Spisovatelka Lenka Procházková se angažuje v kauze zesnulého novináře

Připomeňme, že ing. Šolta se později za svůj zásah omluvil, ale uvedl, že to bylo nezbytné v zájmu záchrany kolegy. Ing. Karel Slezák byl vzápětí po incidentu exemplárně vyloučen z řad Syndikátu novinářů. Proč? Protože se snažil poskytnout pomoc druhému a chránit vlastním tělem zdravotníky i pacienta před dotírajícími bulvárními novináři. Několik dní nato Karel Slezák zemřel. Rodina vyloučila jako příčinu nějakou dlouhodobou chorobu. Nepřímo tak lze usuzovat, že úmrtí Karla Slezáka mohlo být způsobeno nervovým vypětím a ostrakizací, jíž byl ze strany novinářské organizace a médií vystaven.

Spisovatelka Lenka Procházková byla jednou se signatářů kondolenční listiny, která obsahovala více než 200 podpisů (mj. i známých osobností, jako např. spisovatele Benjamina Kurase, herce Zbyška Pantůčka, zpěvačky Zuzany Stirské, politologa Zdeňka Zbořila, emeritního diplomata Jaroslava Bašty, sociologa a europoslance Jana Kellera, publicisty Jana Schneidera, ekonoma Radima Valenčíka a mnoha dalších). Procházková tuto listinu předala v den pohřbu Karla Slezáka, v pátek 16. 2. 2018, pozůstalým. Zároveň se obrátila se stížností na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, v níž upozorňuje na dezinformační, manipulativní a účelově intepretativní způsob, jakým o událostech z hotelu Top referovala Česká televize, a vyzvala RRTV, aby si vyžádala od ČT kompletní záznam incidentu, posoudila ho dle dikce zákona č.231/2001 Sb. a zahájila s ČT správní řízení pro porušení uvedeného zákona.

Stížnost Lenky Procházkové Radě pro rozhlasové a televizní vysílání

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

V Praze 18. 2. 2018

Škrétova 44/6

120 00 Praha 2

Věc: Stížnost na neobjektivitu ve vysílání ČT a podezření z manipulativního jednaní.

Vážení členové RRTV,

na základě zákona 231/2001 Sb., dle § 31 ods. 2 a 3 podávám stížnost na neobjektivitu a podezření z manipulativního jednání ve vysílání ČT a tímto žádám RRTV, aby k případu otevřela správní řízení s Českou televizí pro porušení zákona.

Po skončení druhého kola prezidentských voleb odvysílala ČT na kanále ČT24 (a zřejmě i na kanále ČT 1) v rámci zpravodajství záznam o konfliktní situaci, ke které došlo 27.1. 2018 v pražském hotelu TOP. Podle zveřejněné výpovědi očitého svědka konfliktu Ing. Jana Šolty je zřejmé, že záznam zveřejněný veřejnoprávní ČT byl manipulativně upraven tak, že byla porušena chronologie události. Tímto zásahem, kdy ze záznamu bylo vystřiženo nejméně 10 minut, byl u diváků ČT vzbuzen mylný dojem o posloupnosti děje a tedy jim nebyla poskytnuta možnost, aby si na událost vytvořili vlastní názor. Nezveřejněná (manipulativně vystřižená) pasáž záznamu zachycovala situaci, kdy Ing. Jan Šolta přítomný v salónku hotelu TOP poskytuje první pomoc zkolabovanému novináři Milanu Rokytkovi a žádá shluk novinářů, kteří „senzační“ událost natáčejí, aby telefonovali pro záchranku. Po několika minutách, když se stav M. Rokytky stále zhoršuje a Ing. Jan Šolta sám telefonuje na Záchrannou službu a urguje její příjezd, je mu řečeno, že nikdo ještě o pomoc zdravotníků nežádal. V krátké době poté záchranka přijíždí, což přítomní novináři natáčejí. Na žádost zdravotníků, aby jim byl uvolněn prostor pro poskytnutí první pomoci, se Ing. Jan Šolta a Ing. Karel Slezák snaží překážející houf kameramanů zahnat do sálu určeného pro novináře a zasunout panelové dveře. Teprve v této etapě události pokračuje záznam, který ČT odvysílala. O existenci zcenzurované části se diváci nedověděli, jinak řečeno byla jim zprostředkována neúplná informace o konfliktu způsobem, který manipulativně zamlčel důvod, proč Jan Šolta a Karel Slezák jednali s novináři rozčileně a nevybíravě, a proč je opakovaně zaháněli ze salónku.

Pouze velmi pozorný divák, který by odvysílaný záznam shlédl opakovaně, si snad mohl povšimnout nelogičnosti v chronologii a dojít k podezření, že cosi podstatného na záznamu chybí.

K takovým nečetným divákům patřím i já. Jako scénáristka a pedagožka na filmové škole z praxe dobře vím, že střihem lze změnit každé „vyprávění“ a že i špatně napsaný scénář lze kreativním střihem vyspravit, aby se divák příliš nenudil. Umělecká filmová tvorba a veřejnoprávní televizní zpravodajství jsou ale zcela odlišné žánry se zcela odlišnými pravidly. Veřejnoprávní zpravodajství je svědectvím, které ve stejné chvíli přijímají deseti tisíce (a v případě významných událostí, ke kterým volba prezidenta patří, i sta tisíce) lidí současně. Manipulativně sestříhaný a odvysílaný záznam z konfliktu, ke kterému došlo ve večerních hodinách 27. ledna 2018 v hotelu TOP, tedy není objektivním svědectvím o průběhu události, ale pokusem o dehonestaci dvou osob, které jednaly v afektu, avšak příčina jejich chování byla zamlčena. Z odvysílaných záběrů vůbec není zřejmé, že tzv. napadení novináři předtím porušili svou občanskou povinnost přivolat ke kolabujícímu záchrannou službu a že ve snaze o „senzaci“ natáčeli bezvládného muže. Jejich záběry na příchod záchranářů a žádost o uvolnění prostoru také kdosi vystřihl, takže divák viděl až situaci následnou, kdy se rozčilený Jan Šolta opakovaně snažil kameramany zahnat do sálu pro tisk a Karel Slezák vůči jednomu použil i boxerské výpady. Nikdo ze zaháněných novinářů neutrpěl zranění ani hmotnou škodu. Ing. Karel Slezák byl po odvysílání pořadu vyloučen ze Syndikátu novinářů a po několika dnech pokračující mediální dehonestace zemřel.

