Kam letí „Stepní orel“?

Zvláštností posledního vojenského cvičení byla nepřítomnost amerických vojáků, kteří se dříve účastnili zcela pravidelně. Mezi zeměmi, které vyslaly své jednotky do Kazachstánu, lze kromě Velké Británie a Turecka jmenovat také Indii, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Složení účastnických zemí naznačuje snahu Nursultana Nazarbajeva (1) vtisknout cvičení neutrální charakter a vyhnout se tak zbytečným dohadům o rozvíjení vojenských vazeb s USA. Avšak účast hlavního spojence USA, Velké Británie, nedává příliš mnoho šancí zapomenout na vojensko-politické plány Západu ohledně Kazachstánu.

Cvičení dostala novou podobu. Jejich cílem je podle Ministerstva obrany Kazachstánu zlepšení praktických dovedností velitelů a mezinárodních štábů v rámci organizace mírových operací včetně spolupráce zahraničních jednotek a jejich řízení. V průběhu cvičení vojáci z Kazachstánu spolu se zahraničními účastníky upevňovali své návyky při obsluze na kontrolních stanovištích, doprovázení a ochraně humanitárních dodávek, hlídkování v otevřeném terénu i v osídlených místech.

Vojenská spolupráce Kazachstánu s USA trvá už čtvrt století. Prvním krokem byl v roce 1994 vstup této postsovětské republiky do programu NATO s názvem „Partnerství pro mír“. V roce 2003 byla zahájena nová fáze součinnosti mezi těmito dvěma státy podpisem prvního pětiletého plánu vojenské spolupráce 2003-2007. Na jeho základě začaly USA poskytovat Kazachstánu vojensko-technickou pomoc a školit kazašské specialisty na svých vojenských vysokých školách. Od té doby byly již přijaty čtyři pětileté plány (2008-2012, 2013-2017, 2018-2022). Podrobnosti posledního plánu, který byl podepsán koncem minulého roku, v průběhu návštěvy kazašské vojenské delegace ve Spojených státech, zůstaly veřejnosti utajeny. Podle některých informací je soustředěn ve dvou základních směrech. Na přípravu kazašských armádních odborníků a na spolupráci v oblasti vojenského námořnictva, jejímž cílem je snaha USA získat přístup k vojenské infrastruktuře v Kaspickém moři.

Od roku 2003 realizuje Kazachstán v rámci programu „Partnerství pro mír“ společná vojenská cvičení s USA a Velkou Británií pod názvem „Stepní orel“. Tato cvičení jsou formálně zaměřena na výcvik mírových sil. Počet vojáků na cvičeních je poměrně malý, protože pro USA je důležitá především možnost vojenského a průzkumného průniku na území Kazachstánu a příležitost přímého kontaktu s kazašskými vojáky. V roce 2014 se cvičení „Stepní orel“ konalo v Německu, v roce 2016 ve Velké Británii a v roce 2018 v USA. Poslední fáze cvičení, které se zúčastnil kazašský mírový prapor KAZBAT se konala na polygonu McCrady v Jižní Karolíně.

Spolupráce Kazachstánu se Západem ve vojenské sféře je rozvíjena nejen s anglosasy. V březnu 2019 proběhla mezinárodní jednání ministerstev obrany Kazachstánu a Německa. Výsledkem bylo podepsání plánu vojenské spolupráce obou zemí na rok 2019. Kazašskou delegaci vedl na jednáních vedoucí resortu mezinárodní spolupráce Olžas Husainov. Plán přepokládá výměnu zkušeností mezi jednotkami speciálních sil za účelem studia využití digitálního monitorovacího systému a simulace bojových operací armády SRN. Je plánována také společná mírová činnost a spolupráce mezi kontrolními centry v Kazachstánu a v Německu. Zvlášť byly projednávány otázky vojenského vzdělávání, kterému v souvislosti s Kazachstánem věnuje Západ zvýšenou pozornost.

Od roku 2015 probíhá na amerických vojenských školách výcvik seržantů kazašské armády. V roce 2016 byli čtyři kazašští vojáci, kteří absolvovali jazykové kursy, vysláni studovat vyšší námořní akademii amerického námořnictva a počet výcvikových kursů pro seržanty kazašské armády se zvýšil o 50 %. Kazašští vojáci studovali v USA činnost seržanta štábu letectva, námořnictva, protivzdušné obrany, vojenské policie a instruktorů bojové přípravy. Na základně kadetského sboru Ministerstva obrany Kazachstánu v Šučinsku byl uspořádán společný kurz bojové přípravy seržantů v délce šest měsíců a více. V rámci služebního postupu budou moci ti vojáci, kteří jsou vycvičeni v americkém systému, zaujmout důstojnické a vyšší funkce a vytvoří tak základ amerického vlivu.

