Němečtí politici odsoudili protiizraelský protest jako „antisemitismus“

Mimochodem, Netanjahu nepřijel na pozvání EU, ale sám požádal, aby mohl přednést zákon o zákazu shromažďování. Místo toho, aby ho představitelé EU vykopli, přetrpěli jeho přednes, a poté si pevně stáli za svým. Společenství, které se snaží fungovat jako globální hráč, by takovému politickému darebákovi ukázalo dveře. Místo toho však nechali Netanjahua, aby je slovně napadl, a vzali to s úsměvem.

V celém muslimském světě probíhaly velké demonstrace, obzvláště na území okupované Palestiny. Demonstranti vyšli do ulic také v Libanonu, Turecku, Maroku, Švédsku a Berlíně, a protestovali před americkým velvyslanectvím, kde provolávali protiamerická a protiizraelská hesla.

Turecký prezident Erdogan se vyslovil kriticky vůči rozhodnutí Trumpa a obzvláště vůči Izraeli, nazval Izrael „teroristickým státem“ a „zabijákem dětí“, a roznesl na kopytech tento sionistický režim coby „utlačující, okupační stát“. A Spojené státy jsou „partnerem v krveprolití“ na Středním východě, dodal Erdogan. Na setkání Ligy arabských států v Káhiře vyzval libanonský ministr zahraničí Gebran Bassil, maronitský křesťan, k zavedení sankcí proti USA.

V Berlíně se shromáždily dva tisíce demonstrantů u Brandenburské brány, poblíž velvyslanectví USA, křičely protiizraelská hesla a zapálily po domácku vyrobenou izraelskou vlajku. Tato dětinská symbolika, která vyvstala z frustrace, zloby a zoufalství, způsobila humbuk mezi německými politiky. Ti označili tento čin za „antisemitismus“. Můžeme si položit otázku, proč demonstranti také nezapálili americkou vlajku, což by dávalo větší smysl. Pálení vlajek není žádný zločin a je možné tento čin provést, pokud není vlajka umístěna na zahraničním velvyslanectví, což je v Německu považováno za trestný čin.

V důsledku kritiky kriminálního chování Izraele je uplatnění svobody projevu ve velkém nebezpečí. Mezi německými politiky a podlézajícími médií je vždy po ruce antisemitská hůl, kterou kritici umlčí nebo ocejchují jakoukoliv kritiku Izraele jako „antisemitismus“. Tohle stále funguje, ačkoliv žijeme v 21. století, a nikoli ve středověku. S odkazem na Karla Marxe lze říci - strašidlo obchází Německem, přízrak antisemitismu!

Německá politická třída jednomyslně odsoudila spálení izraelské vlajky jako formu „antisemitismu a xenofobie“, jak to nazvala kancléřka Merkelová. Ministr vnitra Thomas de Maizière uvedl:

Nesmíříme se s tím, když jsou Židé nebo stát Izrael hanobeni tímto způsobem.

A dodal:

Německo je „zvláštním způsobem úzce spojeno se státem Izrael a s lidmi, vyznávajícími židovskou víru“.

A ministr zahraničí Sigmar Gabriel uvedl, že i přes pochopitelnou kritiku Trumpova rozhodnutí

neexistuje žádné právo, ani zároveň žádné ospravedlnění pro zapalování izraelských vlajek, podněcování nenávisti vůči Židům nebo zpochybňování práva na existenci Izraele.

Aby těch politických nesmyslů nebylo málo, ministr Gabriel prohlásil, že takové činy nejsou namířeny pouze proti Izraeli, ale také proti „ústavnímu řádu Německa“. Nikdo z demonstrantů nezpochybňoval právo Izraele na existenci a nikdo nezpochybnil „ústavní řád“, pane Gabrieli. Možná, že ministr zahraničí neví, co je to demokracie.

Ministr spravedlnosti a „cenzury“ Heiko Maas k tomu prohlásil:

Každá forma antisemitismu je útokem proti nám. Tady není místo pro žádný antisemitismus.

Přesně tak, ale během berlínského shromáždění nedošlo k žádnému projevu antisemitismu, demonstranti pouze vyjádřili kritiku vůči izraelskému okupantovi a jeho spojenci USA.

Jens Spahn, politik ze strany CDU kancléřky Merkelové, napsal na Twitteru:

Příliš dlouho jsme přihlíželi importovanému antisemitismu na základě mylného výkladu špatně pochopené tolerance.

Takto bychom mohli dlouho pokračovat v této politické rétorice, ale nic bychom se nedozvěděli.

Josef Schuster, předseda Centrální rady Židů v Německu, si také „přisadil“. Podle něj bylo zapálení izraelské vlajky čistým antisemitismem a hrozbou pro existenci Izraele. Schuster nikdy nekritizoval brutální izraelskou okupaci a kruté zacházení s Palestinci. Nejen Centrální rada Židů, ale také další židovští funkcionáři zarytě bojují proti kritice Izraele. Dokonce i samotné židovské kritiky Izraele, jakým je např. Abraham Melzer, šéfredaktor online magazínu „Semit“, očernila předsedkyně židovské komunity v Mnichově Charlotte Knoblochová. Označila Melzera za „notorického antisemitu“. Soud v Mnichově jí zakázal šířit tuto pomluvu a očerňování, ale Knoblochová se proti rozsudku odvolala.

V mnoha článcích se objevil jakýsi druh antisemitismu, který přišel s uprchlíky z arabského světa, ačkoli bylo zdůrazňováno, že v Německu je latentní antisemitismus zhruba u 20% obyvatel. Nikoho nepřekvapí, že všechny novinové titulky spojovaly demonstraci s „antisemitismem“. Pravidelně jsou mnohé antisemitské „skandály“ iniciovány nechvalně známými židovskými novináři. Příliš často dochází k tomu, že jim na to tisk skočí a pomluvy nevinných obětí se začnou rychle šířit.

Reakce politické třídy je čistým pokrytectvím a lichocením Izraele. Politici mlčeli, když se Izrael dopouštěl válečných zločinů proti obyvatelům pásma Gazy, při nichž bylo zabito několik tisíc lidí. Žádné slovo nepadlo proti osídlování, demolici domů, krádežím půdy, namátkovým vraždám, teroru v souvislosti s osadníky, demolici institucí, financovaných EU, atd. Celkově německá politická třída nemá žádnou empatii pro utlačované Palestince, ale pouze pro sionistického utlačovatele.