Věřím, že kromě Policie ČR, která se případem pečlivě zabývá (i z hlediska neposkytnutí první pomoci), dostojí svým povinnostem i RRTV a najde způsob, jak získat ucelený záznam z průběhu konfliktu, aby jej mohla srovnat s tím, co veřejnoprávní ČT svým divákům odvysílala.

Vážení členové RRTV, děkuji předem za řádné prošetření mé stížnosti a žádám Vás, abyste mě informovali o krocích, které v té věci podniknete. V případě Vašeho zájmu o podrobnější debatu k tématu jsem připravena se zúčastnit Vašeho zasedání.

Ke stížnosti přikládám jako přílohu osobní stanovisko Ing. Jana Šolty, které bylo medializováno a tudíž se jedná o otevřený zdroj.

S pozdravem

Lenka Procházková

spisovatelka

PŘÍLOHA ke stížnosti

Osobní stanovisko Ing. Jana Šolty k události ze dne 27.1. 2018 v hotelu TOP v Praze

Novinářské hyeny aneb střih opět králem manipulovaného zpravodajství. (pozn.: filmový střih mj. umožňuje převrátit chronologickou posloupnost děje, zvýraznit nebo zatajit jeho podstatnou část, zaměnit příčinu za následek apod.)

V sobotu večer v pražském hotelu TOP – již po skončení oficiální akce strany práv občanů u příležitosti volby prezidenta republiky - zkolaboval novinář M.R., který krátce předtím přijel z obdobné akce sympatizantů Jiřího Drahoše.

Nutno předem podotknout, že akce SPO v hotelu TOP byla uspořádána ve dvou sálech – ve žlutém pro novináře se žlutými visačkami a v modrém pro členy a sympatizanty SPO, kteří si zde pro sebe objednali a zaplatili pohoštění, kam proto nezvané osoby neměly přístup. K viditelné nelibosti novinářů a kameramanů byly oba sály po celou dobu odděleny posunovacími dveřmi, na což pečlivě dohlížela ochranná služba.

Po odjezdu pana prezidenta a skončení oficiální části odešla i ochranka. Toho okamžitě zneužili někteří vyhladovělí a žízniví novináři a hbitě pronikali do modrého sálu ke stolům s občerstvením.

Jedním z nich byl i zmíněný novinář M.R., který však při popíjení v modrém sále náhle zkolaboval.

Byl jsem náhodou nedaleko a proto jsem se mu okamžitě snažil poskytnout první pomoc, jak každému z nás velí nejen zákon ,ale též občanská a humánní, lidská povinnost. Držel jsem ho v náruči, aby se ev.nezadávil a neobratně jsem se jej pokoušel oživovat. Současně jsem obracel na novináře a kameramany, kteří se okamžitě seběhli k této nečekané události, aby konečně ulovili a natočili nějakého „sólokapra“, když už se jim nepodařilo zaznamenat toužebně očekávanou porážku Zemana a jeho příznivců nebo aspoň provokující obnaženou Ukrajinku.

Žádal jsem a opakovaně prosil tyto nečinně přihlížející novináře a kameramany, dychtící pouze po senzaci, aby rychle zavolali záchranku a lékaře, protože jejich kolega – novinář! nejevil známky života. Věřil jsem, že oslovení novináři a kameramané, neustále nás sledující a filmující, se jistě zachovají jako řádní občané a svému novinářskému kolegovi záchranku zavolají.

Když se ani po cca 15 minutách záchranka neobjevila, zavolal jsem na záchranku sám, proč už nejedou. Ústředna mi však odpověděla, že ji dosud nikdo do hotelu TOP nevolal!Teprve až po mém zavolání se záchranka rychle dostavila. Její lékař mj. žádal, aby všichni čumilové ihned vyklidili prostor, aby mohli začít se záchranou pacienta.

Vykázali jsme proto neustále natáčející kameramany z modrého sálu, kam stejně neměli dovolený přístup a uzavřeli posunovací dveře oddělující oba sály. Zvědaví novináři však tyto dveře opakovaně otvírali a nadále neurvale pronikali nadále do modrého sálu: někteří natáčeli, jiní se tam kvapně sytili.

Při vytlačování nezvaných novinářů ze sálu se mj. dva novináři – oba byli viditelně označeni žlutou visačkou – dostali do křížku.

Nevím, jak výstižně nazvat zmíněné chování klubka novinářů nečinně přihlížejících srdečním záchvatu svého novinářského kolegy, kteří než aby mu zavolali záchranku, tak raději natáčeli joho možné umírání!

Na neposkytnutí povinné pomoci sice pamatuje paragraf 150 zákona č. 40/2009 Sb., já si je však budu pamatovat jako novinářské hyeny!

Tato popisovaná událost není - kromě místa děje - v žádné přímé souvislosti s volbou prezidenta republiky. Současně deklaruju, že jsem nebyl členem žádného štábu této akce.

V Praze 28.1. 2018 Jan Šolta