Změna ve vrcholných řídících funkcích Kazachstánu situaci ponechala tak, jak byla dříve nastavena. Po prohlášení prvního prezidenta Kazachstánu, N. Nazarbajeva o jeho odstoupení z funkce a po jmenování předsedy senátu, Kasym-Žomarta Tokajeva jeho nástupcem, oznámilo Americké ministerstvo zahraničí, že Kazachstán je prioritním strategickým partnerem USA, které počítají s pokračováním spolupráce s ním „na širokém spektru otázek“. Ministerstvo zahraničí plánuje pokračovat v oboustranné spolupráci mezi USA a Kazachstánem ve všech oblastech, včetně vojenských a vojensko-technických vazeb.

Mezitím vojenská spolupráce Kazachstánu se Západem na pozadí stagnujícího vývoje v oblasti vojenské integrace prostřednictvím OSKB tj. Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (2) a podpora akcí Ruska v boji s terorismem v Sýrii vyvolávají v Moskvě otázky. Dne 30. května, v předvečer prezidentských voleb v Kazachstánu, zveřejnil StanRadar.com rozhovor s anonymním zdrojem z administrativy prezidenta RF pod názvem „V Moskvě se nashromáždilo mnoho nespokojenosti s postojem Kazachstánu“. Zdroj zmínil odmítnutí uznat Krym za ruské území, činnost amerických vojenských biologů v referenční laboratoři v Alma-Atě (3) a také neochotu vyslat kazachstánskou humanitární nebo vojenskou misi do Sýrie stejně jako Arménie.

Ruští analytici poukazují na to, že odmítnutí vyjít vstříc Moskvě v takových důležitých otázkách jako je uznání Krymu, vyvolává pochybnosti o tom, na čí straně bude Kazachstán v případě ještě vážnějšího vyostření vztahů se Západem. Pochybnosti jsou stále silnější v souvislosti s celou řadou vnitřních polických kroků, jako je přechod na latinskou abecedu a vytahování tématu hladomoru v roce 1930. Na Ukrajině se toto téma stalo fází ideologické přípravy k státnímu převratu v roce 2014. Vojenská spolupráce Kazachstánu s USA a Velkou Británií je dalším iritujícím faktorem v tomto výčtu.

Poznámky:

(1) Od 10.06.2019 je novým prezidentem Kazachstánu Kasym-Žomart Tokajev Nazarbajev zůstává včele Rady bezpečnosti státu, vládní strany Nur Notan (Světlo vlasti) a členem Ústavní rady.

(2) Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (zkráceně OSKB; rusky Организация Договора о коллективной безопасности – ОДКБ) je mezinárodní regionální organizací pro oblast obrany a bezpečnosti, která zahrnuje 7 zemí bývalého SSSR – Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán a (od r. 2006) Uzbekistán, který však své členství v roce 2012 suspendoval a je tak neaktivní.

Je přímým následovníkem tzv. Taškentské smlouvy (o kolektivní bezpečnosti) z roku 1992, které byla 7. října 2002 v Kišiněvu dána podoba mezinárodní organizace. Ázerbájdžán a Gruzie, které také patřily mezi původní signatáře Taškentské smlouvy, neprodloužily roku 1999 své členství v tomto obranném mechanismu.

OSKB má pozorovatelský status při Valném shromáždění OSN zdroj

(3) Almaty (kazašsky Алматы), dříve Alma-Ata (rusky Алма-Ата), do roku 1921 Věrnyj (rusky Верный) je největší město v Kazachstánu s 1 854 556 obyvateli (ke dni 1. ledna 2019). V letech 1927–1936 hlavní město Kazašské ASSR, od roku 1936 do roku 1991 hlavní město Kazašské sovětské socialistické republiky, od roku 1991 do roku 1997 hlavní město Republiky Kazachstán. Roku 1997 bylo hlavní město přeneseno do Astany.

Přestože město ztratilo politickou moc, stále jde o hlavní centrum kazašské kultury a financí. Almaty se nachází na jihovýchodě země poblíž hranice s Kyrgyzstánem na úpatí pohoří Ťan-šanu. Díky tomuto pohoří má město osobité a mírné klimatické podmínky. Město bylo založeno v roce 1854 a v letech 1887 a 1911 bylo zničeno silnými zemětřeseními.

V červnu roku 2007 bylo město přidáno, podle agentury Mercer, k nejdražším městům světa s pořadovým číslem 30; v roce 2008 už 44. Od konce devadesátých let bylo město masivně zastavováno novými budovami.