoru), vzal původní záměr za své. John Kerry nicméně na nahrávce uvádí, že Washingtonu vždy šlo o rozbití Syrské arabské republiky, což naznačuje, že měl všechny kroky svých spojenců bedlivě pod kontrolou. Vyplývá z toho, že poslední čtyři roky byli džihádisté řízeni, vyzbrojování a koordinováni velitelstvím pozemních sil NATO, sídlícím v tureckém Izmiru.

Za druhé: Kerry zde potvrzuje, že Washington nemohl zajít dále, v důsledku mezinárodního práva a pozice Ruska. Mějme to pořád na paměti - USA budou vždy prosazovat své vlastní zájmy. USA zničily většinu infrastruktury syrských ropných polí pod záminkou boje proti džihádistům (což je mezinárodním právem povoleno), ale bez pozvání prezidenta Asada (což zase mezinárodní právo porušuje). Neměly však odvahu rozmístit v Sýrii svou vlastní armádu a utkat se tak se Syrskou republikou v otevřeném boji, tak jako učinily v Korei, Vietnamu a Iráku. Rozhodly se pro tuto práci použít prvoliniové jednotky svých spojenců (řízené zpoza opony) a otevřeně podporovat žoldácké jednotky všeho druhu, tak jak učinily v Nikaragui, riskujíce tím postih od Mezinárodního soudního dvora. Washington se nechce dostat do války s Ruskem, které, ačkoliv nezabránilo destrukci Jugoslávie a Libye, se nyní vzepřelo a stanovilo novou hranici, jejíž překročení nebude tolerovat. Moskva je schopna bránit zákon za užití síly, pokud se Washington rozhodne rozpoutat novou, dobyvačnou válku.

Za třetí: Kerry zde stvrzuje, že Washington doufal ve vítězství IS nad syrskou republikou. Až doteď jsme si mysleli - na základě zprávy generála Michaela Flynna z 12. srpna 2012 a článku Robina Wrighta v New York Times z 28. září 2013 - že Pentagon zamýšlí vytvořit „Sunnistán“, rozprostírající se napříč Sýrií a Irákem tak, aby došlo k protnutí „Hedvábné stezky“. Kerry však přiznává, že plán byl daleko ambicioznější. IS měl dobýt Damašek a potom být zatlačen zpět Izraelem. Jinými slovy řečeno, IS měl být vytlačen do prostoru „Sunnistánu“, který byl pro něj vyčleněn. Sýrie by se potom rozdělila mezi Izrael na jihu, IS na východě a Turecko na severu.

Toto nám umožňuje pochopit, proč se Washington tvářil, že již nemá věci pod kontrolou a dává svým spojencům „volnou ruku“ - a opravdu; zatáhl Francii a Spojené království do války a přesvědčil je, že se jedná o rekolinizaci Levanty, zatímco ve skutečnosti plánoval rozdělení Sýrie bez jejich účasti.

Za čtvrté: přiznáním, že Washington „podporoval“ IS, Kerry dává najevo, že jej i vyzbrojil, což zcela podkopává oficiální rétoriku „války proti terorismu“. 

Od útoku na mešitu Al-Askari v Samaře, 22. února 2006, jsme věděli, že IS (původně známý jako „Islámský emirát v Iráku“) byl vytvořen šéfem americké Národní zpravodajské služby Johnem Negropontem a plukovníkem Jamesem Steelem - na modelu, který použili v Hondurasu - za účelem likvidace irácké opozice a rozpoutání občanské války v Iráku. 

Od zveřejnění detailů schůzky v Ammánu (konané 1.6.2014) v novinách Özgür Gündem (vydávaných PKK - Stranou kurdských pracujících) víme, že Američané zorganizovali souběžný útok IS na Mosul a Kurdské regionální vlády na Kirkuk. 

S jistotou můžeme tvrdit, že Washington po celou dobu podporoval IS.

Za páté: vysvětlovali jsme si konflikt mezi Allen/Clinton/Feltman/Petraeus klanem na straně jedné a Kerryho/Obamovi vlády na straně druhé, jako svár o to, zda podpořit, či nepodpořit IS. Tento výklad byl mylný. Žádná z těchto stran se neštítila organizovat a podporovat ty nejfanatičtější džihádisty. Jediné, v čem mezi nimi panovala neshoda, bylo to, zda riskovat otevřený konflikt s Ruskem, nebo zvolit jiné, skryté způsoby válčení. Pouze Flynn - současný bezpečnostní poradce Donalda Trumpa - se staví proti džihádismu.

Za pár let by se USA měly rozpadnout, stejně jako SSSR. Tato nahrávka s Johnem Kerrym může být použita proti němu a proti Baracku Obamovi před mezinárodním soudem, ale ne před mezinárodním trestním soudem, který je již dnes zdiskreditovaný. Poté, co (Kerry) pozná výňatky své vlastní konverzace, uveřejněné v New York Times, nebude již moci zpochybnit autenticitu veškeré existující dokumentace. Podpora, kterou Kerry poskytuje IS, porušuje hned několik rezolucí OSN a je důkazem Kerryho a Obamovi zodpovědnosti za zločiny proti lidskosti, spáchané teroristickými organizacemi.