Pád impérií: Londýn, Washington a Paříž jsou na pokraji kolapsu

Jejich samozvaná Nemesis (symbol osudové msty, odplaty, pozn. překl.) - Moskva a Peking - si mezitím připíjí na Nový rok ve stavu značného optimismu a sebedůvěry. To jsou fakta, skutečné zprávy.

Měli bychom začít od vrcholu impéria. Vláda Spojených států se uzavřela uprostřed stagnace a palby mezivládních houfnic.

Ministr obrany „Vzteklý pes“ Mattis odstoupil, a ostatní uniformovaní podřízení se rozhněvali, neboť prezident nás opětovně ujišťoval, že stáhne vojáky z nákladných a prohraných zahraničních válek. Současný „vzteklý pes“ - John Bolton - otevřeně vzdoruje prezidentu Trumpovi kvůli Sýrii, Mueller se blíží, a nová demokratická většina ve Sněmovně se chystá „obvinit z vlastizrady z***syna“.

Nikdo neví, zda prezident Trump setrvá ve svém úřadě dlouho, a sebemenší náhled na názory jeho předpokládaného nástupce - viceprezidenta Mika Penceho - připomíná slavnou fotografii, na které je prezident Nixon a jeho viceprezident Spiro Agnew, stojící za ním. V satirické bublině nad Nixonovým ramenem stojí: „Nikdo mě nezastřelí, když je tenhle chlápek další na řadě.“

V Londýně je britská premiérka Theresa Mayová mrtvý člověk, odchod Británie z Evropské unie je stále otázkou naprosté nejistoty, přestože zbývá pouze 80 dní. Před britským parlamentem začaly propukat násilnosti, žádná frakce nemůže ovládat většinu, nemůžou se konat volby, protože nejpravděpodobnějším výsledkem by bylo zvolení veterána Jeremyho Corbyna, který je proti imperialismu, a jehož by „deep state“ brzy uvěznil (stejně jako autora tohoto článku, podle britské iniciativy Integrity Initiative).

Pokud nebude žádná dohoda o brexitu, jih Anglie se zastaví vzhledem k nedostatečné přípravě, kamióny směřující na kontinent a zpátky pojedou v Kentu, „zahradě Anglie“, na parkoviště.

Brexit pouze podle názvu - jinak také přezdívaný dohoda Theresy Mayové - nemůže být příští týden schválen v Dolní sněmovně britského parlamentu vzhledem k opozici labouristů, nejméně 50 poslanců vlády a 10 členů koaličních partnerů, severoirské Demokratické unionistické strany (DUP).

Třetí volba - nové referendum - je rizikem, že by se odehrál stejný scénář (avšak téměř zcela neohlášený), jako v ulicích Paříže a dalších francouzských měst. Vzepřít se výsledkům prvního referenda, a podvést tak 17,4 milionů obyvatel, kteří hlasovali pro brexit, by znamenalo ohrozit sociální mír v Anglii. Miliony těch, kteří hlasovali pro brexit, patří k těm lidem v Británii, kteří nemají co ztratit.

Ve Francii se stal Elysejský palác Macronovou Bastilou, a není vůbec vyloučeno, že na ni nebude zaútočeno.

Minulý víkend musel být jeho mluvčí propašován zadními dveřmi, neboť protestující se zmocnili nákladního vozu a najeli do dveří vládní budovy. Právě ty podmínky, o které Macron v Damašku tak usiloval, a fakt, že Francie SKUTEČNĚ pomohla Kyjevu dosáhnout daného stavu, nyní otřásají samotnými základy Francouzské republiky.

Žádné otočení „Nelsonovým okem“ (když se lord Nelson, slavný anglický admirál, v bitvě u Trafalgaru dozvěděl, že jeho směrem postupuje francouzské námořnictvo, přiložil si dalekohled k černé pásce, zakrývající jeho chybějící oko, a řekl: „Nevidím žádné lodě“) nezmění skutečnost, že po dobu osmi týdnů stovky tisíc Francouzů ze všech politických vrstev požadují - se stále větším násilím - v ulicích měst po celé zemi, aby jejich prezident odstoupil. A Macron, zasypávající Champs-Élysées eury ve svých ústupcích - zcela navzdory fiskálním pravidlům EU - pouze povzbudil „další“ (les autres), aby pokračovali v demonstracích.

Tento týden se na stranu „žlutých vest“ přidala vláda Itálie (EU, NATO), přičemž italský premiér Salvini osobně odsoudil francouzského prezidenta za to, že je „proti svému vlastnímu lidu“.

Tuto sobotu se v Londýně uskuteční ohromná demonstrace, která bude mít celou řadu stejných protiúsporných požadavků na britskou vládu, jaké požaduje hnutí žlutých vest po Macronovi. Centrum nemůže zůstat pozadu.

Starý řád umírá; nový ještě nemůže být zrozen. Pokud nebudeme opatrní, brzy skončíme zaživa mezi příšerami.