Reakce na dnešní rozhodnutí Ústavného soudu o (ne)zdanění církevních restitucí

U daní je běžné, že se vyměřují v průběhu zdaňovacího období, tedy například daň z příjmu se platí za kalendářní rok a pokud se například v červnu zvýší nebo sníží sazba daně, přibude či ubude nějaká výjimka, odpočitatelná položka a podobně, pak to zpravidla platí od ledna a nikoliv až od června. Takových zákonů bylo v dějinách České republiky nespočet a nikdo je za protiústavní nepovažoval. Někteří občané s tím možná budou souhlasit, ale je třeba si uvědomit, že stát si nakonec peníze vybere jinak, čím méně zaplatí na daních církve, tím více zaplatí ostatní občané.

Církve však mají privilegia, stejně tak jako měly privilegia vůči jiným restituentům, kdy jiní restituenti byli za nevydaný majetek odškodňování v úředních cenách, což bylo několik málo korun za metr čtvereční půdy a u církví to bylo 44 Kč za metr čtvereční. Další problém byl, že pozemky nebyly historicky vlastnictvím církví, ale panovník jim je udělil v tzv léno, což byl podle feudálního práva jakýsi věčný, prakticky nevypověditelný nájem. Sliby církví, že pokud dostanou restituce, že rozšíří sociální pomoc potřebným, opraví kostely a další historické památky a podobě, se a pět let naplnily jen ve zcela nepatrné míře.

Zákon o církevních restitucích byl navíc schválen nelegitimní Nečasovou vládou, opřenou o hlasy přeběhlíků a odsouzených zločinců. A tito přeběhlíci a minimálně jeden odsouzený zločinec, hlasovali i pro zákon o církevních restitucích, bez jejich hlasů by v poslanecké sněmovně neprošel. Jakkoliv zákon o zdanění církevních restitucí byl ústavního hlediska možná pochybný, měl alespoň trochu zmírnit tuto zlodějinu, nyní kvůli Ústavnímu soudu se to nepovedlo. Toto kontrastuje s mnoha jinými případy, kdy porušování ústavy Ústavnímu soudu nevadilo, kontrastuje to s jinými případy, kdy se Ústavní soud se nezastal občanů, ale naopak rozhodoval v rozporu s lidskými právy i s dobrými mravy obecně.

Na druhou stranu mě to nijak nepřekvapuje neboť v České republice od roku 1989 se hromadí jeden tunel za druhým a stát je dál rozkrádán. V současném politickém systému to nemá řešení, přitom řešení existuje a je poměrně jednoduché: vzít moc poslancům parlamentu, nikým nevoleným stranickým sekretariátům, lobbistům a nikým nevoleným ústavním soudcům a dát ji do rukou lidu. Pouze pokud bude zavedena přímá demokracie a přímá volba i odvolatelnost politiků, pak žádné podobné zákony, jako je zákon o církevních restitucích, nikdy nebudou moci být schváleny.